Děkujeme, odcházíme

06. 05. 2010
(Daňové plánování), (České a slovenské společnosti)

Čeští byznysmeni mizí v zahraničí. K odchodu se rozhodují především z daňových důvodů a kvůli obavám z nástupu levice.

6. 5. 2010, ekonom.ihned.cz

Podnikatel Jiří Zelenka má trvalé bydliště v Mostu. Platí zde i daně. Dlouho to tak být nemusí. »Zadal jsem poradcům, aby začali připravovat můj definitivní přesun do zahraničí,« říká týdeníku Ekonom. Fakticky už v cizině žije. Větší část roku tráví na jihu Francie, u Monaka.

Jak připouští, v cizině má dnes i všechny své peníze, domácí byznys výrazně utlumil už v roce 2008. Tehdy spolu se svým kolegou Břetislavem Hutárkem prodali za 850 milionů korun podíl v mostecké firmě BIS Czech, která zajišťuje údržbu strojů a zařízení v chemickém průmyslu a energetice, zejména v litvínovském Chemopetrolu. Žádné další aktivity zde už rozjíždět nemíní. »Nehodlám být u toho, až socani začnou zvyšovat daně, aby mohli ještě více krást,« prognózuje důsledky blížících se parlamentních voleb.

Zelenka se sám v minulých letech v politice angažoval. Štědře financoval hnutí Mostečané Mostu, které v roce 2006 ovládlo radnici podkrušnohorského města. Byl i lídrem hnutí Severočeši.cz, jež v roce 2008 marně usilovalo o rozčeření stojatých vod v ústeckém hejtmanství.

»Byl tady vytvořen korupční systém, z něhož mají všichni politici peníze, i komunisté. Nás, skutečné podnikatele, pak lidé házejí do jednoho pytle s těmi různými politickými podnikateli, což jsou zloději, kteří zakládají firmy na vybírání desátků. U toho já fakt už nechci být,« zlobí se Zelenka. Tvrdí, že zná řadu podnikatelů, kteří odchod »za kopečky« z podobných důvodů také zvažují.

Nezvladatelný zájem o vystěhování

Zelenkovým slovům nasvědčují i údaje z jiných zdrojů. Pražská firma Haglley Corporation ještě v minulých dnech nabízela klientům jako jednu ze služeb zařízení druhého občanství a pasu či změnu trvalého pobytu v nejrůznějších zemích s »přívětivými« daňovými systémy. V těchto dnech se ale rozhodla s imigračním poradenstvím skoncovat.

»Ten nápor byl v poslední době tak obrovský, že jsme na to už vůbec nebyli schopni reagovat. Klienti si představují, že tyto věci lze zařídit za měsíc či dva, přitom to trvá rok až dva a je s tím strašná spousta práce,« vysvětluje majitel firmy Haglley Lukáš Havlík. I on velký nápor zájemců přičítá strachu movitých Čechů z výsledků voleb v kombinaci s probíhající krizí.

»Máme spoustu jiné práce na dva roky dopředu,« uvádí Havlík, jehož firma se zabývá vším, co souvisí s převodem byznysu do daňových rájů, zakládáním trustů, zahraničních bankovních účtů atd.

Podobné zkušenosti mají i jiní poradci.

»O možnost získání cizího pasu se teď u nás zajímá hodně podnikatelů. Často si myslí, že stačí zaplatit nějaké peníze a do dvou týdnů jim pas přijde poštou. Poměrně snadné to bylo v některých destinacích, jako jsou třeba Britské Panenské ostrovy či Bermudské ostrovy, do 11. září 2001. Po teroristických útocích se ale režim v těchto oblastech po celém světě zostřil,« upozorňuje Michal Friedberger z firmy Akont.

Podnikatelé uvažují o vystěhování či alespoň o přesunu svých byznysů do daňových rájů. »Řada podniků má v zahraničí, třeba na Kypru, založeny spící firmy, kam mohou velmi rychle převézt celý obchod, pokud se podmínky v Česku výrazně zhorší,« říká Zbyněk Frolík, majitel firmy Linet, která se zabývá výrobou zdravotnického nábytku. I on na Kypru takovou firmu má.

Velká cena Monaka

Co se týče osobních příjmů podnikatelů, ale nejen jich, velmi atraktivní destinací je městský státeček Monako, který už dávno zavedl takzvaný měkký fiskální režim v oblasti daní z příjmů fyzických osob. Stal se vyhledávaným daňovým domicilem pro bohaté lidi z celého světa. Od roku 1869 nemá malá monarchie na Azurovém pobřeží Středozemního moře daň z příjmu, majetkové daně, daně z nemovitostí, ani pozemkové daně a daně z kapitálových výnosů. Proto si toto místo pro zdaňování svých celosvětových příjmů oblíbili špičkoví tenisté, jezdci formule 1, atleti, golfisté, ale třeba i modelky jako Tereza Maxová.

»Všichni tam jsou samozřejmě kvůli nízkým daním, není to proto, že by se jim tam tak strašně líbilo,« přiznává někdejší tenisový trenér a dnes sportovní manažer Tomáš Petera. I on je v českém obchodním rejstříku u dvou firem nadále veden s bydlištěm v Monaku, ačkoliv to prý již asi pět let není pravda.

»Vrátil jsem se do Česka kvůli mému manažerskému angažmá na projektu Praha olympijská. Připadalo by mi hloupé, aby někdo, kdo usiluje o olympiádu v Česku, měl bydliště v zahraničí,« vysvětluje.

I tak měl v Monaku bydliště asi deset let a s ním i jeho tenisoví svěřenci Martin Damm, Bohdan Ulihrach a Petr Korda. Dnes tam najdeme zase jejich mladší kolegy Radka Štěpánka s Tomášem Berdychem.

Fingovaný pobyt

Aby někdo mohl využívat monacký daňový systém, nestačí tam mít pronajatý či koupený byt a povolení k pobytu. Dotyčná osoba by tam měla opravdu žít, minimálně šest měsíců v roce.

I sportovci, kteří jsou neustále na cestách, musejí někdy vymýšlet různé triky. Při občasných návštěvách svých bytů třeba pouštějí naplno vodovodní kohoutky a elektrospotřebiče, aby účty za energie mohly v případě nouze posloužit jako důkaz. V Monaku se vyplatí bydlet jen těm, kteří hodně vydělávají.

»Mně už se to nevyplatí. Navíc tam děsně stoupají nájmy. Za svůj krcálek, který měl výhled do skály, jsem dával osm set eur měsíčně, loni to už bylo patnáct set,« vysvětloval už v roce 2006 Peterův někdejší svěřenec Ulihrach, proč se po devíti letech pobytu rozhodl daňový ráj opustit.

Kdo bydlí v Monaku jen na oko, může mít ve své mateřské zemi potíže. To platí třeba pro severské sportovce, kteří do ministátečků jako Monako či Andorra láká ještě brutálnější rozdíl v míře zdanění, přičemž ale protestantská kultura je velmi háklivá na daňové podvody.

Obvinění z rozsáhlých daňových úniků čelí nyní špičkový dánský golfista Sören Hansen. Úřady v mateřské zemi byl obviněn, že v Monaku netrávil zdaleka tolik času, aby tam mohl využívat nulové daně z příjmu. Jde o období let 2000 až 2006, za které by měl na daňových dluzích a pokutách nyní uhradit v přepočtu téměř 70 milionů českých korun.

Bez stresu s francouzským vínem

Co se týče českých podnikatelů, bydliště v Monaku má například spolumajitel rodinného holdingu Synot Ivo Valenta. Pro byznysmena, centrem jehož aktivit je loterijní průmysl, je pochopitelné, že se rozhodl získat statut rezidenta ve čtvrti Monte Carlo, která je mekkou světa hazardu.

»Pomineme-li fakt, že je v Monaku opravdu krásně, je v podnikání důležité mít dobrou adresu. A to platí zvláště v začátcích. Člověk tím v očích okolí získá jakýsi kredit. Navíc jsem tu měl i blízko k lidem, kteří měli peníze a mohli mi pomoci s rozjezdem mého podnikání,« osvětluje pro týdeník Ekonom důvody stěhování Valenta, jenž v Monaku podle svých slov vlastní hned několik bytů.

A knížectví už označuje za svůj domov. »Podle toho si to také užívám. Bez stresu, s dobrými večeřemi a francouzským vínem,« popisuje.

Odmítá ale, že by jeho stěhování ze Starého Města u Uherského Hradiště na jih Evropy souviselo s daněmi. »Mám příjmy z dividend, a ty jsou ve všech zemích zdaňovány srážkovou daní. V tomto směru pro mne žádné výhody neplynou,« tvrdí.

Petr Němec, daňový expert z firmy BDO, Valentova slova v zásadě potvrzuje. »Pokud je příjemcem dividend vyplácených českou firmou fyzická osoba, byť žije v zahraničí, zdaňuje tento příjem patnáctiprocentní srážkovou daní tato česká firma a peníze odvádí do českého státního rozpočtu,« připomíná obvyklou praxi.

Skala, Rittig, Čmejla, Diviš

V Monackém knížectví se usadil i Václav Skala, někdejší majitel Bankovního domu Skala, dnes majoritní vlastník Pražské správy nemovitostí, která patří k předním hráčům na realitním trhu. Do Česka se vrátil na začátku devadesátých let z německé emigrace, nyní, alespoň papírově, může být opět považován za emigranta či exulanta.

Pokud by měl štěstí, mohl by se v monackém přístavu či u kasina potkat s pražským podnikatelem Ivem Rittigem, mužem, který v devadesátých letech patřil k největším dlužníkům Komerční banky. V posledních letech je jeho byznys spjat s luxusními butiky v pražské Pařížské ulici. Je ale také brán za tvrdého lobbistu se stále sílícím vlivem na přední české politiky.

Rittig se do Monaka »přestěhoval« zhruba v roce 2008. Poměrně nedávno tam nalezli nový domov i Marek Čmejla a Jiří Diviš, kteří v Česku reprezentují finanční skupinu Appian, jež ovládá především dopravně-strojírenský holding Škoda. Tato dvojice do Monaka přesídlila ze Švýcarska, kde měla travalé bydliště předtím. Stěhování se časově nápadně kryje s trestním řízením ve Švýcarsku, kde jsou oba spolu vyšetřováni kvůli podezření z praní špinavých peněz v souvislosti s privatizací Mostecké uhelné společnosti.

Týdeník Ekonom se snažil získat od Skaly, Rittiga a Čmejly vyjádření, proč si trvalé bydliště změnili, zda dnes v Monaku skutečně žijí. Na otázky nakonec reagoval jen Čmejla. »Monako je především pěkná země, příjemná k žití a vstřícná ke svým obyvatelům,« vzkázal vyhýbavě přes mluvčího skupiny Appian Miroslava Nováka.

Minimálně 183 dnů v roce

Jak už bylo řečeno, změna trvalého bydliště z hlediska placení daní ještě nic neznamená. Jde hlavně o údaj související s evidencí obyvatel. Přestože má někdo bydliště v Monaku, nelze o něm bezpečně tvrdit, že žije z výhod tamního daňového systému. Na druhou stranu bez těchto výhod nákladný život v drahém městě poněkud ztrácí kouzlo a smysl.

Vyvázání se ze »spárů« českého berňáku není samozřejmé. Česko s Monakem, na rozdíl od jiných zemí, nemá podepsánu smlouvu o zamezení dvojího zdanění, která zabraňuje, aby jeden příjem mohl být zdaněn v obou zemích.

Je třeba také připomenout, že dle zákona o dani z příjmů fyzických osob mají daňovou povinnost poplatníci, kteří mají na území ČR bydliště, či se zde »obvykle zdržují«. A obvykle se v Česku zdržovat znamená, že zde pobývají minimálně 183 dnů v roce. Bydlištěm se rozumí místo, kde má dotyčná osoba »stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat.«

Jde sice o poněkud vágní formulace, ale je jednoznačné, že pro český finanční úřad by mělo být rozhodující, zda podnikatel má v Česku nějaký příbytek a zda se převážně pohybuje na našem území. Pokud by většinu času trávil v ČR, přitom se ale oháněl glejtem potvrzujícím, že je daňovým rezidentem v Monaku, jde o podvod. Nic nebrání tomu, aby po něm český berňák »vystartoval« podobně jako dánský po golfistovi Hansenovi.

Mluvčí ministerstva financí Jakub Haas připustil, že i u nás už někdo byl kvůli takovémuto triku chycen za »pačesy«, konkrétní jméno pochopitelně neuvedl.

Dočasně v Nizozemsku

České podnikatele a manažery najdeme i v jiných zemích. Například Aleš Minx, top manažer skupiny PPF, měl v letech 2007 až 2009 trvalé bydliště v nizozemském Amsterdamu a posléze v Haagu. Dnes už ale téměř rok opět obývá svou pražskou vilu.

Jeho dočasné stěhování prý souviselo s výkonem funkce předsedy představenstva PPF Group sídlící právě v Nizozemsku. »Bylo to kvůli obrovskému nárůstu korporátní a právní agendy související s vytvořením pojišťovacího holdingu Generali PPF, s restrukturalizací skupiny a dalším věcem,« vysvětluje mluvčí PPF Alexej Bechtin.

Oblíbenou destinací je Švýcarsko. Přesunul se tam třeba jeden z nejvlivnějších českých zbrojařů Richard Háva. Donedávna, než majetek převedl na své dva syny, byl spolumajitelem společnosti Omnipol. Lidé z jeho blízkosti říkají, že do Česka už nyní jezdí mercedesem s ženevskou poznávací značkou. On sám se k okolnostem svého exilu nevyjádřil.

Ani u Hávy nelze usoudit, kde dnes platí daně. Na rozdíl od Monaka má ale Česko se Švýcarskem již od roku 1996 uzavřenu smlouvu o zamezení dvojího zdanění. Je v ní jasně popsán scénář, podle něhož se postupuje v případě, že si na nějaké příjmy činí nároky berňáky obou zemí.

Jako první se opět posuzuje, kde má dotyčný stálý byt. Pokud má dva, v Česku i ve Švýcarsku, pak se za rozhodující považuje, ke které zemi má užší osobní a hospodářské vztahy. Pokud ani toto kritérium nepomůže, zjišťuje se, kde se obvykle zdržuje, popřípadě kde má státní příslušnost. Jestliže by ale měl dvě občanství, nezbývá už nic jiného, než aby se v konečné fázi finanční úředníci obou států »nějak« domluvili.

Stěhování kvůli švýcarskému pasu?

Do Švýcarska přesunuli své trvalé bydliště i bratři Peter a Rudolf Šuškovi, kteří jsou pravděpodobně majiteli Ostravských opraven a strojíren (vlastnictví je zastřeno), podniku zaměřeného na opravy a modernizace nákladních železničních vozidel.

Oba mají v Česku stálé bydlení, jejich vily v ostravské městské části Lhotka jsou doslova nepřehlédnutelné, oba se také každodenně podílejí na řízení »své« fabriky. Vše proto nasvědčuje tomu, že daně z příjmů fyzických osob by měli nadále platit v Česku, byť švýcarský daňový systém je pro podnikatele příznivější a pružnější.

Týdeník Ekonom se i u nich snažil zjistit, proč si tedy bydliště změnili. Ani oni neodpověděli. »Pokud z rozhovoru s nimi vím, tak to ale rozhodně není tak, že by v Česku nechtěli platit daně. Nějak to souvisí s jejich aktivitami ve Švýcarsku,« reagoval v rozhovoru pro týdeník Ekonom starosta ostravské městské části Lhotka Josef Šrámek.

Michal Friedberger z poradenské firmy Akont připomíná, že trvalý pobyt ve Švýcarsku zdaleka nemusí být lákavý jen kvůli daním. V byznysu jde i o věc prestiže a navíc je možné, že podnikatelé touto cestou usilují o švýcarský pas, který umožňuje podstatně volnější pohyb po světě než pas český.

Bakala zůstává na Modravě

Do Švýcarska, k Ženevskému jezeru, se s rodinou přestěhoval i jeden z nejbohatších českých byznysmenů Zdeněk Bakala, který je mimo jiné majitelem firmy Economia vydávající týdeník Ekonom. Jak dříve se svou partnerkou Michaelou Maláčovou uvedli, v zemi plné movitých lidí hledali místo, kde by tolik nevyčnívali a měli více soukromí.

V Bakalově případě je to ale trochu jinak než u ostatních, trvalé bydliště si ponechal v Česku, konkrétně na šumavské Modravě. »S rodinou bydlí ve Švýcarsku od roku 2009. Zde tráví většinu svého času. Dům na Modravě používají příležitostně pro trávení dovolené,« reagovala na dotaz Bakalova mluvčí Dita Fuchsová.

Ačkoliv to sám Bakala nahlas neřekl, zatím nic nenasvědčuje tomu, že by si trvalé bydliště chtěl nechat přeregistrovat. »Mluvil jsem s ním o tom a řekl mi, že nevidí důvod, proč by na stávajícím stavu měl cokoli měnit,« říká starosta Modravy Antonín Šubrt. Jako pádný argument uvádí i to, že podnikatel v jejich obci nyní hodlá investovat i do stavby apartmánového domu.

Čistě teoretická změna miliardářova bydliště a daňového domicilu by pro obec znamenala téměř finanční pohromu. Její rozpočet ve výši 46 milionů korun je dnes z devadesáti procent plněn daní z příjmů fyzických osob. A zhruba devadesát procent z této daně do obecní kasy »dodává« právě Bakala.

»Pokud by úspěšní podnikatelé zemi začali houfně opouštět, mohly by to veřejné rozpočty pocítit velmi výrazně. Na druhou stranu by se odchodům nikdo nemohl divit, vzhledem k té habešárně, která tu u nás panuje,« rozčiluje se starosta Šubrt.

V zahraničí kupují nemovitosti i mnozí další čeští miliardáři a top manažeři, přičemž trvalé bydliště si z valné většiny zatím stále ponechávají v Česku. Týká se to například šéfa Sazky Aleše Hušáka, který na ostrově Menorca koupil rezidenci v přepočtu za 60 milionů korun. »Jsem euroobčan a za svůj domov jsem zvolil místo, kde žiji. To znamená Menorku,« naznačil nedávno které místo je jeho srdci bližší.

»K odchodu má jednou nohou nakročeno spousta velmi úspěšných lidí. Jsou připraveni kdykoliv se sebrat a jít o dům dál,« glosuje situaci nejmenovaný generální ředitel jednoho velkého českého podniku.

Třetina chce pryč

Podnikatelů, kteří chtějí rodnou vlast z rozličných důvodů opustit, skutečně přibývá. Buď chtějí odejít sami, nebo alespoň přestěhovat do výhodnějších daňových destinací své firmy. Podle nedávného průzkumu agentury Čekia přesun svého byznysu do daňového ráje zvažuje v horizontu tří let třetina firem, většinou kvůli daním.

Mnohé si možná ani neuvědomují, že offshore společnosti nejsou vhodné pro každou z nich, vyplatí se především u podnikatelů působících v oblasti mezinárodního obchodu a služeb. Jak připomíná Petr Němec, daňový expert z BDO, změna sídla firmy, stejně jako změna trvalého bydliště, sama o sobě nic neznamená. České daňové zákony totiž pracují s termínem »stálá provozovna« související s místem podnikání. A to se pouhou změnou sídla nikam nepřesouvá.

Z doplňujících komentářů k průzkumu agantury Čekia vyplynulo, že se podnikatelé velmi obávají volebního vítězství levice. Jejich obavy může rozptýlit jen šéf ČSSD Jiří Paroubek. Týdeník Ekonom se jej ptal, zda o tom uvažuje. Neodpověděl.

Jiří Pšenička

Proč mění podnikatelé trvalé bydliště

  • Daňové důvody
  • Bezvízové cestování po světě
  • Lepší životní podmínky, více soukromí
  • Zlepšení image a věrohodnosti v podnikatelské komunitě
  • Politické, ekonomické, náboženské či rasové problémy v domovské zemi
  • Problémy trestněprávního charakteru v domovské zemi