Offshore země (ne)rovná se praní peněz (OECD a FATF listiny)

01. 06. 2009
(Daňové plánování), (Offshore)

V posledních měsících se často setkáváme s dotazy na téma konce daňových rájů, černé listiny a bankovního tajemství. Tyto otázky pramení z témat rozvířených médii a hlavně některými světovými politiky, kteří se velmi ostře a mnohdy nepřesně vyjadřují k dané problematice. Následující řádky vše uvádí na pravou míru a vysvětlují souvislosti, které rozptylují obavy o konci širokých možností daňové optimalizace.

1.6.2009, AKONTinfo 2/2009

OECD, FATF - BÍLÁ, ŠEDÁ A ČERNÁ LISTINA A JEJICH VLIV NA MEZINÁRODNÍ DAŇOVÉ PLÁNOVÁNÍ

V posledních měsících se často setkáváme s dotazy na téma konce daňových rájů, černé listiny a bankovního tajemství. Tyto otázky pramení z témat rozvířených médii a hlavně některými světovými politiky, kteří se velmi ostře a mnohdy nepřesně vyjadřují k dané problematice. Následující řádky vše uvádí na pravou míru a vysvětlují souvislosti, které rozptylují obavy o konci širokých možností daňové optimalizace.

V současné době sledují problematiku daňových rájů1 dvě nadnárodní organizace. Financial Action Task Force (FATF) – mezinárodní autorita zabývající se bojem proti praní špinavých peněz, a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), jež iniciuje kroky v oblasti mezinárodní výměny informací pro daňové účely.

1. FATF – PRANÍ ŠPINAVÝCH PENĚZ

Financial Action Task Force (FATF) vznikla na summitu G-7 v červnu 1989 v Paříži jako mezivládní orgán se zaměřením na boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (praní špinavých peněz). V současné době má FATF 34 členů, mezi které patří například Francie, Německo, USA, Velká Británie jako zakládající členové a Rakousko, Švýcarsko či Belgie ze států, které přistoupily později. Organizace v rámci své činnosti vydává mezinárodní standardy, vyvíjí a podporuje politiku proti praní špinavých peněz a proti financování teroristických aktivit a od roku 2000 vydává černou listinu zemí, které umožňují praní špinavých peněz a financování terorismu. Při počátečním sestavení této listiny v roce 2000 na ní bylo uvedeno 15 států, mezi nimi například Lichtenštejnsko, Bahamy či Rusko nebo Izrael. Seznam se v roce 2001 rozrostl na 19 zemí, přibylo například Maďarsko s Egyptem.V následujících letech postupně ze seznamu jednotlivé země ubývaly. V roce 2006 byl ze seznamu odstraněn Myanmar (dříve Barma) a od té doby je seznam prázdný. Nutno však podotknout, že v poslední zprávě prezidenta FATF z února 2009 jsou uvedeny jako „problémové“, leč spolupracující země Írán, Uzbekistán, Turkmenistán, Pákistán, Svatý Tomáš a Princův ostrov.

2. OECD – MEZINÁRODNÍ VÝMĚNA INFORMACÍ PRO DAŇOVÉ ÚČELY

Další černou listinu vydává a „spravuje“ OECD, která se soustřeďuje na spolupráci zemí z hlediska výměny informací potřebných pro vybírání daní.

OECD rozpoznala, že se jednotlivé země, které dříve své daňové systémy konstruovaly tak, že byly zaměřeny na vnitřní oblast daného státu bez významnějšího vlivu na okolní svět, začínají v důsledku globalizace mnohdy chovat jako konkurenti. Stejně tak jako jakýkoli tržní subjekt, lákají země své potenciální klienty (daňové poplatníky) na lepší služby (daňový systém) za nižší ceny (daně). Atraktivním zákazníkem pro daňové systémy je především mobilní kapitál. Když problematiku trochu zjednodušíme, existuje podle OECD daňová konkurence „normální“ a konkurence „nekalá“.

1) Použití termínu daňový ráj je poněkud zavádějící, spíše by se hodil výraz offshore. Pro bližší vysvětlení termínů odkazujeme v doplňku k tomuto článku uvádíme definici podle OECD.

Jakým způsobem se OECD snaží zamezit nekalé konkurenci?

Je to pořádání Světového fóra o transparentnosti a výměně informací, na základě něhož vznikly Standardy o transparentnosti a výměně dat, dále zabudování Článku 26 (výměna informací) do vzoru Smlouvy OECD o zamezení dvojího zdanění a také vypracování vzoru Smlouvy o výměně informací ohledně daní, tzv. TIEA (Tax Information Exchange Agreement). Všechny tyto aktivity OECD vykonává již poměrně dlouho, zlomovým pak byl rok 1998, kdy byla vydána publikace „Škodlivá daňová konkurence“ (Harmful Tax Competition), na kterou další činnost OECD v oblasti mezinárodní výměny informací pro daňové účely úzce navazuje.

Cílem OECD je, aby neexistovaly překážky pro mezinárodní výměnu informací potřebných pro správné určení daní, tzn. OECD nenamítá nic proti daňové konkurenci, ale chce, aby bylo možné daně správně a účinně vybírat. Tzv. boj proti daňovým rájům je vlastně bojem proti daňovým únikům a proti možnostem legalizace výnosů z kriminálních aktivit. Tento „boj proti daňovým rájům“ je tedy spíše bojem za výměnu informací než bojem proti daňové konkurenci.

Předmětem výměny jsou veškeré informace běžně používané pro výpočet a správné určení daní. Termín „informace“ je definován zcela obecně, OECD zdůrazňuje například informace držené bankovními a finančními institucemi (skutečný majitel účtu, přehled transakcí, transakční partneři), informace o vlastnících společností a o vlastnických vztazích. Rozsah vyměňovaných informací vždy záleží na tom, jaké informace v té které smluvní zemi je běžné používat pro daňové účely (jsou dostupné pro výměnu) a jaké informace si země ujednají vyměňovat.

Organizace pak rozlišuje tři skupiny zemí podle míry spolupráce při výměně daňových informací:

  • Země, které aplikovaly pravidla OECD a plně spolupracují – bílá listina.
  • Země, které přislíbily aplikovat pravidla, ale neučinily tak plně (spolupracující země) – šedá listina.
  • Země, které ještě nepřislíbily aplikaci pravidel (nespolupracující země) – černá listina.

Do první skupiny patří země, které plně aplikovaly mezinárodní standardy OECD, anebo významně pokročily při jejich aplikaci. Spolupracující země (z šedé listiny) přislíbily pravidla aplikovat a dělají pokroky, zatímco nespolupracující země (černá listina) se drží stranou a nespolupracují při mezinárodní výměně informací.

Ve druhé polovině roku 2008 se rozproudily prudké politické diskuze ohledně tématu mezinárodní výměny dat se vztahem k daním. Každý určitě zná případ bankovních účtů německých a amerických občanů v Lichtenštejnsku nebo obviňování Švýcarska a Lucemburska ze strany francouzského prezidenta. V souvislosti s dlouhodobějším vývojem i jako operativní reakci na aktuální situaci mnohé země zabudovávají do svých Smluv o zamezení dvojího zdanění Článek 26 a je uzavíráno velké množství bilaterálních i multilaterálních TIEA smluv podle vzoru OECD. Jako příklad prvního je stáhnutí výhrad k Článku 26 ze strany Rakouska, Belgie, Lucemburska a Švýcarska (březen 2009) a tím v podstatě přislíbení zabudování článku do nových smluv. Příkladem dalšího je podepsání 27 TIEA smluv v roce 2008 (dohromady je jich podepsáno už téměř 80) a zahájení mnoha rozhovorů k uzavření dalších. Mezi státy, které uzavírají TIEA, patří právě ty, které byly někdy v minulosti zařazeny mezi nespolupracující země.

Ve zprávě z 24. března 2009 OECD zmiňuje Rakousko, Lucembursko a Švýcarsko (členy OECD) a některé offshore země, mezi nimiž figuruje například Lichtenštejnsko, jako země, jež neumožňují přístup k informacím na bankovních účtech2 a tím nesplňují mezinárodně uznané standardy. Tím OECD trochu zamotává na první pohled jednoznačné rozdělení na „hodné“ a „zlé“ ve vztahu k zatím poslednímu rozdělení zemí do výše uvedených tří skupin ze 7. dubna 2009 (seznam byl vytvořen po summitu G-20 v Londýně, konaném 2. dubna 2009) a vypadá následovně3:

  • Země, které aplikovaly pravidla OECD – Americké Panenské ostrovy, Argentina, Austrálie, Barbados, Česká republika, Čína, Dánsko, Finsko, Francie, Guernsey, Irsko, Island, Japonsko, Jersey, Jižní Afrika, Itálie, Kanada, Korea, Kypr, Maďarsko, Malta, Mauritius, Mexiko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Nový Zéland, ostrov Man, Polsko, Portugalsko, Rusko, Řecko, Seychely, Slovensko, Spojené arabské emiráty, Spojené království, Španělsko, Švédsko, Turecko, USA.
  • Země, které přislíbily aplikovat pravidla, ale neučinily tak plně (spolupracující země) – Andora, Anguila, Antigua a Barbuda, Aruba, Bahamy, Bahrain, Belgie, Belize, Bermudy, Britské Panenské ostrovy, Brunei, Cookovy ostrovy, Dominika, Filipíny, Gibraltar, Grenada, Guatemala, Chile, Kajmanské ostrovy, Kostarika, Libérie, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Malajsie, Marshallovy ostrovy, Monako, Montserrat, Nauru, Niue, Nizozemské Antily, Panama, Rakousko, Samoa, San Marino, Singapur, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincent a Grenadiny, Švýcarsko, Turks a Caicos, Uruguay, Vanuatu.
  • Země, které ještě nepřislíbily aplikaci pravidel (nespolupracující země) – takové od 7. dubna 2009 neexistují.

3. OFFSHORE ZEMĚ NEROVNÁ SE PRANÍ PENĚZ ANI NESPOLUPRÁCE V OBLASTI DANÍ

Shrneme-li předchozí fakta, můžeme udělat tyto závěry:

1.Podle mezinárodní organizace FATF neexistuje země, která by přímo podporovala praní špinavých peněz. 

2.Podle OECD neexistují země, které nespolupracují při mezinárodní výměně informací pro daňové účely, existují však země, které neumožňují přístup k informacím na bankovních účtech (Rakousko, Lucembursko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko).

V roce 2009 OECD plánuje dále revidovat seznam nespolupracujících zemí, můžeme se nechat překvapit, jak se projeví křik USA a evropských velikánů pro zařazení Švýcarska a dalších zemí na černou listinu. Lze předvídat, že pokud nějaká černá listina vůbec vznikne, je celkem jisté, že očerněné země se zase rychle očistí přijetím nutných opatření a budou pro klienty poskytovat služby v téměř nezměněné podobě.

2Právní systémy těchto zemí neumožňují bankéřům sdělit informace podléhající bankovnímu tajemství, nejde-li prokazatelně o spáchání trestného činu (jímž vyhýbání se dani v cizím státě rozhodně není). Bankéř by se porušením bankovního tajemství totiž dopustil trestného činu a byl by souzen. I z tohoto důvodu jsou zmíněné alpské země považovány za nejstriktnější v dodržování bankovního tajemství. 

3Zde je namístě poznamenat, že hned 2. dubna vznikl seznam, který mezi nespolupracující země zařadil Filipíny, Kostariku, Malajsii a Uruguay. Vzápětí (zpráva OECD ze 7. dubna 2009) však byly tyto země „přeřazeny“ mezi spolupracující v návaznosti na příslib spolupráce.

Trendem bude postupné zvyšování tlaku na množství poskytovaných informací o společnostech a jejich aktivitách. To již v současné době vytváří neúměrně vysokou administrativní zátěž pro mnoho oblastí podnikatelské činnosti, především v onshore (tradičních vyspělých) zemích. Jako reakce na tento tlak dojde k vytváření a využívání složitějších a sofistikovanějších offshore a onshore služeb.

DEFINICE DAŇOVÉHO RÁJE PODLE OECD

Klíčové faktory identifikující zemi jako daňový ráj:

  1. Žádné nebo zanedbatelné zdanění příjmů – tato vlastnost daňového systému dané
    země je charakteristickým a výchozím bodem pro posouzení, zda je země daňovým
    rájem či ne.
  2. Neexistující efektivní výměna informací – typický daňový ráj uplatňuje právní nebo 
    administrativní překážky zamezující výměně informací týkající se informací 
    používaných při daňovém řízení.
  3. Nedostatek transparentnosti v oblasti právního prostředí a administrativy.
  4. Žádné podstatné podnikatelské aktivity – absence požadavku na podstatnou 
    podnikatelskou aktivitu je důležitá, neboť jurisdikce tak přitahuje investice a 
    transakce, jejichž jediným cílem je snížit daň.

ČERNÉ LISTINY

Abychom trochu odlehčili toto velmi vážné téma, připojujeme ještě dodatek v podobě zajímavostí týkajících se černých listin různých států.

Mnoho zemí a organizací vytváří své vlastní, mnohdy unikátní, černé listiny „daňových rájů“. Často jde při zařazení země na tuto listinu spíše o politický počin než o racionální důvody. Níže připojujeme pár perliček (přejato z časopisu Offshore Investment, Issue 186 – May 2008, str. 9-10, Marshall J. Langer: Blacklisting Tax Havens).

Má se zato, že na světě existuje asi 50-60 zemí, které mohou být s „čistým“ svědomím považovány za daňové ráje. Studie provedená na Londýnské univerzitě však prokázala, že na seznamech figuruje okolo 150 zemí.

Země od sebe seznamy často kopírují. Mexiko kdysi přebralo seznam od Venezuely a v seznamu nechalo samo sebe.

Panama na černou listinu dává ty země, na jejichž seznamu je sama uvedena. Navíc však lodím z těchto zemí neumožní využívat Panamský průplav (silný argument pro vyřazení ze seznamu).

Česká republika má zástupce mezi perličkami uvedenými na blacklistech. Ostrava je na seznamu Argentiny, Mexika a Venezuely. Kdo od koho kopíroval?

Španělsko 50 zemí na černé listině
Ukrajina 35 zemí na černé listině
Argentina přes 80 zemí na černé listině
Belgie 35 zemí na černé listině
Ekvádor  90 zemí na černé listině
Litva přes 60 zemí na černé listině
Mexiko 190 zemí na černé listině
Rusko 45 zemí na černé listině