Jak dlouho bude možné využívat daňových rájů?

27. 06. 2013
(Offshore), (Onshore)

V poslední době se setkáváme se spoustou článků o světové daňové harmonizaci, daňových rájích a nekalých praktikách jednotlivých daňových rájů, které rozvracejí ekonomický systém západních zemí a umožňují praní peněz ve velkém.

27.6.2013

V poslední době se setkáváme se spoustou článků o světové daňové harmonizaci, daňových rájích a nekalých praktikách jednotlivých daňových rájů, které rozvracejí ekonomický systém západních zemí a umožňují praní peněz ve velkém. Toto krátké shrnutí je samozřejmě silně zjednodušené, nicméně vystihuje jak tón, tak i styl diskuse. Rádi bychom se proto pokusili o poněkud věcnější a spravedlivější pohled na tuto velmi zajímavou problematiku.

V první řadě si musíme uvědomit, že se v podstatě jedná o boj mezi dvěma koalicemi - vyspělými státy s vysokým zdaněním a rozbujelou regulací podnikání na jedné straně a daňovými ráji s minimálním zdaněním a regulací na straně druhé. Důležitým momentem je skutečnost, že první z nich je nesrovnatelně mocnější, a víceméně diktuje, byť s určitými omezeními, té druhé. Není nejmenších pochyb o tom, že nemá smysl uvažovat v rovině spravedlnosti a poctivé hospodářské soutěže - jedná se čistě o politický boj za vlastní individuální zájmy. Pro lepší orientaci v problematice se pokusíme jednak shrnout podstatné události, ke kterým již došlo, a následně rozebrat jednotlivé motivace a pravděpodobné scénáře dalšího vývoje v této oblasti.

Dosavadní vývoj

Přestože historie offshore podnikání ve smyslu využívání legislativy zemí, jež nabízejí paušálně preferenční daňový režim pro zahraniční subjekty, je poměrně dlouhá a zajímavá, za podstatné považujeme především posledních 20 let, kdy se ze zajímavé alternativy stal výnosný celosvětový fenomén s "průmyslovými" (tj. široce využívaný a přístupný v podstatě bez omezení) rysy. Prvním velkým předělem v této době byla polovina 80. let a zavedení tzv. IBC společností, tj. společností, jež jsou zakládány v daných teritoriích ve prospěch nerezidentů, mohou podnikat pouze s jinými nerezidenty a jsou minimálně regulovány (tj. společnosti vedou záznamy výhradně pro svoji potřebu a podle svého uvážení a jsou řízeny tak, jak to společnosti samotné nejvíce vyhovuje) a bližší informace o společnosti jsou neveřejné. Vzhledem k těmto obrovským výhodám došlo v posledních deseti letech k neuvěřitelnému boomu IBC společností - jen na Bahamách a Britských Panenských ostrovech bylo dohromady v posledních letech založeno v průměru 60 000 společností ročně.

Vyspělé země dokázaly poměrně rychle reagovat a postavily ve svém daňovém právu dostatečné zábrany proti přímému využívání těchto společností na poskytování služeb svým rezidentům. Nicméně se brzy ustálilo masové využívání IBC společností pro držení a správu investic a jiné nekonfliktní aktivity (odhaduje se, že 80-90 % těchto společností je nakupováno správci majetku ve Švýcarsku, Jersey, Guernsey, Kajmanských ostrovech a dalších a současně v hlavních světových finančních centrech).

Souběžně s IBC společnostmi se pro nejrůznější účely od optimalizace holdingů přes poskytování nejrůznějších služeb až po finanční operace všeho druhu využívaly společnosti zakládané podle běžných společenstevních zákonů a současně požívající osvobození od daně z příjmu registrované na Jersey, Guernsey, Manu a Gibraltaru. Velmi podobně se pak využívaly také různé speciální daňové režimy jaké nabízejí Kypr, Malta a další.

Třetím základním pilířemoffshore podnikání byly nejrůznější daňové výhody nabízené v rámci poměrně standardních daňových režimů, z nichž k nejznámějším patří nizozemské holdingové a finanční společnosti, americké LLC společnosti, lucemburské holdingové a finanční společnosti a investiční fondy, irské finanční a výrobní společnosti, holdingová zvýhodnění ve Španělsku, Dánsku, Madeiře, Rakousku, Švýcarsku, Velké Británii a mnohé další v jiných zemích. Nesmíme také zapomenout na kupčení s investorskými výhodami, které zasáhlo v podstatě všechny vyspělé státy. Z tohoto seznamu je jedna věc patrná na první pohled - nic takového jako férová daňová soutěž, o které dnes všichni mluví, nikdy neexistovalo.

Veškeré tyto podnikatelské aktivity úzce navazovaly na existenci vyspělých finančních služeb v offshore finančních centrech (jmenujme alespoň Hong Kong, Kajmanské ostrovy, Lucembursko, Bahamy, Jersey a Guernsey). Dá se říci, že celý tento systém spolehlivě fungoval v podmínkách silné expanze bez větších zásahů ze strany vyspělých zemí až téměř do konce devadesátých let. Přes občasný nepříliš vzájemně koordinovaný tlak především ze strany USA a Velké Británie dokázaly offshore finanční centra pevně držet své stále silnější pozice a odolávat vnějšímu tlaku zaváděním vnitřní regulace. Důsledkem této snahy je skutečnost, že v současnosti jsou především Lucembursko, Jersey, Guernsey a ostrov Man regulovány mnohonásobně účinněji a kvalitněji než kterákoliv ze zemí G7.

Přes současné stále ještě relativní zachování status quo nelze nevyjmenovat nejvýznamnější události při zavádění samoregulace offshore finančními centry a současně také dokumenty, jež silně ovlivnily tuto samoregulaci:

  • Publikování tzv. Edwardovy zprávy o stavu offshore sektoru na Jersey, Guernsey a ostrovu Man v roce 1998, jež zapříčinila odstartování změn v těchto teritoriích.
  • Zrušení manských nerezidentních společností v roce 1999.
  • Zrušení irských nerezidentních společností v únoru 1999.
  • Publikování excelentní studie OSN nazvané Finanční ráje, bankovní tajemství a praní špinavých peněz v roce 1998.
  • Vydání seznamu zpracovaného OECD v únoru 2000, jenž zahrnuje listinu 50 zemí, které podle OECD nemají dostatečnou legislativu v oblasti praní špinavých peněz (pokud bychom přijali toto tvrzení, byť celá věc není zdaleka jasná, pak musíme poukázat na neobyčejný legislativní vývoj v těchto státech - už v červnu se tato listina zmenšila na 15 členů a v únoru 2001 již v podstatě veškeré státy splnily požadavky OECD na změny legislativy, např. na Bahamách sladili s OECD 10 zákonů během 6 měsíců bez narušení fungování Baham jako daňového ráje).
  • Vydání seznamu zpracovaného FATF (Financial Action Task Force) v červnu 2000 zahrnujícího 15 zemí, které nemají dostatečnou legislativu a nedostatečně spolupracují v boji proti praní špinavých peněz. V únoru 2001 7 z těchto 15 zemí provedlo podle FATF dostatečné úpravy, zbývající zatím částečné. Předpokládá se, že v době výročního zasedání FATF v červnu, budou veškeré nutné legislativní úpravy provedeny.

Kromě toho vyšly desítky nejrůznějších prohlášení a deklarací připravených úředníky členských zemí OECD a G7, jejichž bohužel společným rysem je značná nekompetentnost jejich autorů, a které lze s trochou generalizace neuctivě, ale velmi zato výstižně označit za poněkud laické. Přes to všechno je ovšem díky ekonomické síle těchto zemí nelze ignorovat. Poměrně zajímavým, byť opomíjeným dokumentem, je oficiální reakce amerického Kongresu na iniciativy OECD v oblasti daňové harmonizace, který tyto iniciativy jednoznačně odmítl a vyzval americké ministerstvo financí k podpoře nezávislé daňové politiky na celém světě a snižování daňových sazeb. Z toho lze usoudit, že mezinárodní organizace se zdaleka ne vždy řídí zájmy jednotlivých členských zemí.

Motivace protistran

Můžeme říci, že vyspělé země mají bezesporu několik významných motivací - jmenujme alespoň omezení vlivu a možností nabízených offshore centry a následné zvýšení domácích daňových výnosů, zvýšení kontroly a moci nad vlastními daňovými poplatníky, dále omezení možností využívání offshore center organizovaným zločinem (jednoznačně hlavní zájem USA v jejich protidrogové válce) a také dosažení vyšší kontroly nad mezinárodním pohybem kapitálu a peněz.

Offshore centra se snaží zvýšenou regulací úplně odbourat využívání svého hospodářství organizovaným zločinem, zpřístupnit část informací o jednotlivých podnikatelských aktivitách na svém území a tímto udržet daňová zvýhodnění pro investory. Dalšími silnými argumentačními prostředky jsou tvrzení, že případné embargo by zničilo jejich ekonomiky, neboť ostatní zdroje příjmů jsou malé, a navíc jsou tyto země užitečné svými kvalitními a liberalizovanými službami i pro vyspělé země samotné.

Hlavním problémem, který ztěžuje rychlé a všeobecně přijatelné řešení situace, je fakt, že principiálně nemají ve většině bodů byrokratické aparáty vyspělých zemí pravdu, což umožňuje offshore centrům se poměrně velmi účinně bránit vůči různým izolovaným drakonickým opatřením. Vezměme alespoň výše zmíněná tvrzení:

1) Využívání offshore center organizovaným zločinem
Veškeré opravdu velké případy se v posledních 20 letech týkaly výhradně vyspělých zemí počínaje případem BCCI v osmdesátých letech a konče loňským praním ruských špinavých peněz přes Bank of New York. Pravdou je, že díky regulaci v 10 - 20 nejvyspělejších offshore centrech je jejich legislativa podstatně přísnější než jinde, což vytlačuje organizovaný zločin do vyspělých zemí (jestliže čas od času vznikne v některé offshore zemi problém s praním špinavých peněz, pak to bývá za prvé obvykle v řádech milionů dolarů a nikoliv miliard a za druhé se to týkalo pouze těch nepříliš vyspělých a nepříliš regulovaných států). 

2) Zvýšení mezinárodní kontroly nad pohybem peněz a kapitálu
V této oblasti již v podstatě došlo k všeobecnému konsensu a je otázkou níže zmíněných 5 - 7 let, kdy offshore země přijmou podobné informační standardy jako vyspělé země.

3) Daňové motivace
Vzhledem ke skutečnosti, že v podstatě veškeré vyspělé země nabízejí nejrůznější typy daňových zvýhodnění a dále vzhledem k tomu, že ani fronta vyspělých zemí požadující daňovou harmonizaci není zdaleka jednotná, lépe řečeno představují ji především Německo a částečně Francie, nepředpokládá se v žádném případě všeobecně přijaté opatření ve stylu minimální základní daňové sazby a podobně.

Čestně řečeno, i kdyby k němu došlo, s téměř 100% pravděpodobností by odvetnou reakcí offshore zemí bylo zavedení praxe spočívající ve velmi benevolentním posuzování daňových výdajů, tj. uznávanými výdaji by bylo téměř vše, nebo možnost dohody se správcem daně o celkové paušální absolutní částce daně a podobně. Dále je naprosto nemožné, že by se k takové regulaci daňových systémů připojila zcela všechny offshore centra - vždycky někdo zůstane stranou, neboť vsadí na skutečnost, že škody způsobené případným embargem (jakým?!) budou nižší než výnos získaný přílivem nových společností a investic. Dalším faktorem je evidentní příklon od přímého k nepřímému zdanění ve vyspělých zemích, který postupně odsunuje otázku nízkých přímých daní z pořadu dne. Toto všechno v kombinaci se skutečností, že stejně daňové sazby jsou pouze jednou stránkou věci a uskutečňování zákonů v praxi je věc druhá, zapříčiňuje, že pravděpodobnost přijetí jakýchkoliv drastických opatření je minimální.

Další pravděpodobný vývoj

Domníváme se, že jestliže je něco opravdu jisté, pak je to skutečnost, že všichni vědí, že dojde k zásadním změnám, ale nikdo přesně neví, jak daleko tyto změny půjdou. Máme za to, že velmi pravděpodobně dojde v horizontu cca 5 - 7 let ke změnám, jež zapříčiní ustálení nového dlouhodobějšího stavu, který se bude patrně vyznačovat následujícími rysy:

  • Důsledné dodržování zásady "znej svého klienta" ze strany poradenských firem, správců trustů a majetku a finančních institucí, kteří budou za své klienty odpovědní (přestože se to na první pohled nezdá, toto pravidlo bude mít naprosto zásadní vliv na další vývoj celého sektoru).
  • Sjednocení standardů kladených na společnosti a rejstříky společností jako například:

    -zákaz používání právnických osob jako statutárních orgánů společností 
    -identita všech statutárních orgánů jednotlivých společností bude zaznamenána ve veřejně přístupném rejstříku, 
    -povinná registrace hypoték a jiných forem zástav, plných mocí a podobně, 
    -zákaz akcií na doručitele v listinné podobě, 
    -zveřejňování účetních výkazů ve veřejném rejstříku.

  • Určitá dosud blíže neurčitelná forma výměny informací mezi zeměmi.

Všechny výše zmíněné body jsou poměrně logické a pochopitelné, nicméně hlavní brzdou jejich implementace do praxe nejsou offshore centra (ty jsou schopny je zavést rychle a snadno), ale spíše vyspělé země, kterým to bude trvat nepoměrně déle. Nezapomínejme na to, že logicky se to bude týkat také České republiky - aby taková mnohostranná úmluva byla účinná, musí zahrnout opravdu všechny. Z tohoto důvodu jsme poměrně skeptičtí ohledně rychlosti zavádění těchto změn.

Z výše zmíněných názorů a vývojových trendů je zcela jasně patrné, že se celé odvětví offshore podnikání a offshore financí v následujících 5 - 10 letech výrazně změní. Nicméně předpokládáme, že vzhledem k příznivým faktorům jako jsou globalizace světového obchodu a financí, boom elektronické komerce a postupující dematerializace mnoha služeb spolu s rozvojem telekomunikací, budou hrát daňové ráje ve světové ekonomice stále důležitější roli.