Jak na daňovou kontrolu

21. 05. 2010
(Daňové plánování), (Offshore), (Onshore)

Když se řekne finanční úřad, tak nejčastěji vyvstane na mysli pojem daňová kontrola. Daňová kontrola rozhodně nepatří mezi něco, s čím by se člověk rád setkával. Při daňové kontrole jsou na poplatníky ze zákona kladeny vysoké nároky, kterým musí poplatník dostát. Daňová kontrola je tak asi jednou z nejzásadnějších pravomocí správců daně, kteří na základě ní mohou zcela významně vstupovat do práv a povinností poplatníků. Z tohoto důvodu by poplatníci měli mít o daňové kontrole alespoň nějaké povědomí.

Jak na daňovou kontrolu

21.5.2010, AKONTinfo 2/2010

PŘEDCHÁZENÍ DAŇOVÝM KONTROLÁM

Informací k nezaplacení může být zejména znalost toho, jak daňové kontrole vůbec předejít. V poslední době média probírala nález Ústavního soudu, který měl namátkové daňové kontroly finančních úřadů zcela zakázat. Bohužel, tento nález byl dosud pouhým výstřelem do tmy. Jak správci daně, tak správní soudy odmítají závěry Ústavního soudu paušalizovat. Z tohoto důvodu tak platí, že odvolávání se na uvedený nález s tím, že správce daně nedisponuje konkrétními pochybnostmi o nesprávnosti vyměřené daně, pro odvrácení daňové kontroly v dnešní době nepostačuje.

Existuje však jiný způsob, jak četnost prováděných kontrol minimalizovat, případně se jim zcela vyhnout. Tím způsobem je vhodná volba místní příslušnosti. Je-li k daňovému subjektu místně příslušný finanční úřad malého města, může si být tento poplatník jist, že mu bude poskytnuta pravidelná a důkladná „péče“. Finanční úřady s malým počtem daňových subjektů mají dostatek času a prostoru se svým „ovečkám“ náležitě věnovat, a to ve formě častých a zevrubných kontrol. Opačná je situace v Praze, kde finanční úřady neví, kam dříve skočit. Daňových subjektů je zde obrovské množství, v důsledku čehož si zdejší správci daně mohou dovolit kontrolovat jen ty nejvybranější poplatníky. Na kontrolování „malých ryb“ zde není čas. Proto zvážení sídla podnikání je ve věcech správy daní důležitou otázkou, která může mít přímý dopad na zahájení daňové kontroly. Navíc, dozví-li se daňový subjekt, že správce daně by rád zahájil daňovou kontrolu, může za určitých okolností okamžitá změna místní příslušnosti provedení kontroly zcela odvrátit.

LHŮTA PRO ZAHÁJENÍ DAŇOVÉ KONTROLY

Poplatníci by si také měli dávat pozor na obvyklý postup správců daně, kteří daňovou kontrolu zahajují na poslední chvíli. Dle zákona o správě daní a poplatků je totiž oprávnění správce daně zahájit daňovou kontrolu omezeno pevně danou lhůtou (tzv. prekluzivní lhůta pro vyměření daně). Platí, že daň nelze doměřit po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla daňová povinnost. Bude-li tak např. chtít finanční úřad v prosinci roku 2010 zahájit daňovou kontrolu daně z příjmu za rok 2007, měl by daňový subjekt udělat maximum pro to, aby se tak v prosinci roku 2010 již nestalo, jelikož v lednu roku 2011 ji již zahájit nelze. Daňový subjekt tak může drobnými obstrukcemi zabránit tomu, aby správce daně rok 2007 ještě vůbec kdy prověřoval.

ZAHÁJENÍ DAŇOVÉ KONTROLY

Samotná daňová kontrola je zahájena prvním kontrolním úkonem správce daně. Za tento úkon rozhodně nelze považovat oznámení finančního úřadu o zahájení kontroly či sepsání zprávy o zahájení kontroly, aniž by ze strany správce daně opravdu začalo faktické prověřování. Vůči takovýmto postupům finančních úřadů by měli být poplatníci obzvláště podezíraví ve chvíli, blíží-li se konec tříletého období, ve kterém je možno daň doměřit.

Za určitých okolností může být samotné provádění daňové kontroly nezákonným zásahem správního orgánu, který lze přímo žalovat u soudu. Nejčastějším případem bývá opakovaná daňová kontrola, kdy správce daně započne daňovou kontrolu za období již jednou kontrolované. Dle současné judikatury má správce daně již jen velmi málo možností, jak opětovně začít daňovou kontrolu. Proto chce-li správce daně provést opakovanou daňovou kontrolu, existuje zde vysoká šance, že se bude jednat o daňovou kontrolu nezákonnou. Podáním žaloby na ochranu před nezákonným zásahem pak lze provedení nezákonné daňové kontroly zcela předejít.

DOKAZOVÁNÍ PŘI DAŇOVÉ KONTROLE

Když už finanční úřad daňovou kontrolu přeci jen zahájí, vzniká daňovému subjektu povinnost prokázat správnost dosud vyměřené daně. Přitom v daňovém řízení obecně platí, že daňový subjekt si svou daňovou povinnost stanovuje sám, a to nejčastěji skrze daňové přiznání. Stíhá jej tudíž břemeno tvrzení. Toto své tvrzení má pak na výzvu správce daně dokázat, čímž jej stíhá břemeno důkazní. Břemeno důkazní tak spočívá v povinnosti daňového subjektu prokázat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání nebo k jejichž průkazu byl správcem daně vyzván. Avšak správci daně mohou vyzvat daňový subjekt jen a pouze k prokázání skutečností, které tento subjekt uvedl ve svém přiznání. Z toho tak vyplývá, že nelze po daňovém subjektu požadovat prokázání skutečností, které nevycházejí z daňového přiznání či na kterých se daňových subjekt nepodílel. Přitom v praxi takto správci daně mnohdy nepostupují, když po daňovém subjektu požadují např. prokázání zdanění či jiných zásadních skutečností na straně obchodního partnera. Proto na tuto skutečnost by si měl dát daňový subjekt obzvláště pozor.

Jedním z nejčastějších způsobů, jak daňový subjekt prokazuje svá tvrzení, je předložením účetnictví. Platí, že prokazuje-li daňový subjekt správci daně konkrétní skutečnosti předložením bezvadného účetnictví, pak je to správce daně, kdo musí prokázat existenci skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví. V opačném případě se má skutečnost tvrzená daňovým subjektem za prokázanou. Toto správci daně velmi neradi slyší, přičemž se snaží daňovému subjektu všemožnými způsoby „vysvětlit“, že uvedená zásada takto neplatí. Poplatníci by se však neměli nechat takovýmto postupem nijak zmást.

ZPRÁVA O DAŇOVÉ KONTROLE

O výsledku zjištění sepíše pracovník správce daně zprávu o daňové kontrole. Po projednání této zprávy ji spolupodepisuje kontrolovaný daňový subjekt a pracovník správce daně. Podpisem zprávy je daňová kontrola ukončena. Na základě výsledků pak, v případě nálezu, správce daně vydá platební výměr a doměří daňovou povinnost.

Správci daně využívají neznalosti daňových subjektů a snaží se při prvním předložení zprávy o daňové kontrole tuto zprávu ihned projednat a podepsat, čímž poplatníkům znemožňují řádné seznámení se s touto zprávou, případně navrhnout její doplnění. Je přitom jejich povinností poskytnout na žádost daňového subjektu přiměřenou lhůtu (minimálně 8 dnů) pro seznámení se se zprávou. Bohužel tato povinnost ze zákona zřetelně nevyplývá, což většinou bývá ke škodě neznalých daňových subjektů. Ty jsou pak ve výsledku tohoto práva zcela zbaveny.

Správci daně také s oblibou do projednávané zprávy či protokolu o jejím vyhotovení dávají předpřipravená prohlášení daňového subjektu. Takováto prohlášení by neměla být za žádných okolností brána na lehkou váhu, jelikož jejich obsah bývá odvolacím orgánem a soudy brán za daný. Klauzule tvrdící, že poplatník předložil veškeré důkazní prostředky a správci daně sdělil všechny skutečnosti vztahující se k daňové kontrole, může mít v následném řízení fatální následky.

JUDr. Ing. Ondřej Lichnovský, Lichnovský, Ondrýsek & partneři, a.s.