Právní ochrana majetku

Právní ochrana majetku

Podnikání je plné rizik, která nedokážeme eliminovat za odpovídajících finančních nákladů a musíme je přijmout. Nepřidávejme zásadní dodatečná rizika, která nepřinášejí dostatečně vysoký potenciální výnos. Při omezování rizik vycházíme z účelové specializace jednotlivých společností. Proto je členíme do majetkových a podnikatelských větví a nekombinujeme v jedné společnosti různá podnikání, různé charakteristiky rizik ani velikostně zásadně odlišná rizika. A vždy je třeba mít připravený únikový plán.

Právní ochrana majetku před riziky je klíčové téma – pro vlastníky a podnikatele často to nejdůležitější. Udržení a ochrana majetku vyžaduje jiný přístup než zbohatnutí. Vytvořit majetek znamená učinit množství správných rozhodnutí. K masivní ztrátě majetku může vést jediné opomenutí, špatné obchodní rozhodnutí nebo změna zákona v nevhodný čas. Je mylné se domnívat, že lze eliminovat veškeré situace, které mohou zapříčinit ztrátu nebo znehodnocení majetku.

Majetek ohrožuje značné množství rizik lišících se podle oboru podnikání i strategie dosahování zisku. Obecně lze rizika rozdělit na ta, která lze mít pod kontrolou (vnitřní procesy ve společnosti, vstupování do obchodních vztahů) a rizika externí. Může jít o výkyvy hospodářství, změny zákonného rámce, měnovou politiku apod. Specifickými faktory jsou události s dalekosáhlým dopadem, které přicházejí nepředvídatelně a mění pravidla hry do hloubky a dlouhodobě.

Diverzifikace jako nástroj právní ochrany majetku

Hlavním cílem, k němuž v rámci právní ochrany majetku směřují veškeré kroky, je omezení dopadů očekávaných i neočekávaných událostí na majetek jednotlivce. Ideálním stavem je podstupovat minimální osobní rizika, vyhýbat se možným právním a obchodním komplikacím a udržet do budoucna významné finanční rezervy. K tomuto cíli existuje mnoho cest, které se liší dle jednotlivých podnikatelských záměrů. Ve všech případech nalezneme jednoho společného jmenovatele. Diverzifikaci.

Rozložení vlastnictví na právnické osoby snižuje pravděpodobnost ztráty majetku a zabraňuje náhlé ztrátě veškerého majetku.

Diverzifikace majetku by se měla odehrávat v několika osách zohledňujících, k čemu má majetek sloužit a v jakém ohrožení se může ocitnout. Nejdůležitější je oddělení majetku k soukromému užití od majetku určeného k podnikání, vytváření zisku. Je třeba přijmout fakt, že ztráta majetku, krach, je běžnou součástí podnikatelského rizika. Absence chyb je dočasný stav a je pouze otázkou času, kdy přijde první chyba a jaké způsobí ztráty.  Je však zbytečné kvůli jednomu špatnému projektu ztratit nemovitost k osobnímu užití nebo způsobit potíže ostatním zdravým společnostem.

Diverzifikujeme prostřednictvím korporátních struktur

Důležitým stavebním kamenem právní ochrany majetku je korporátní struktura, doplněná o odpovídající finanční strukturu. Korporátní i finanční struktura lokalizovaná pouze v jediné zemi zvyšuje pravděpodobnost zachování majetku, nicméně je výhodnější využít více právních i finančních systémů. Jedním z důvodů je další posílení diverzifikace, dalším pak opora ve stabilnějším právním prostředí. Nevýhodou mezinárodního řešení jsou vyšší administrativní a správní náklady. Při vhodném nastavení mohou být náklady kompenzovány nebo i převýšeny finančními přínosy, zejména v daňové oblasti.

Přínosy mezinárodních korporátních struktur v ochraně majetku

  • Diverzifikace majetku soukromého a majetku k podnikání – v mezinárodním měřítku lze snadno dosáhnout oddělení obou hlavních typů majetku a to bez širokého informování veřejnosti. Ke správě soukromého majetku jsou nejvhodnější zahraniční trusty a nadace. Ty umožňují plné oddělení vlastnictví od původní osoby a tím velmi robustní dlouhodobou právní ochranu majetku.
  • Diverzifikace napříč obory podnikání – dělení majetku by se nemělo odehrávat pouze na ose vlastnické. Je nanejvýš vhodné větší majetek oddělit také podle dalších kritérií. Jedním z nich jsou oblasti podnikání. Není výhodné v jediné společnosti kumulovat aktivní obchodní činnost (a s ní související závazky k dodavatelům i odběratelům) s podstatně méně rizikovým držením nemovitostí nebo ovládáním duševního vlastnictví. Jediný insolvenční návrh nedokáže paralyzovat veškerou činnost, způsobí pouze menší dílčí škody.
  • Omezení závislosti na jediném právním systému – změnou zákonů lze způsobit řadu škod, které pak může být složité vymáhat prostřednictvím soudů. V případě rozprostření majetku na více právnických osob z různých zemí budou vzniklé škody vždy podstatně nižší. Změna v českém právním systému bude mít jen minimální dopad na společnosti kyperské nebo britské a nedotkne se  ani bankovních účtů vedených  ve Švýcarsku nebo Lichtenštejnsku.
  • Větší volnost při plánování transakcí – vhodně nastavená holdingová struktura umožňuje omezit škody plynoucí například z podnikatelského neúspěchu. Zároveň dovoluje podstatně svobodnější plánování transakcí. V případě, že společnost čelí insolvenčnímu návrhu, finančním potížím nebo dalším hrozbám, lze oslabené firmě dodat potřebné finanční zdroje a další pomoc, která by jinak zůstala zmrazena na bankovních účtech. Je přitom poměrně standardní praxí, že i kvůli malému dluhu jsou společnosti zablokovány veškeré bankovní účty a není zajištěna pouze část prostředků odpovídající ať už domnělé nebo skutečně dlužné částce.
  • Omezení osobní zodpovědnosti statutárního orgánu – dle platné české legislativy je statutární orgán do značné míry zodpovědný za špatná rozhodnutí vedoucí k problematické situaci společnosti, a to pokud neprokáže, že jednání bylo vedeno oprávněně. V řadě zahraničních jurisdikcí je přístup k zodpovědnosti statutárních orgánů vnímán jiným způsobem, legislativa více reflektuje skutečnost, že podnikání je rizikové a není nutné si pro jistotu ke každému závažnějšímu kroku nechat dělat posudek z mnoha oblastí rozhodování (ekonomická, právní, finanční atp.) podporující konkrétní kroky, které statutární orgán podnikl.
  • Snazší možnosti diskrétního vlastnictví – ochrana soukromí vlastníka společnosti patří ke krokům posilujícím ochranu celé korporátní struktury. V případě snah o nepřátelské převzetí je společnost chráněna podstatně lépe, pokud útočník nemá informace o celé struktuře. Pro vlastníka je podstatně pohodlnější a bezpečnější, aby jeho majetkové poměry byly nedostupné, přinejmenším široké veřejnosti.

Bankovní nastavení je nedílnou součástí správy majetku

Robustní korporátní řešení je pouze jednou částí nastavení potřebných vztahů. Společnosti mohou vlastnit movitý a nemovitý majetek. Jeho výnosy, dividendy případně investiční nástroje spravují banky, investiční fondy a další instituce. Tento outsourcing přináší také svá rizika, jak si v roce 2013 ověřili kyperští střadatelé. Rozložení prostředků nejen mezi více bank, ale také mezi více bankovních systémů přináší vyšší ochranu před ohrožením, které může vyplynout z krize bankovního sektoru nebo ze změny kurzu měny. Z těchto důvodů musí vhodné bankovní řešení doplňovat robustně nastavenou mezinárodní korporátní strukturu.