Formy offshore podnikání

15. 06. 2011
(Daňové plánování), (Offshore), (Onshore), (Mezinárodní holding), (Trust)

Specialisté v oboru offshore plánování mají na výběr obrovské množství právních forem podnikání. Jen si všimněte, kolik je na světě zemí nabízejících daňové výhody.

15.6.2011

Dále si uvědomte, kolik forem podnikání každá z těchto zemí umožňuje a jak je lze využít. Poté se zamyslete nad množstvím existujících daňových režimů. Nebo založte společnost či jinou entitu v jedné zemi, do obchodního rejstříku ji zapište v zemi druhé, ve třetí zemi ji zaregistrujte pro účely daně z příjmu a ve čtvrté k dani z přidané hodnoty.

Kdy je husa kachnou? Když chodí jako kachna, kváká jako kachna, může to být něco jiného než kachna?

Na úvod varování. Nikdy nezačněte využívat určitou entitu pouze na základě informací od trustové společnosti či právníka v dané zemi. Získejte si potřebné informace sami. Co se v jedné zemi nazývá trustem, může být něčím jiným v očích úřadů ve vaší zemi. Trust založený na Cookových ostrovech, který umožňuje zakladateli ponechat si rozsáhlé pravomoci v rámci správy majetku v trustu, zatímco správce trustu nad touto správou nemá skutečný dohled, nemusí být vůbec trustem. Jednou mě přesvědčoval jeden právník z Cookových ostrovů, že vzhledem ke skutečnosti, že tyto ostrovy mají suverénní parlament, může tento parlament rozhodnout (a také rozhodnul), co trustem je a co není. Odpověděl jsem mu na to, že parlament Cookových ostrovů může změnit anglický pravopis, ale nemůže změnit existenci lidského vztahu. Pokud nazvu ptáka rybou, znamená to, že se tento tvor ve vodě neutopí?

Rahmanův případ na Jersey jasně ukázal, že daný trust byl v podstatě trustem podvodným - v podstatě byl zprostředkovatelským vztahem, protože vztah svěřenský zde fakticky vůbec nevznikl.

Podobně tzv. STAR trust na Kajmanských ostrovech, jehož zakladatel disponuje právem spravovat majetek v trustu, nemusí být trustem nikde jinde.

Ve Spojených státech byly k 1. lednu 1997 zavedeny směrnice, které jsou velmi srozumitelné. Vycházejí z předpokladu, že jakýkoli vztah je trust. Pouze v případě, že je možné prokázat, že účelem dané entity je podnikat a v jejím rámci se několik osob spojí a přijme určité obchodní riziko, lze předpokládat, že taková entita trustem není. V tom případě se může jednat o společnost či sdružení. Některé typy entit jsou vždy společnostmi - tzv. entity per-se. Ale pokud se daná forma podnikání nevyskytuje na seznamu těchto per-se entit, nebude chápána jako společnost, pokud nesplní určité přísně stanovené podmínky. Ale nedělejte si starosti - - vždy si může zvolit způsob zdanění - může být zdaňována jako sdružení (partnership), stejně jako sdružení může být zdaňováno jako standardní společnost.

Další varování: americká a britská terminologie se od sebe liší. Někdy používají stejné výrazy pro odlišné věci.

Většina offshore forem podnikání jsou variantami tradičních anglických právnických osob (entit). I zde ovšem můžeme najít určité výjimky.

ormy podnikání

Část I - Obecné

V zásadě existuje pět organizačně právních forem podnikání, které mají nejrůznější variace a mutace.

Společnost/korporace. Tato obvykle vznikne na základě registrace (zápisu) v obchodním rejstříku v souladu se zákonem o společnostech (obchodním zákoníkem apod.), v některých zemích případně podle nižšího právního předpisu. Zákon společnosti zaručuje jak právní subjektivitu, tak omezené ručení jejích společníků (akcionářů). Zákon rovněž upravuje povinnosti statutárního orgánu a vztah mezi tímto orgánem a vlastníky společnosti.

V poslední době je častým a diskutovaným jevem "redomicilizace" společnosti, tj. akt sledující myšlenku, že společnost jakožto nezávislý právní subjekt může být vyškrtnuta z rejstříku v jedné zemi a zapsána v zemi jiné. V souvislosti s touto procedurou se objevují různé koncepční problémy, ale všeobecně lze říct, že redomicilizace je uskutečnitelná, pokud si ovšem uvědomíme, že v zemích s angloamerickým právním systémem spočívají základy společenstevního práva v právu trustovém, kdežto v zemích s kontinentálním právním systémem je podstatou společenstevních vztahů právo smluvní.

Další formou podnikání je sdružení (partnership). Jedná se v podstatě o sdružení osob s neomezeným ručením a absencí právní subjektivity. V tradičních zemích s angloamerickým právem je zpravidla určen maximální počet členů sdružení - v případě, že počet členů sdružení přesáhne číslo padesát, musí být sdružení zaregistrováno jako společnost (s neomezeným ručením, pokud je potřeba). Tato omezení ovšem v poslední době bývají ignorována, což je případ limited partnership či nového sdružení s omezeným ručením na Jersey.

Na poloviční cestě mezi společností a sdružením se nachází společnost s omezeným ručením (LLC v americké podobě) či omezeným trváním. Jedná se v podstatě o sdružení, které má jak právní subjektivitu, tak omezené ručení členů.

Čtvrtou formou podnikání je nadace. Termín nadace se široce používá k popisu entity používané v zemích s kontinentálním právem, zatímco země s právním systémem angloamerickým by použily termín trust. Ale i v takových zemích může vzniknout tzv. společnost s ručením omezeným zárukou, která splní stejný účel, takže koncept nadace je skutečně všudypřítomný. Nadacemi se budeme zabývat za chvíli.

Pátá forma podnikání - trust - je v absolutním protikladu ke společnosti. Dokonce jej nelze ani charakterizovat jako entitu. Trust je vztah mezi dvěma osobami týkající se správy majetku. Správce trustu je po právní stránce vlastníkem majetku, který byl do trustu vložen, a drží jej ve prospěch beneficienta. Správce rejstříku má plnou odpovědnost za majetek v trustu. Díky skutečnosti, že trust je vztah, může trust vzniknout i tehdy, kdy si toho jednotlivé strany ani nejsou vědomy. Pokud je jedna strana vztahu nahrazena někým jiným, může bez jakéhokoli omezení dojít k přesouvání trustu ze země do země bez jakýchkoli překážek. Jediný možný problém může způsobit skutečnost, že trust je odvozen od práva spravedlnosti (equity law - jeden ze základních subsystémů anglického precedenčního práva) a země s jiným právním systémem může trustový vztah hodnotit zcela jinak, často s nepředvídatelnými důsledky. Haagská úmluva o uznání trustů byla významným krokem v boji s tímto problémem.

Trust jakožto vztah nemá nic společného se společností - nemůže uzavřít smlouvu, být koupen nebo prodán. Smlouvy uzavírá správce trustu. Prodán nebo koupen může být majetek v trustu, stejně tak beneficientův podíl na majetku v trustu.

Pravidla práva spravedlnosti ukládají správcům trustu významné povinnosti a závazky. K nim se řadí i přísný zákaz provádět obchodní činnost. V důsledku toho je trust výlučně mechanismem pro držbu majetku. Obchodní činnost může být obecně prováděna pouze prostřednictvím společnosti / korporace, kterou správce trustu drží jako majetek v trustu ve prospěch beneficienta.

formy podnikání

Část II - Praxe Účelový trust

V posledních letech užití účelového trustu výrazně vzrostlo. Je těžké pochopit proč. Zdá se, že zastánci účelových trustů si neuvědomují zásadní nevýhody a nebezpečí této konstrukce, ani její možné náhradní alternativy, které se dlouhodobě výborně osvědčily. Snad v tom hraje roli důvod, že Bermudy, které jejich vznik umožnily jako první, stejně jako Jersey a Guernsey, které tyto trusty s velkým nadšením rovněž zavedly, nedisponují žádnou zákonnou úpravou ani jakoukoli znalostí společnosti s ručením omezeným zárukou.

Většina tradičních offshore zemí nabízí ustavení účelového trustu. Během loňského roku jeho vznik umožnily i Bahamy.

Účelový trust v sobě skrývá velká nebezpečí. Právní pojetí je velmi kostrbaté a existuje reálné riziko, že účelový trust vytvořený v jedné zemi nebude uznán v zemi druhé. Rovněž lze zpochybnit jejich účelnost coby nástroje daňového plánování. Daňový úřad USA je pravděpodobně bude považovat za volné trusty bez zakladatele a příjem beneficientů rezidentních ve Spojených státech bude podléhat zdanění.

Další nebezpečí skrývají tři jistoty, které každý trust musí definovat, tj.:

  • jistotu úmyslu,
  • jistotu účelu,
  • jistotu podstaty (náplně).

Jistota úmyslu je obvykle v pořádku. Ale pokud zakladatel pochází ze země, která jako součást právního systému uznává právo spravedlnosti, nemusí být úmysl uznán (viz kauza Rahman).

Jistota účelu je problematičtější. Co je základním účelem účelového trustu? Soud o tom bude muset rozhodnout, ale vzhledem k tomu, že trust se týká majetku, měl by být jakýkoli účel, který ke svému splnění nepotřebuje majetek, prohlášen za falešný, stejně jako celý účelový trust. Každý účel je spojen s prospěchem lidské bytosti, i kdyby jí byl zakladatel. Mohlo by se stát, že soud rozhodne, že účel definovaný účelovým trustem je pouhá zástěrka a ve skutečnosti se jedná o trust, jehož přímým účelem je prospěch zúčastněných stran? Existuje mnoho precedentů, které tento argument podporují. Ve své nejnovější knížce se tímto problémem zabývá Antony Duckworth.

Jedním z důvodů, proč se v posledních padesáti letech britské soudy otočily k účelovým trustům zády, je, že v rámci každého trustu by měla být osoba schopna existenci trustového vztahu prokázat a vymoci. Tuto roli zpravidla zastává beneficient. V současném schématu účelového trustu se objevuje specifická postava "vykonavatele". Ale vůči komu má tuto povinnost? Jaká je povaha této povinnosti? Domnívám se, že tento "vykonavatel" má za povinnost ochránit důvěrné informace, a to i před soudem.

Jistota podstaty má také své problémy. Už jsme se zmínili o tom, že řada účelových trustů je sama o sobě nesmyslem - "Účelem trustu je spravovat majetek v trustu". Majetek umístěný v trustu a účel trustu spolu musí souviset.

Další knihu, která se zabývá tímto tématem, napsal Paul Baxendale - Walker, a byla publikována nakladatelstvím Butterworths, ISBN 0406988811.

obchodní trusty

Pojetí správce trustu, který by se zabýval obchodní činností ve prospěch beneficientů, existuje už dlouhou dobu. Vzpomínám si, že jsem se s ním poprvé setkal před třiceti lety, kdy byly obchodní trusty používány ve Velké Británii s účelem vyhnout se dani z příjmu právnických osob. Pokud společnost vykonávala obchodní činnost jakožto obchodující správce trustu, zisk automaticky připadl beneficientům a daň z příjmu právnických osob se na toto schéma vůbec nevztahovala.

I zde však existují nezanedbatelná rizika spojená s výjimečně náročnými povinnostmi správce trustu, která se projevila například v kauze Bartlett v. Barclays Bank před několika lety.

mezinárodní obchodní společnosti (IBC)

Tato velmi jednoduchá a základní organizačně - právní forma vznikla v Karibiku. Je možné ji založit jak v mnoha karibských zemích, tak i na některých ostrovech v Tichém oceáně. Neexistuje v žádné z evropských jurisdikcí. Nepleťte si IBC s mezinárodními obchodními společnostmi na Jersey, Guernsey a ostrově Man. Tento termín užívaný na Jersey, Guernsey a ostrově Man se váže k běžným akciovým společnostem se zvláštním daňovým režimem - nepředstavuje samostatnou právní formu. Od příslušných úřadů na Normanských ostrovech a ostrově Man je hloupé použít tento zavádějící název, který vytváří zmatky a neslouží k žádnému účelu.

Ačkoli existují různé varianty IBC, základní struktura předpokládá, že ručení IBC je omezeno akciemi na jméno či na majitele, případně akciemi bez nominální hodnoty. K IBC se nevážou žádné účetní povinnosti ani povinnost svolávat valnou hromadu. Akcie IBC nemohou být kótovány na žádné mezinárodní burze cenných papírů.

V současné době IBC čelí značnému tlaku zejména vinou skutečnosti, že se zneužívají k daňovým únikům. Může se za nimi skrýt mnoho lidí, jednak prostřednictvím akcií na majitele, jednak díky tomu, že v obchodním rejstříku příslušných zemí se neobjevují informace o tom, kdo IBC vlastní, kdo za ni jedná, ani jakou činnost IBC vykonává. Jinak je ovšem IBC ve své podstatě standardní společnost jako každá jiná společnost. IBC může držet majetek buď jako finální vlastník, nebo ve svěřenství pro třetí osobu, nebo jako věřitel. Ve většině případů je takřka nemožné říci, jestli IBC drží majetek jakožto věřitel či ve svěřenství, protože záležitosti jako účetnictví či klasické vnitřní uspořádání společnosti umožňující zjištění jejího vlastníka jsou jednoduše ignorovány. Pokud by vnitřní uspořádání IBC muselo být někdy v budoucnu zveřejňováno (jak to požaduje UNODCCP - Komise OSN pro boj proti drogám a prevenci zločinu), mělo by to dalekosáhlé důsledky.

Akcie na majitele mají až mýtickou pověst. Ve skutečnosti jsou akcie na majitele velmi nebezpečné a úplně neefektivní pro daňové plánování. V USA každá akcie na majitele vytváří svěřenský vztah, který musí být nahlášen, tak jako by se jednalo o ustavení zahraničního trustu. Akcie na majitele způsobují obrovské problémy i v kontextu zákonů proti praní špinavých peněz a zásady "poznej svého klienta". Jak můžete poznat, kdo je finálním vlastníkem společnosti, pokud byly vydány akcie na majitele? Pokud musí být pod správou právníka a ten jedná v souladu se zákony, proč vůbec akcie na majitele používat? Spíše se už používají zástupní (jmenovaní) akcionáři anebo proč nepoužít společnost s ručením omezeným zárukou, která žádné akcionáře nemá a její vlastnická struktura je plně anonymní?

V nedávné době probíhaly diskuse o tom, že IBC lze charakterizovat v podstatě jako alter ego jejich vlastníků. To platí zejména v případě, kdy země, kde je IBC založena, má právní předpisy umožňující i vznik domácích společností (jako například Britské Panenské ostrovy) a možnost založit IBC nabízí pouze cizincům s podmínkou, že daná společnost bude vykonávat svou činnost výhradně mimo zemi svého založení. Pokud IBC nemůže podnikat v místě svého založení, proč by jí to mělo být umožněno kdekoli jinde?

akciová společnost

Jedná se o klasickou právní formu, kterou lze nalézt po celém světě. V zemích s angloamerickým právním systémem vychází společenstevní právo ze zákona Velké Británie z roku 1929, případně roku 1948 - všechny takové země jsou členy jedné rodiny. Jako "soukromá společnost" se zpravidla označuje společnost s méně než 25 akcionáři, přičemž převoditelnost jejich akcií je omezená. Pokud společnost není soukromá, definuje se jako "veřejná". U veřejných společností bez rozdílu platí požadavek na audit účetních výkazů a podání daňového přiznání, stejně jako povinnost zveřejnit podstatně větší množství informací.

V Karibiku řada zemí s angloamerickým právem přestala využívat starý britský model a adoptovala pojetí kanadské. Rozdíl mezi nimi však není velký.

V řadě zemí, jako jsou Libérie, Panama, Americké Panenské ostrovy či Mariany, existují společnosti založené podle amerického modelu (který se nijak výrazně neliší od klasické anglické společnosti). Hlavním rozdílem v pojetích je, že členové statutárních orgánů amerických společností v zásadě nemají výkonnou funkci a výkonné pravomoci jsou v rukou funkcionářů - prezidenta, tajemníka a pokladníka. Ve společnostech anglického typu je jediným funkcionářem bez výkonné funkce tajemník - členové statutárního orgánu výkonnými pravomocemi disponovat mohou i nemusí.

akciové společnosti s neomezeným ručením

Tato právní forma se příliš často neužívá. Původně byla určena jako entita odpovídající sdružení s počtem společníků přesahujícím padesát. S tímto typem společnosti se však pojí určité daňové výhody, které vyplývají z pružnosti její kapitálové struktury.

společnost s ručením omezeným zárukou

Jedná se o společnosti, které jsou v podstatě smíšené. Neexistuje počáteční kapitál. Společníkem se může stát i osoba, která nepřispěla žádným vkladem, i když za normálních okolností musí nový společník zaplatit vstupní poplatek, jehož výše je stanovena statutárním orgánem společnosti. Každý společník, ať už vstupní poplatek zaplatil či nikoli, se zaručuje zaplatit na požádání určitou částku (určenou ve stanovách společnosti), a to v případě insolvence společnosti v průběhu její likvidace. Ručení společníka je omezeno do výše jeho záruky (obvykle se jedná o 10 liber). Tímto způsobem tedy vznikne společnost s ručením omezeným do výše záruky.

Status společníka končí smrtí či rezignací (ačkoli v případě absence jiného ustanovení platí, že podíl zesnulého společníka je zachován. Toto ustanovení se může stát základem pro převod obchodních podílů). Poplatky, které byly zaplaceny (jak vstupní poplatky, tak pravidelné roční příspěvky), nejsou vratné, a to ani v případě, že společník přestane být společníkem.

V zásadě má každý společník stejná hlasovací práva a stejná práva na podíl na zisku, přestože mohou existovat pružná ustanovení zakládající různé druhy podílů (přidružený podíl, podíl, ke kterému nejsou vázána hlasovací práva atd.). Pokud je potřeba, lze umožnit převod vlastnických práv. K takovému převodu dochází v případě, že společnost je používána jako členský klub(Timeshare Resort Member's Club nebo Country Club).

akciové společnosti s ručením omezeným zárukou (někdy nazývané "hybridní" společnosti)

To jsou společnosti, u nichž první část společníků přispívá do základního jmění společnosti a nabývá práv odpovídajících jejich vkladům (těmto společníkům jsou vydány akcie), ale je navíc povinna přispět dalším vkladem, pokud se společnost dostane do likvidace kvůli insolvenci. Od druhé skupiny společníků vstupní vklad požadován není, ale může od nich být požadován dodatečný vklad při likvidaci společnosti z důvodu insolvence. Zatímco společníci bez akcií jsou v podstatě neoddělitelní, u akcionářů tomu tak není. Tato skutečnost umožňuje ohromnou pružnost.

použijeme-li moderní pojmy, můžeme hovořit o vlastnickém sdružení, které má "vlastnící" společníky a "klientské" společníky.

Kupodivu existují některé země s anglickým právem, které společnosti s ručením omezeným zárukou neuznávají. Tato právní forma například neexistuje na Bermudách. Jiné země je právě zavedly a mají s nimi pouze malé zkušenosti. Guernsey a Alderney jejich vznik umožnily teprve nedávno a trochu chybně. Skutečnost, že tato právní forma neexistuje na Bermudách, vysvětluje, proč se zde považovalo za nezbytné zavést účelový trust, aby mohl být použit pro stejné cíle, ke kterým je v jiných jurisdikcích používána společnost s ručením omezeným zárukou.

protected Cell Company

To je nový druh společnosti, který vznikl na Guernsey a byl napodoben na Kajmanských ostrovech. Nedávno toto pojetí přejal Mauritius. Na ostrově Man jejich zavedení pouze uvážili a usoudili, že by tento typ spíše problémy přinesl, než pomohl vyřešit, a že stejných výsledků mohou dosáhnout volné trusty řízené správcem trustu. Účelem struktury má být přiřazení určitého majetku pouze určitým druhům akcií, a takto jej ochraňovat před zahrnutím do společného majetku společnosti. Jejich využití je vhodné pro kaptivní pojišťovny a také mají využití i jako prostředek pro fondy.

Společnost s omezeným ručením - Limited Liability Company - LLC, známá také jako:

Společnost s omezeným trváním (Limited Life Company, Limited Duration Company)
Sdružení s omezeným ručením (Limited Liability Association)
Společenství s omezeným ručením (Society with Restricted Liability (Barbados))

Toto je další skupina entit inspirovaná americkou společností s omezeným ručením (LLC), (prosím zapamatujte si výše uvedené odlišnosti ve slovech použitých v názvech). Podstatou těchto entit je, že musí splňovat určitá kriteria daňových předpisů Spojených států. Konečným cílem obvykle je, aby i když má entita právní subjektivitu, byla z daňového hlediska považována za sdružení. Prostřednictvím specifických zákonů je možné tento typ společnosti založit v každém státě USA.

Typická LLC má omezenou převoditelnost podílů s tím, že při "odstoupení" společníka nebo jeho přání převést nebo nechat si vyplatit jeho podíl, dochází k likvidaci nebo alespoň reorganizaci společnosti (tak jako by tomu mělo být u sdružení). Dále je u LLC typické, že nemá jednatele a že všichni její společníci se (obdobně jako partneři u sdružení) podílejí na řízení. Nicméně může být jmenován manager, jemuž mohou být určité pravomoci svěřeny.

Počet "offshore zemí" uznávajících tuto formu podnikání roste. Díky různě kvalitním právním předpisům umožňují vznik takové společnosti Kajmanské ostrovy, Bahamy, Turks a Caicos, Nevis, Barbados, Bermudy, Západní Samoa či ostrov Man. Někdy, jako v případě ostrovů Turks a Caicos, byly tyto zákony přijaty jako alternativa k právním předpisům týkajícím se IBC. Jiné jurisdikce, jako například Kajmanské ostrovy, zavedly její zvláštní formy. Není třeba zdůrazňovat, že varianta na ostrově Man stanoví povinnost předložit podstatné informace, včetně investovaného kapitálu, a seznamu hypoték či jiných zatížení, které společnost musí nést, zatímco většina zemí Karibiku nevyžaduje, podobně jako v případě IBC, téměř žádné zveřejňování informací. Uvážíme-li současný tlak USA, Spojených národů, OECD a EU směřující k omezování zemí, které nestanoví povinnost zveřejňovat adekvátní informace, s odůvodněním, že takto pouze zakrývají podvodné a kriminální aktivity, je nutné uvážit, zda toto nadšení pro minimalizaci zveřejňování informací není chybné.

limited partnership

Limited partnership vychází z konceptu komanditní společnosti, jak ji zná evropské právo. Limited partnerships byly zavedeny ostrovem Man v roce 1909, ale donedávna jim byla v rámci offshore podnikání přisuzována jen malá možnost využití. Nicméně během nedávných let je patrný příklon jednotlivých zemí k jejich zavedení.

Podstatou limited partnership je:

a. Má dva druhy společníků:

  • společníci s omezeným ručením, kterým sice není povolena účast na řízení (s výjimkou Georgie, USA, kde jim to povoleno je), ale jejichž ručení za závazky je omezeno jejich zaplaceným příspěvkem,
  • společníci s neomezeným ručením, kteří tedy ručí neomezeně, ale mají veškerou pravomoc řídit činnost společnosti.

b. Nemá právní subjektivitu, a je tedy pro daňové účely považováno za sdružení. V případě velkého počtu společníků musí majetek držet správce trustu.

V rámci offshore podnikání jsou limited partnerships používány zejména jako prostředek vhodný pro investování a v souvislosti s tím většina offshore jurisdikcí, které tuto právní formu nedávno zavedly či pozměnily, odstranila omezení počtu společníků s omezeným ručením.

V USA byly limited partnerships dlouhá léta používány pro potřeby ropných a průmyslových podniků a jiných firem podobného typu.

sdružení s omezeným ručením

Tato podoba sdružení má mnoho společného s LLC a je dalším konceptem vyvinutým ve Spojených státech. Jedinou skutečnou odlišností mezi LLC a sdružením s omezeným ručením je, že toto sdružení nemá právní subjektivitu. V Evropě se tento typ objevuje pouze na Jersey.

nadace

Nadace existují v mnoha zemích s kontinentálním právním systémem. V Lichtenštejnsku existují dvě její varianty, Anstalt a Stiftung. K jejich důkladnému porozumění je potřeba být seznámen s římským konceptem svěřenského vztahu a zejména pojetím dědictví.

Dle římského práva má každá osoba dědičný majetek. Tento dědičný majetek může být rozdělen na dva díly, ale nemůže být zcizen. Takže myšlenka trustu je pro tento koncept nepřijatelná, neboť ten stanoví, že dědičný majetek určité osoby může být vlastněn někým jiným, aniž by se tento majetek jakkoli změnil.

Ve své podstatě je nadace konceptem, u něhož je majetek držen v rámci neziskové entity ve prospěch určité osoby či osob a/nebo účelu či účelů.

Obdoba nadace existuje v každé zemi s kontinentálním právem, ale obvykle mohou být využívány pouze pro veřejné účely, jako například charitativní nadace. Bylo to Lichtenštejnsko, které poprvé rozšířilo oblast jejich využití i na soukromé účely a tento příklad byl následován mnoha jurisdikcemi s kontinentálním právním systémem včetně Panamy a Nizozemských Antil.

Nadace je založena zakladatelem, který může mít právo jmenovat členy statutárního orgánu, ale nesmí požívat z nadace prospěch. Ponechává si svá "práva zakladatele", která mohou být děděna. V Lichtenštejnsku je Anstalt právní formou pro obchodní účely, zatímco Stiftung je určen pro držení majetku.

Samozřejmě, již více než 130 let existuje ekvivalent nadace i v rámci angloamerického právního systému, a to již zmiňovaná společnost s ručením omezeným zárukou. V podstatě každá skutečná charitativní nadace funguje stejně jako její anglická obdoba. Nicméně, stejně tak jako v kontinentální Evropě se "záruční společnost" jako soukromá nadace využívá pouze několik posledních let hlavně jako reakce na problémy způsobené použitím trustů v situacích, kdy mu právní normy angloamerického equity law způsobují značné problémy.

Obvyklým prostředkem, který je používán jako soukromá nadace na ostrově Man a v podobných jurisdikcích, je rovněž zmiňovaná akciová společnost s ručením omezeným zárukou, u které akcionáři hrají úlohu obdobnou jako zakladatel Stiftungu a kde osobami požívajícími prospěch jsou společníci nevlastnící akcie.

Nicméně "záruční společnosti" jsou v podstatě nerozdílné a přestože jsou vynikající alternativou k volnému trustu, nejsou schopné se vypořádat se specifickými situacemi nebo s případy, kdy osoby, které mají mít z této společnosti prospěch, nebyly předem určeny nebo se ještě nenarodily.

Pro osoby se zvláštními zájmy lze zřídit zvláštní třída preferenčních vykupitelných akcií bez hlasovacích práv, nicméně neexistuje žádné řešení pro zmíněné potenciální nebo nenarozené osoby, kterým je určen finální užitek ze společnosti.

Na druhou stranu však nadace, ať už ty standardní v rámci kontinentálního práva nebo jejich variace v podobě "záruční společnosti", nemají problémy s právními předpisy, které by bránily akumulaci majetku či omezovaly věčnost trvání. Mohou trvat věčně a navždy akumulovat majetek.

harita

Charita je jednoduše nadace nebo trust, který je uznáván zákony své země jako entita se zvláštními vlastnostmi, k níž se vážou specifická zákonná a daňová privilegia.

V anglických typech jurisdikcí existují dva typy organizací, které jsou používány jako nadace a charity, jsou jimi trust a společnost s ručením omezeným do výše garancí.

V angloamerickém právu podléhá trust, jak jsme se zmínili, jistým pravidlům. Mezi ně patří pravidlo proti věčnému trvání a požadavek na přesné určení beneficientů. Jestliže je trust registrovaný jako charitativní trust, obě dvě tato pravidla odpadávají. Podobně jako charity musí tento trust splňovat jisté administrativní požadavky, jež jsou mu uloženy zákonem, a podléhá dozoru ze strany určitého vládního úřadu.

Jak bylo zmíněno, organizace trustu nezajišťuje žádnou ochranu správcům trustu a není dost dobře možné jej komplexně přizpůsobit běžným obchodním potřebám. Z tohoto důvodu jsou nadace obvykle zřízeny jako společnosti s ručením omezeným zárukou.

Taková společnost navíc narozdíl od trustu nepodléhá dvěma výše uvedeným pravidlům a v konečném důsledku může fungovat jako nadace, aniž by se musela registrovat jako charita. Pokud je ustavena v zemi, která umožňuje vynětí ze zdanění, může být společnost s ručením omezeným zárukou strukturována jako nadace, aniž by byla registrována jako charita, ale přitom by si ponechala všechny výhody, které charitě obvykle náleží.

Některé země jsou pro tyto účely vhodnější než jiné a je možné si mezi nimi podle aktuální potřeby vybrat. Například v případě hrozícího dvojího zdanění příjmu z investic může být nejvhodnější zemí samotná Velká Británie a v jejím rámci pak entita formálně zaregistrovaná jako charita.

Zajímá-li nás budoucnost charit, je potřeba sledovat Spojené státy. V této zemi vládnou charity v oblasti ochrany majetku vyšších vrstev, přičemž americká vláda hrála v této oblasti malou úlohu v protikladu ve srovnání se socialistickými vládami v evropských zemích. Entity typu Charitable Remainder Trusts, Charitable Lead Trusts či soukromé charitativní nadace - to všechno jsou charitativní organizace s podstatnými daňovými úlevami pro jejich zakladatele a přispěvatele.