Daňové ráje - rozhovor Český rozhlas

06. 11. 2008
(Daňové plánování), (Offshore), (Onshore)

Rozhovor s Michalem Friedbergerem z firmy Akont.

Český rozhlas, 6. 11. 2008

Celý záznam najdete na : http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/?p_po=1980

Moderátor:

Dobrý večer při poslechu Člověk a trh Vám přeje Karolína Dubová. Finanční krize, která zasáhla celý svět si žádá mnohamiliardové injekce ze státních pokladen jednotlivých postižených ekonomik. V době, kdy se peníze daňových poplatníků přesouvají na záchranu finančního systému se najednou více zaostřilo na ty, kteří do státní kasy sypou sporadicky nebo vůbec ne. Tím, že peníze přesunou do některého ze svých daňových rájů. A právě ty jsou trnem v oku Francii, Německu a Velké Británii. Tyto velmoci v čele s Nicolasem Sarkozym nyní vyzívají k zpřísnění přístupu k daňovým oázám. Je boj s daňovými ráji bojem s větrnými mlýny? Na kolik je vlastně formální přesun společnosti do daňově zajímavé země legitimní firemní strategií? O tom bude dnešní pořad Člověk a trh. Ve studiu už je se mnou poradce v oblasti Offshoru, tedy podniků se sídlem v zahraničí, Michal Friedberger z firmy Akont. Dobrý večer.

Michal Friedberger, poradce v oblasti Offshore:
Dobrý večer.

Moderátor:
A po telefonu do diskuse přispěje i analytik České spořitelny, Petr Zahradník. Dobrý večer i Vám. Pane Zahradníku, jde na to Nicolas Sarkozy dobře když mluví o narýsování nových pravidel kapitalismu.

Petr Zahradník, analytik České spořitelny:
Já si myslím, že to Vaše úvodní slovo se vztahuje samozřejmě k současné době. Nicméně úsilí zejména právě Německa a Francie nějakým způsobem řekněme zglajchšaltovat pravidla nejenom v Evropě, ale právě také v těch neevropských destinacích nebo v neevropských teritoriích je poměrně staršího data. Již zhruba dva roky je připraven návrh směrnice Evropské unie na stanovení společného daňového základu v zemích Evropské unie. Řekněme, že trnem v oku i po událostech na podzim loňského roku a začátek letošního roku je Lichtenštejnsko. Trnem v oku jsou dvě řekněme enklávy, které nemají status členského území EU, ostrovy Jersey. Jinými slovy to, o čem si budeme povídat samozřejmě  s tou krizí v dnešní době souvisí, nicméně ty stoky, respektive kritika z některých stran vůči daňovým rájům je delšího data.

Moderátor:
Je to, promiňte pane Zahradníku, je to dobrá cesta, když připustíme, že je to tedy nějaká jednotná Evropská směrnice. Na kolik je vůbec možná, když takovou změnu musí odsouhlasit všechny členské země Evropské unie.

Petr Zahradník, analytik České spořitelny:
Zcela určitě myslím, že je komplikovanější jednotná směrnice asi zřejmě v tomto ohledu pravděpodobná nebude, protože když se podíváme na systémy, jak finanční systémy tak podnikatelské systémy jednotlivých členských zemích EU, tak jeden nástroj na ni dost těžko bude pasovat. V současné době je snahou získat nebo znovu obnovit důvěru. Francouzský prezident respektive francouzský koncept jde na to obnovit důvěru cestou zpřísněné regulace. Nejsem si jist jestli je to jediný nebo dokonce správný model. Jiné, řekněme návrhy jdou cestou zavést taková opatření, aby se stávající situace neopakovala, respektive najít nějaká viditelná východiska z té krize. Skutečně si myslím, že ten Sarkozyho plán je možná příliš direktivní, příliš zesilující regulace a nejsem si jist, zda tato cesta je jediná správná.

Moderátor:
Jak Vy pane Friedberger co by člověk, který svým způsobem žije i z offshoru a daňových rájů, vnímáte ten boj proti daňovým rájům, který je teď právě zesílen aktuální situací na finančních trzích?

Michal Friedberger, poradce v oblasti Offshore:
No já bych řekl, že tam jsou obecně dvě takové roviny co se týče toho boje řekněme proti daňovým rájům. První rovina vznikla už někdy začátkem 21.století nebo na přelomu 20. a 21.století a šlo primárně o boj proti praní špinavých peněz. Tenkrát tam vznikla skupina, která se nazývala FATF. Je to skupina, která je při OECD a to bych řekl, že je naprosto legitimní, správný, a v současné době tato skupina nemá moc co dělat, protože všechny ty státy i ty daňové ráje i ty offshore centra splnily všechny podmínky, která tato centra požadovala a žádná z nich už není na té tzv. černé listině. Druhá věc je samozřejmě ta daňová a tady bych řekl, že ten problém je spíše v Evropě, potažmo v Americe a na té příjmové stránce státního rozpočtu. To znamená, že dlouhodobě veškeré vyspělé státy dosahují deficitu státních rozpočtů. Nejsou schopni udělat alespoň nějakým způsobem v podstatě alespoň vyrovnaný rozpočet a samozřejmě hledají jakékoliv možnosti na příjmové stránce, aby dosáhli alespoň vyrovnaného rozpočtu nebo zlepšili to svoje hospodaření. Zde si ale myslím, že se vydávají špatnou cestou, že se vydávají cestou různých regulací. Jakákoliv regulace znamená v podstatě, že se vytvoří zase nějaký prostor řekněme pro daňovou optimalizaci nebo pro možnost špatného výkladu nebo chybného výkladu daní.

Moderátor:
O tom, že právě cesta direktivy, kterou zvolil Nicolas Sarkozy nebo byl by pro ní, není úplně optimální mluvil i Petr Zahradník. Jaké jsou vůbec ty smluvní vztahy pane Zahradníku mezi daňovými ráji a zbytkem světa. Jak je lze ovlivnit politicky.

Petr Zahradník, analytik České spořitelny:
Já si myslím nebo já si v souvislosti s tím kladu otázku, zda ty daňové ráje představují nějakou homogenní skupinu zemí. Já si myslím, že to je velmi heterogenní skupina zemí a skutečně si myslím, že ta přesná definice toho daňového ráje je poměrně mlhavá. V rámci Evropského kontinentu, v případě daňového ráje asi zřejmě můžeme označit Lichtenštejnsko. Lichtenštejnsko je například součástí Evropského hospodářského prostoru, což je jakási lehce rozšířená Evropská unie v pojetí jednotného vnitřního trhu, ale i dokonce v pojetí pravidel konkurenceschopnosti a ochrany hospodářské soutěže. Takže mezi třeba Evropskou unií a Lichtenštejnskem pokud je považujeme za daňový ráj, existuje zcela určitě platforma nebo úroveň smluvních vztahů, nicméně na druhou stranu zejména s těmi neevropskými daňovými ráji, já tedy nejsem právník, ale domnívám se, že ta úroveň smluvních vztahů je podstatně vágnější pokud vůbec nějaké smluvní vztahy v této  věci jsou a existují.

Moderátor:
Tak mi řekněte jak to funguje po té legislativní stránce. Jsou tu nějaké bilaterální smlouvy nebo dá se vůbec nějakým způsobem jednotně bojovat proti daňovým rájům?

Michal Friedberger, poradce v oblasti Offshore:
Myslím si, že je to velice složité. Jak říkal pan Zahradník skutečně to není homogenní skupina a také neexistuje definice daňového ráje. My používáme jako definici daňového ráje, že to je jakýkoliv stát, který nabízí nějaké skupině podnikatelů výrazné daňové výhody. Z této definice si můžeme uznat za ten daňový ráj třeba i Českou republiku v případě investičních pobídek. Protože společnosti, které dostanou investiční pobídku dostávají na pět, deset let daňové prázdniny. Pro ně je to daňový ráj. Co se týče té legislativy, tak to lze velmi omezeně ovlivnit.. V rámci daní tam ani není snaha nějakým způsobem dělat bilaterální smlouvy, protože to jsou zpravidla tzv. smlouvy o zamezení druhého zdanění. A ty naopak pomáhají těm jednotlivým subjektům, protože oni vymezují kde ten subjekt musí ten příjem zdanit. A z těchto smluv zpravidla vyplývá, že většinou se ty příjmy daní v místě sídla toho subjektu, který poskytuje nebo který má ten příjem. Tak to je samozřejmě pro Českou republiku nevýhodné, protože když by tady poskytovaly služby já nevím společnosti ze Seychel, tak většinu příjmů by danily u sebe, což samozřejmě český stát nebude chtít a bude se snažit to zdanit v Čechách. Ale ne u všech příjmů to takto jde. Řada těch příjmů se skutečně bude danit na těch Seychelách, ale to už je potom velice specifický rozbor konkrétní situace.

Moderátor:
Když se tady ale bavíme o nastavení té legislativy, tak offshore firmy a jejich údaje jsou neveřejné. Ale naopak u Onshore firem to není možné. Na kolik tedy může těm daňovým únikům a velkým daňovým podvodům nahrávat právě toto? 

Michal Friedberger, poradce v oblasti Offshore:
Já bych neřekl, že jsou neveřejné. Ony ty informace jsou veřejné, akorát zpravidla nejsou na internetu. Pokud si kdokoliv zajede například na Seychely, zaplatí tam poplatek a tak dostane výpis z obchodního rejstříku. Teď je otázka, co všechno ten výpis z obchodního rejstříku obsahuje. Zpravidla se nedozví kdo je vlastníkem té společnosti, ale to se nedozví z internetu ani například ve Velké Británii. Kde také, i když jsou na internetu nějaké údaje, tak je tam jenom společnost, nějaké identifikační číslo společnosti, sídlo a pak  jestli splnila veškeré požadavky vůči státu. To znamená jestli podala třeba daňové přiznání, účetnictví a tak dále. Ale už tam nenajdete informaci o tom, kdo je jednatelem ani o tom kdo je vlastníkem. Takže ty offshore státy ty informace poskytují, samozřejmě že v té míře, která je nezbytná, kterou právě po nich požadovala ta skupina FATF. Ale nejdou za rámec, to prostě nechtějí poskytnout víc než je nezbytně nutné. Do jaké míry jim v tom můžeme pomáhat. V podstatě pro daňové plánování to nemá žádný význam. Tam jsou důležité spíše místní zákony a to propojení mezi zákony a místními zákony ČR.  

Moderátor:
Pane Zahradníku, v této souvislosti, kde hledat tu hranici mezi daňovou optimalizací a daňovým podvodem? S ohledem na tu legislativu jednotlivých států, která je někdy více či méně neprůhledná. 

Petr Zahradník, analytik České spořitelny:
Já si skutečně myslím, že i zodpovězení této otázky je především legislativní nebo právní výklad. Já tedy jako právní laik se domnívám, že ta daňová optimalizace je stále jednání, které je v souladu s pravidly jak té země, kde je třeba daná firma nebo daňový subjekt působí reálně nebo vykonává svoji činnost, vytváří tam přidanou hodnotu a  kde je daňově registrována tato firma nebo v případě třeba investora ukládajícího nebo investujícího do finančních aktiv do jakých teritorií tento investuje. Daňový podvod alespoň v mém vnímání je prostě jednání, které je v rozporu s pravidly a legislativou obou dvou těch teritorií. Takže si myslím, že to má zkrátka tu právní rovinu. 

Moderátor:
Pohybujete se často třeba právě při poradenství v oblasti offshoru, řekněme na hranici? 

Michal Friedberger, poradce v oblasti Offshore:
Já naprosto souhlasím s tou definicí, která tady zazněla. A my se vždycky snažíme, aby všechno bylo v rámci těch zákonů. Aby nikde nemohlo dojít k napadení nějaké transakce ze strany ať již českých orgánů nebo i těch zahraničních. Takže snažíme se maximálně vyhnout jakýmkoliv věcem, kdy si myslíme, že bychom mohli spadnout do nějaké té šedé zóny. A samozřejmě ty zákony, řada těch paragrafů je nejasných, má dvojí výklad a pak záleží, jestli ten výklad, který vy zrovna si myslíte, že je správný, jestli pak, když to dojde k soudu, když to soud posoudí, jestli to bylo správně nebo to nebylo správně. Ale to není daňový únik. To v podstatě pak dojde k jinému výkladu té dané věci a dojde teda k nějakému daňovému nedoplatku.

Moderátor:
A pak k  nápravě stavu. 

Michal Friedberger, poradce v oblasti Offshore:
Ano k nápravě stavu. 

Moderátor:
Pane Zahradníku, dá se vůbec zjistit množství peněz, které do daňových rájů plyne? My jsme si říkali, není to homogenní skupina. 

Je pravda, že jsem se o to pokoušel jenom velice obecným nástřelem. Kdy jsem se právě snažil identifikovat nějaký odhadnutelný počet firem, které například nějaké modelové země mají své sídlo právě v tom daňovém ráji. To samé co se týče počtu privátních nebo individuálních investorů a snažil jsem se možná do toho započítat i řekněme určitá holdingová uspořádání, které některé země jako například Nizozemsko nebo Kypr, vytvářejí daňovou výhodu pro firmy nebo společnosti holdingového typu. I v našem prostředí můžeme některé takové identifikovat. A dospěl jsem k závěru, že například v tom případě České republiky nebo řekněme nějaké hypotetické středoevropské země ten objem nebude nižší než nějaké 4 -5 procent hrubého domácího produktu té příslušné země. Ale opakuji je to velice hrubý odhad a vychází možná z faktoru, které právě díky tomu, že se nemůžu opřít o nějakou tvrdou statistiku a o nějaká tvrdá statistická data, může být nebo dovedu si představit, že může být velmi rozcupován někým kdo má přesnější data a přesnější informace. Ale ohledně si myslím, že třeba v rámci České republiky to nebudou sumy v řádu desítek procent HDP, ale budou to podle mého názoru v maximální míře sumy v nízkých jednotkách procent HDP té příslušné země. Samozřejmě tam, kde je ta země třeba menší jako právě třeba Lichtenštejnsko jako příjemce nebo Lucembursko nebo země, některé jsou velmi otevřené. Existuje dlouhodobá tradice otevřenosti finančního sektoru a vlastně třeba i liberální přístup k tomu, že ty firmy prostě mohou mít sídlo, legálně sídlo jinde než v zemi, kde reálně vytvářejí tu hodnotu. Protože si uvědomme, že i v kontextu Evropské unie ještě někdy v osmdesátých letech nebo na počátku devadesátých let dokonce před státem jednotného vnitřního trhu nebylo úplně možné a automatické a legislativně čisté, aby firma která reálně vykonává činnost v některé zemi, měla své sídlo úplně někde jinde. To v řadě zemí prostě možné nebylo. Takže tam, kde to naopak možné bylo, tam ta čísla mohou být vyšší, ale u nás skutečně to nebudou závratné sumy. 

Moderátor:
Když jsme tedy v roce 2008, tak ta daňová optimalizace je dá se říci určitou legitimní firemní strategií. Když budeme tady u České republiky pane Friedberger, tak jaký je ten trest u nás? Dá se říci, že více firem jeví zájem stát se offshore nebo podnikat v zemi offshore. 

Michal Friedberger, poradce v oblasti Offshore:
Rozhodně zaznamenáváme podstatně víc lidí, kteří se přicházejí informovat o této problematice a chtějí vědět, jestli pro ten jejich podnikatelský model jestli je to vhodné nebo není vhodné. Ono nejde zdaleka všechno optimalizovat. Jsou prostě určité oblasti, kde to lze, kde je to velmi jednoduché. Jsou ale daňové oblasti, kde prostě to nejde vůbec. 

Moderátor:

Jakým subjektům se to třeba vůbec nevyplatí stát se offshorem

Michal Friedberger, poradce v oblasti Offshore:
Tak jsou to veškeré takové ty maloobchody, které jsou v Čechách. Nebo takové ty drobné firmy jako jsou kadeřnictví a tak dále. Docela problematické je to v oblasti nemovitostí, i když tam určitá řešení se někdy dají najít. Ale zase naopak velice jednoduché je to například v mezinárodním obchodu se zbožím. Tam v podstatě máte jedno přes jakou společnost Vám reálně ten obchod probíhá. Ta společnost musí reálně vykonávat ten obchod, protože jestliže nakupujete zboží v Číně a dodáváte pak do celé Evropy nebo po celém světě, tak je jedno jestli máte základnu v Čechách, kde platíte daně kolem 20 procent nebo jestli jí budete mít například na Kypru, kde platíte daň okolo 10 procent. 

Moderátor:
A jaké podmínky třeba právě v legislativě dané země musím splnit, abych mohla založit offshore na jejich území? 

Michal Friedberger, poradce v oblasti Offshore:

Tak zase. Museli bychom rozdělit, který offshore máme na mysli. Když vezmeme takové ty klasické offshore centra, které jsou například v těch Karibských ostrovech nebo na Seychelách, tak tam je to velice jednoduché. Tam defakto ta regulace je daná jenom tím, že musíte tam mít nějaké sídlo, ta společnost musí být zapsána v obchodním rejstříku, základní kapitál a ani není stanovené jaký musí být splacen. Zpravidla to bývá jeden dolar. A musí tam být samozřejmě nějaký zástupce té společnosti, jednatel a jinak už se na Vás nevztahují žádná pravidla. Je tam zpravidla podmínka, že nesmíte podnikat na území místa, kde ta společnost je založena. To znamená, například ta Seychelská společnost nesmí podnikat s jinými Seychelskými společnostmi. Třeba jet někam do Evropy, já jsem zmínil Kypr, tak tam ty podmínky jsou naprosto stejné jako v České republice nebo velice se jí blížící. Tak tady musí být splacen nějaký základní kapitál, i když je velice nízký. Na Kypru je dokonce i daň z kapitálu, která se musí zaplatit. Takže řekl bych, velice zjednodušeně, že je to podobné České republice, akorát v těch offshore centrech, těch klasických je to podstatně rychlejší. 

Moderátor:
My mluvíme stále o tom, že každý daňový ráj má svá specifika. Pane Zahradníku, nicméně vyplácí se být daňovým rájem? Na kolik to ovlivňuje tamní ekonomiku? 

Petr Zahradník, analytik České spořitelny:
Já se domnívám, že ano. Protože když se podíváme třeba na ty základní ukazatele ekonomické prosperity, ukazatel hrubého domácího produktu na obyvatele, tak vlastně v rámci toho evropského teritoria, ono zmíněné Lichtenštejnsko, ony zmíněné Britské ostrovy, konec konců i ten Kypr, byť v tomto ohledu Kypr řekněme lehce zaostává a nemluvě jíž právě o těch neevropských teritorií ať už v Karibské oblasti, ve zmíněných Seychelách tak vesměs jedná se o teritoria jejíchž ekonomická prosperita je na evropské standardy super vysoká. Například v případě Lichtenštejnska hovoříme o sumách zhruba 80-90 tisíc euro na obyvatele, což převyšuje sumu nejbohatší nebo minimálně srovnatelné se sumou nejbohatší země Lucemburska, která má srovnatelné číslo. Je to téměř čtyřikrát nebo zhruba čtyřikrát více než je v případě třeba České republiky. To samé nebo ne v takového míře, ale minimálně na ty teritoriální poměry totéž platí právě pro tu Karibskou oblast, případně pro Seychelské ostrovy. Kypr je možná v tomto ohledu lehkou výjimkou. Jeho ekonomická vyspělost je vyšší než v případě České republiky, ale v případě Kypru právě existence nebo tradice offshorů je relativně krátká v porovnání s teritorii se  kterými je srovnávám. Takže myslím si, že jsou prostě místa, že pro ty teritoria je to určitě výhodná záležitost. 

Moderátor:
A je podle Vás to rozhořčení, které panuje už delší dobu, jak jsme říkali panuje na straně Francie, Velké Británie, Německa. Je oprávněné? Já se ptám proto, protože třeba Victor Friedman, když se ho zeptali jak by řešil konkurenty daňových rájů, tak řekl, že není nic lehčího a že by se stal také daňovým rájem. 

Petr Zahradník, analytik České spořitelny:
Já se domnívám, že to mluvčení má opět několik tváří. Právě ty Evropské velmoci, které nejsou až tak někdy ochotny činit nějaké radikálnější reformy, jsou spíše rozhořčeny z toho, že v Evropě probíhá proces tzv. daňové konkurence. Že těch nových členských zemích prakticky každá z těch zemí si stanovuje zejména v oblasti přímých daní relativně nízké daňové sazby, které se pohybují někde v intervalu mezi 12-20 procenty. Což je z jejich pohledu jakýsi daňový dumping. Oni to považují za jakousi nekalou konkurenci nebo znevažování jednotného konkurenčního prostředí v rámci EU. A jejich úsilí je zaměřeno především na toto. Nejsem si až tak jist, zda šípy, zejména v současné době ty šípy kritiky jsou orientovány podobnou intenzitou právě na ty daňové ráje o kterých se bavíme v této debatě. Samozřejmě že jim to není po vůli. Nicméně myslím si, že daleko kritičtější pohled zaujímají právě vůči zemím jako je Estonsko, Maďarsko, Rumunsko konec konců Slovensko a Česká republika rovněž. Z těch západních zemí Irsko. To jsou zejména terče jejich kritiky.  

Moderátor:
Ještě zůstaňme u daňových rájů. Tak pane Friedberger je podle Vás potřeba úprava daňové politiky v dotyčných daňových rájích? Neměli by vlastně ty domovské země více flexibilní, zjednodušit administrativu, snížit daňovou zátěž? 

Michal Friedberger, poradce v oblasti Offshore:
Pokud myslíte, že by se měly upravit zákony přímo v těch daňových rájích, tak si myslím, že ne. Protože jim to přesně vyhovuje. Oni mají to, co potřebují, oni mají příliv kapitálu ze zahraničí, tento segment trhu jim tvoří desítky procent HDP, v některých státech dokonce přes padesát procent HDP. Takže v podstatě změna těch zákonů by pro ně byla řekl bych likvidační. 

Moderátor:
Nebo změna přístupu k těm daňovým rájům. Teď jsem to myslela spíše v tom, že by se přijala třeba právě nějaká jednotná evropská směrnice, jakým způsobem by se pohybovalo tímto stylem s daňovými ráji a naopak by se jaksi ta domovská daňová stránka nechala bez povšimnutí a tak jak je. 

Michal Friedberger, poradce v oblasti Offshore:
No, já bych v tomto případě souhlasil s panem Friedmanem, který teda řekl, že nejlepší boj proti daňovým rájům je stát se daňovým rájem. Domnívám se, že kdyby daňová sazba klesla někde na úroveň řekněme 15, 10 procent, byl by jasně stanovený jednoduchý daňový základ s minimem výjimek, tak podle mne by se jakákoliv daňová optimalizace těm firmám přestala vyplácet a přestaly by ji používat. Ale jak to vidíme v rámci EU, jak se to vyvíjí, o tom jednotném daňovém základu se mluví už řekl bych několik desítek let, že to není poslední dva roky a podle mě je to naprosto nereálné, že by to ty státy udělaly. 

Autor:
Pane Zahradníku je vůbec možné, že by se z Evropy, respektive Evropské unie stal jeden velký daňový ráj? 

Petr Zahradník, analytik České spořitelny:
Byl by to z mého pohledu sen. Moderátor:Ráj na zemi. Petr Zahradník, analytik České spořitelny:To je navrhované sazby těch řekněme 10-15 nebo možná i těch 20 procent. Ale myslím si, že to je skutečně utopie. EU nebo členské země EU se v současné době silou vůle byly schopny dohodnout na jakési pseudoharmonizaci nepřímých daní, daně z přidané hodnoty, daně spotřební, ale v oblasti těch přímých daní existuje tak veliký rozptyl a zejména v současné době, právě v tom období té krize, kdy spíše se řídí příslovím bližší košile než kabát a snaží se spíše řekněme řešit problémy ve svých národních hranicích, než nějaké harmonizační snahy, tak si myslím, že reálné dotažení té harmonizace toho společného daňového základu, ale i harmonizace nebo sblížení přímo daňových sazeb co se týče přímých daní, není bohužel na pořadu dne v nejbližší minimálně příští dekádě určitě ne. 

Moderátor:
Jak v tomto kontextu potom vyznívá to volání Nicolase Sarkozyho po určité regulaci direktivy.  

Petr Zahradník, analytik České spořitelny:
Já si myslím, že to je volání, že v současné době francouzské předsednictví nabízí strašné kvantum různých hesel, konceptů. Ale jsem možná trošku skeptický o tom, že tyto koncepce a tato hesla, politické výkřiky se doznají jejich reálné implementace. Jsem téměř přesvědčen, že téměř 80-90 procent z nich zůstane, respektive odezní jak s francouzským předsednictvím tak s obdobím té krize. Těch návrhů, které se budou realizovat bude skutečně velice málo. Moderátor:Jinými slovy pane Friedberger daňové ráje byly a budou. 

Michal Friedberger, poradce v oblasti Offshore:
Myslím si to také. Budou se přizpůsobovat, jejich legislativa se dokáže přizpůsobovat mnohem rychleji, než legislativa EU. Přijmutí zákonů je tam zpravidla velice snadné, je to vidět konec konců na začátku jak jsem mluvil o FATF, když byla sestavena ta listina, bylo 20 zemí. Během zhruba pěti let tam nezůstal téměř žádný, takže oni jsou schopní velice rychle reagovat na jakoukoli situaci. 

Moderátor:
A to už je z dnešního pořadu Člověk a trh vše. Za účast v něm děkuji poradci v oblasti offshore Michalu Friedbergerovi z firmy Akont. Na shledanou. 

Michal Friedberger, poradce v oblasti Offshore:
Děkuji a na shledanou. 

Moderátor:
A po telefonu do diskuse vstupoval analytik České spořitelny Petr Zahradník. I za Vaše názory děkuji a na shledanou. 

Petr Zahradník, analytik České spořitelny:

Také děkuji a na shledanou. Moderátor:Mám bujnou fantazii a když jí popustím uzdu, tak mi to nedá, abych si nepředstavovala zástupy milionářů bavících se ve státečku, které jsou z pohledu placení daní zeměmi zaslíbenými. Představa tisíců bohatých tísnících se na dvou kilometrech čtverečních Moravského knížectví mě uklidňuje. Já milionů nemaje, mohu volně dýchat. Jak řekl esejista L. Emmerson, peníze zkrátka někdy stojí příliš mnoho. 

Od mikrofonu se loučí Karolína Dubová.