Využití trustů v České republice

09. 04. 2010
(Offshore), (Ochrana majetku), (Diskrétní vlastnictví), (Onshore), (Trust)

Přestože české právo trust neupravuje, lze trusty zřízené podle zahraničního práva relativně jednoduše a efektivně používat i v českém právním prostředí. Trusty se u nás používají zejména v souvislosti se zajištěním anonymity vlastnictví, ochrany majetku, daňovým plánováním a rovněž i jako nástroj dispozice s majetkem pro případ smrti jeho vlastníka. Účelem článku je shrnout stávající zkušenosti s využitím trustů v českém právním prostředí a poukázat na otázky, které je potřeba při vytvoření trustu pečlivě zvážit.

9.4.2010, AKONTinfo 1/2010

POJEM TRUSTU

Trust jako právní institut pochází z oblasti anglosaského práva. Jeho podstatou je vyčlenění soukromého majetku či jeho části do zvláštní majetkové podstaty, která jako taková zpravidla nemá právní subjektivitu a je zcela nezávislá na osudu svého původního vlastníka – zakladatele trustu. Jednoduše řečeno, trust představuje majetek, který zakladatel trustu převedl na správce (v angl. trustee), aby jej spravoval ve prospěch třetí osoby, tzv. beneficienta. 

Zatímco role zakladatele v právním životě trustu končí zpravidla převodem majetku na správce, pro další existenci trustu jsou klíčové dva výše již zmíněné subjekty, a to správce trustu a benefi cient. Správcem trustu je obvykle právnická osoba zřízená podle práva, kterým se řídí vlastní trust, jež disponuje příslušnými povoleními pro výkon funkce správce. Role správce je významná jednak v tom, že z hlediska právního je právě správce vlastníkem majetku tvořícího trust, neboli jak vyjadřuje anglické právo, je tzv. legal owner čili formálně právním vlastníkem majetku tvořícího trust, a jednak v tom, že je to právě správce, který je odpovědný za udržování a rozvoj majetku svěřeného do trustu. 

Beneficientem je potom obvykle fyzická osoba či více fyzických osob, ve prospěch kterých byl trust vytvořen a které získávají výnosy z trustu, ať již ve formě peněžitých či naturálních plnění. V souvislosti s benefi cientem pak anglické právo hovoří o tzv. benefi cial owner, čili o skutečném vlastníkovi majetku tvořícího trust. 

Zakladatel má zároveň právo určit protektora, který kontroluje správce trustu, zda jeho počínání je v souladu s přáním zakladatele. 

TRUST JAKO NÁSTROJ ANONYMITY VLASTNICTVÍ

Trust je bezesporu vhodným nástrojem, jak alespoň na první pohled zakrýt očím veřejnosti vlastníka určitého majetku. Jako vlastník majetku vloženého do trustu totiž bude ve všech českých veřejnoprávních registrech (obchodní rejstřík, katastr nemovitostí apod.) uveden správce trustu a pro český soukromý subjekt tak bude prakticky nemožné vypátrat, kdo je skutečným vlastníkem majetku vloženého do trustu. 

Na druhou stranu ani trust neuchrání beneficienta před právními předpisy veřejného práva, jakými jsou typicky zákony na ochranu před praním špinavých peněz. Tak například české banky, pokud bude správce trustu zřizovat pro trust bankovní účet v České republice, budou po správci požadovat identifi kaci benefi cienta, kterého budou potom evidovat jako „skutečného“ vlastníka prostředků na takovém bankovním účtu. 

Zcela zachována nicméně může zůstat anonymita zakladatele trustu, a to zejména při vhodně zvoleném způsobu převodu majetku do trustu, respektive na správce trustu. 

TRUST JAKO INSTITUT OCHRANY MAJETKU

Významnou roli hraje trust jako institut ochrany majetku. Přestože české právo trust jako právní institut nezná, uzná jej bezvýhradně jako institut zahraničního práva. To ve svém důsledku v prvé řadě znamená, že z hlediska českého práva nebude majetek v trustu považován ani za majetek zakladatele trustu ani za majetek správce a případná insolvence či exekuce týkající se majetku zakladatele trustu či jeho správce nepostihne majetek tvořící trust. 

V případě zakladatele trustu, který je českým subjektem, je nicméně potřeba mít na paměti, že české právní předpisy, např. insolvenční zákon, umožňují zpětně zpochybnit právní úkony českého subjektu (např. využitím institutu tzv. odpůrčí žaloby v insolvenčním řízení), případně určité právní úkony považují za neplatné od samého počátku (např. z důvodu porušení § 196a obchodního zákoníku). Z toho důvodu je naprosto zásadní při převodu majetku na trust ze strany zakladatele trustu, který je českým subjektem, zvolit takové právní nástroje, aby bylo vyloučeno jakékoli riziko následného zpochybnění těchto právních úkonů třetími osobami (např. věřiteli zakladatele trustu). 

Zajímavá je otázka insolvence či exekuce ohledně majetku beneficienta, který je českým subjektem. Podle mého názoru ani v tomto případě majetek trustu není přímo ohrožen, protože z hlediska českého práva beneficient vlastníkem trustu ani majetku v něm není. Otázkou zůstává, zda by v takovém případě bylo možné postihnout exekucí či zahrnout do majetkové podstaty právo beneficienta na plnění z trustu. Nicméně i tato otázka může zůstat při vhodně zvoleném trustu a dobře nastavené struktuře poskytování plnění z trustu pouze předmětem právně teoretických disputací, aniž by nějak zásadně zneklidňovala samotného beneficienta. 

TRUST JAKO NÁSTROJ DISPOZICE S MAJETKEM PRO PŘÍPAD SMRTI

V českém právním prostředí je kupodivu role trustu jako právního nástroje pro dispozici s majetkem pro případ smrti stávajícího vlastníka doposud přehlížena. Přitom možná právě dědické právo je oblastí, která je doposud značně zatížena socialistickým pojetím soukromého práva. Formalismus závětí, zákaz dispozice s majetkem pro případ smrti, institut neopominutelných dědiců či možnost uzavření dohody mezi dědici ignorující poslední vůli zůstavitele, to vše jsou instituty platného českého dědického práva, které ve větším či menším rozsahu umožňují nerespektovat či obejít vůli osoby, která za svého života shromáždila nějaký majetek a chce jej podle své představy uspořádat i pro případ své smrti. 

Pravdou je, že se česká veřejnost léty naučila české dědické právo obcházet (možná lépe řečeno předcházet) a obvyklé náhradní řešení představuje komplex převodních smluv a smluv o zřízení věcných břemen. Snad každý český advokát řešil situaci, kdy jeho klient na sklonku své podnikatelské či životní dráhy rozděluje a převádí svůj hodnotný majetek na své potomky a zároveň „zajišťuje“ své „spokojené dožití“ více či méně sofi stikovaným systémem věcných břemen. 

Přitom právě trust při vhodně nastavené struktuře může takovým osobám umožnit ovlivňovat další podobu či rozvoj nebo správu majetku i po jejich smrti. Vhodnou strukturou lze dosáhnout toho, že majetek (např. prosperující podnik či bytový dům) zůstane zachován i dalším generacím z rodu zůstavitele s tím, že jeho přímí potomci či pouze někteří z nich budou dostávat např. pravidelné peněžité plnění, aniž by měli možnost do správy či struktury majetku významně zasahovat, nebo jej prodat třetí osobě. 

TRUST JAKO NÁSTROJ DAŇOVÉHO PLÁNOVÁNÍ

Byla by iluze domnívat se, že převodem majetku na trust se jeho zakladatel či benefi cient zbaví jakékoli daňové povinnosti ohledně příjmů z majetku tvořícího trust. Na druhou stranu je fakt, že vhodně zvolenou jurisdikcí a dobře nastaveným vytvořením trustu lze využít možností, které českým subjektům poskytují české daňové předpisy, včetně mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění, a legálně dosáhnout zajímavých daňových úspor. 

Otázka zdanění trustů je velmi obsáhlá a sama o sobě by naplnila obsah tohoto časopisu minimálně na několik let, protože vždy zahrnuje řadu daňových aspektů z hlediska nejméně dvou právních řádů. Pro účely toho článku tak musíme vystačit pouze s obecným konstatováním, že z hlediska daňové optimalizace a zdanění jako takového jsou při tvorbě trustu relevantní tři momenty, které je potřeba detailně vyřešit před vytvořením samotného trustu. Těmi momenty jsou: (a) daňové dopady vytvoření trustu jako takového, tedy jaký dopad bude mít převod majetku na trust na straně zakladatele, (b) jakým způsobem a kde budou zdaňovány vlastní příjmy trustu a (c) jakým způsobem a kde budou zdaňovány příjmy z trustu na straně beneficienta.

ZÁKLADNÍ OTÁZKY PŘI VYTVÁŘENÍ TRUSTU

Jak snad vyplývá z předchozího textu, trust sice není zázračným lékem na všechny problémy českého právního a podnikatelského prostředí, na druhou stranu při pečlivé přípravě a zvážení všech právních, daňových, obchodních a osobních aspektů může představovat zajímavé řešení zdánlivě neřešitelných problémů či situací. 

Zcela klíčová je při vytváření trustů přípravná fáze, ve které klient musí ve spolupráci se svými právními či daňovými poradci vytvořit takovou strukturu trustu a převodu majetku na trust, která bude vyhovovat jeho potřebám a očekáváním. Při tvorbě trustu je potřeba mít na paměti, že jakákoli chyba v nastavení trustů může být následně velmi obtížně zhojitelná či její odstranění může pro klienta znamenat vysoké náklady nebo dodatečnou daňovou povinnost. V každém případě je potřeba mít před zahájením tvorby trustu defi nitivně vyřešené následující otázky:

1) Čeho chci zřízením trustu dosáhnout? 
2) Jaké jsou náklady se zřízením, správou či zrušením trustu? 
3) Jakým způsobem převedu svůj majetek na trust? 
4) Jaký vliv chci dále mít na svůj majetek? 
5) Co má být s mým majetkem do budoucna?
využiří trustů v české republice