Je tzv. britská nerezidentní společnost uzavřenou kapitolou?

06. 09. 1999
(Offshore), (Mezinárodní holding)

Do roku 1988 bylo možné, aby britská společnost byla efektivně řízena ze zahraničí a na základě toho nepodléhala ve Velké Británii dani ze zisku společností - jednalo se o tzv. britskou nerezidentní společnost (UK non-resident company). V roce 1988 byl však schválen Finance Act 1988, podle kterého všechny společnosti zaregistrované v Británii podléhají britské dani (tj. stejný princip, jaký platí u nás).

06.09.1999, Akont Info

Do roku 1988 bylo možné, aby britská společnost byla efektivně řízena ze zahraničí a na základě toho nepodléhala ve Velké Británii dani ze zisku společností - jednalo se o tzv. britskou nerezidentní společnost (UK non-resident company). V roce 1988 byl však schválen Finance Act 1988, podle kterého všechny společnosti zaregistrované v Británii podléhají britské dani (tj. stejný princip, jaký platí u nás).

Tato změna způsobila určité problémy u společností, které sice měly sídlo v Británii, ale ve skutečnosti byly řízeny ze země, se kterou má Británie uzavřenou smlouvu o zamezení dvojího zdanění. Aby se tyto nejasnosti odstranily, zavedla sekce 249 zákona Finance Act 1994 opět omezený koncept nerezidentní společnosti, a to v těchto situacích:

  • Je-li společnost řízena ze země, která má s Británií uzavřenou vhodnou smlouvu o zamezení dvojího zdanění, pak tato společnost bude pro daňové účely považována v Británii za nerezidentní.
  • Za vhodnou smlouvu o zamezení dvojího zdanění lze považovat tu, která obsahuje tzv. "tie-breaker" klauzuli. Tato klauzule určuje způsob, podle kterého se určí rezidentství společnosti. Rozhodujícím kritériem je ve většině případů místo efektivního (skutečného) řízení společnosti (place of effective management). Jedná se o tyto země: Austrálie, Barbados, Francie, Jižní Afrika, Izrael, Kypr, Lucembursko, Maďarsko, Mauritius, Německo, Nizozemsko, Nový Zéland, Portugalsko, Rakousko a Švýcarsko.

Bohužel nelze za vhodné považovat smlouvy např. s Ostrovy Man, Jersey, Guernsey, s Maltou a Nevisem. Z použitelných smluv se jeví zajímavou především smlouva s Kyprem, neboť tato země nabízí zajímavé možnosti pro daňové plánování.

Je důležité, aby anglická společnost byla v příslušné jurisdikci schopna získat od kompetentního orgánu potvrzení o rezidenci (certificate of residence). Vedle toho je u zemí, kde smlouva obsahuje ustanovení o "proceduře vzájemné dohody" (mutual agreement procedure), v praxi nutné získat od kompetentních daňových orgánů v Británii potvrzení o nerezidentním statusu společnosti. Toto je například případ smlouvy s Kyprem.

Podmínky pro uznání britské společnosti řízené z Kypru za nerezidentní v Británii:

Jak jsme již dříve uvedli, společnost, která je zaregistrována ve Velké Británii, zde může být uznána za nerezidentní při splnění určitých podmínek. Jde především o to, aby (1) místo efektivního řízení této společnosti bylo ve smluvním státě, a (2) příslušná smlouva obsahovala tzv. "tie-breaker" klauzuli. Společnost pak bude uznána pro daňové účely za rezidenta této smluvní země (a za nerezidenta v Británii), a nebude podléhat dani v Británii, přestože má zde registraci. Podmínkou ovšem je, aby v zemi, kde bude rezidentní, získala o tomto rezidentství potvrzení od kompetentních orgánů.

Společnost lze považovat za efektivně řízenou z Kypru (a na základě této skutečnosti získat potvrzení o rezidentství od příslušného orgánu), jestliže:

  • jednateli společnosti (je nutné mít minimálně 2 jednatele) jsou Kypřané a schůze představenstva se konají na Kypru,
  • společnost má na Kypru pobočku a
  • společnost má na Kypru registrovaného zástupce (adresu).

Závěrem můžeme říci, že tato struktura je zajímavou alternativou pro investory, kteří z důvodu některých omezení nechtějí využívat model britské jmenované společnosti jako agenta řídící offshore společnosti.