Ochrana soukromí vlastníka

Diskrétní vlastnictví

Snadné a rychlé způsoby dosažení anonymity vlastnictví jsou vyčerpány. Začíná drobná a dlouhodobá práce v zájmu dlouhodobého udržení soukromí. Jediným způsobem, jak majetek ovládat diskrétně a přitom bezpečně, je řídit a kontrolovat mnoho různých společností a finančních vztahů. Zajištění a ochrana soukromí a neodhalování majetkových poměrů veřejnosti je jedním z nejčastějších požadavků podnikatelů.

Žádoucím stavem je situace, kdy nebude ve veřejném registru informace o vlastníkovi k dispozici a oprávněné strany (orgány státní či daňové správy) získají tato data nikoli automaticky, ale až po prokázání závažného důvodu. Takové nastavení je pro vlastníka žádoucí, ale s ohledem na existující i nově vznikající předpisy o výměně různých typů dat a informací zdaleka ne vždy, a snadno dosažitelné. Vlastníkovi má být zachována možnost chránit své soukromí, ale musí být schopen se ke svému majetku kdykoli vlastním rozhodnutím přihlásit a to buď ze subjektivních důvodů anebo z důvodu zákonné povinnosti. V praxi je dosažitelná velmi robustní ochrana soukromí před veřejností. V 21. století však nelze zajistit plnou anonymitu vlastnictví, ta přestala existovat. 

Sféry diskrétního vlastnictví

Lze definovat dva hlavní směry, v nichž je výhodné prosazovat vysokou míru ochrany soukromí. Na prvním místě je korporátní struktura. Do ní spadají veškeré vlastnické vztahy mezi fyzickými i právnickými osobami. Na rozdíl od přímého vlastnictví majetku fyzickou osobou, lze vlastnictvím prostřednictvím společností nastavit vztahy ztěžující veřejnosti identifikaci konečného vlastníka. Vytvořená bariéra je z pohledu ochrany soukromí před veřejností zcela dostatečná.

Druhou – neméně podstatnou a často překvapivě podceňovanou oblastí – je bankovní struktura. Banka vždy požaduje informace o vlastnících společnosti, pro kterou je účet zakládán a účet zakládá konkrétní fyzická osoba. V současných přísných zákonných podmínkách nelze sdělení těchto informací obejít. Je zřejmé, že za všech okolností je v bance centralizováno mnoho citlivých informací. V rámci dosažení diskrétního vlastnictví je proto řešena otázka komu a za jakých podmínek banka informace sdělí. S ohledem na změny ve výměně bankovních informací bude tato oblast jistě zajímavým a důležitým tématem jak pro banky, tak pro jejich klienty.

Proč trvat na silné ochraně soukromí?

Existuje řada dobrých důvodů, proč by si měl každý podnikatel důsledně chránit informace o sobě a svém majetku. Nic na tom nemění ani fakt, že společenská poptávka směřuje k rozkrývání majetkových poměrů všech lidí. U soukromých osob neexistuje důvod veřejnosti předestírat nebo dokonce zdůvodňovat své majetkové poměry.

Základním argumentem pro silnou ochranu soukromí je udržení informační asymetrie. Jedná se o obecný princip chránící majetnou osobu před možnými problémy či riziky v různých oblastech. Níže několik příkladů nejobvyklejších situací.

  • Právo na klidné užívání majetku – veřejnost nemá žádné právo znát majetkové poměry soukromé osoby. Naopak. Každý má právo na klidné užívání majetku. K osobnímu klidu patří, že nikdo zvenčí nemá přehled o našem majetku a nemůže informaci zneužít. Závisti se nemůžeme zcela vyhnout a je zbytečné poskytovat k ní záminky, odkrývat ve veřejných registrech veškerý ovládaný majetek.
  • Omezení rizika nepřátelského převzetí společnosti – morálně diskutabilní, nicméně běžnou a svým způsobem zákonnou metodou konkurenčního boje je nepřátelské převzetí společnosti. Tedy sražení její hodnoty například zahájením insolvenčního řízení, tlakem na dodavatele, odběratele nebo financující banku. Pokud útočník nemá přesné informace o všech ovládaných společnostech, jejich vztazích a kondici, je úspěšné nepřátelské převzetí výrazně méně pravděpodobné.
  • Osobní bezpečnost – v obecné rovině patří naše země k velmi klidným. Přesto policie až překvapivě často rozbije gang nebezpečných pachatelů zaměřený na vydírání a okrádání bohatých. Není mnoho jistějších způsobů jak se dostat do hledáčku gangsterů, než veřejně odkrývat své majetkové poměry. Naopak důsledná ochrana maxima informací umožňuje i vlastníkovi významné společnosti vystupovat v bezpečné pozici placeného manažera.

Nástroje zachování soukromí v korporátní oblasti

Prostřednictvím společností a nastavení vztahů mezi nimi dochází k oddělení vztahů od původního vlastníka. Ve všech veřejných registrech je jako vlastník vedena společnost. Původní vlastník majetek nadále ovládá prostřednictvím této společnosti, případně prostřednictvím složitější struktury. Z jednoduchého pohledu například do katastru nemovitostí nebo do obchodního rejstříku potom není zřejmé, která fyzická osoba majetek skutečně kontroluje. K nastavení vlastnických vztahů jsou nejčastěji užívány zahraniční společnosti z jurisdikcí silně akcentujících právo vlastníka na ochranu soukromí.

  • Česká akciová společnost – i přes zrušení anonymních akcií lze dosáhnout vysoké míry ochrany před veřejností a to zaknihováním akcií v Centrálním depozitáři. Zaknihované akcie nejsou dostupné ve veřejných registrech, nicméně je zachována dostupnost pro orgány státní správy.
  • Onshore společnosti – v mnoha jurisdikcích není informace o vlastníkovi veřejnosti sdělována. Z pohledu tamní kultury podnikání má každý právo na informaci o sídle společnosti a osobách v jejích statutárních orgánech. Často jsou veřejně zdarma dostupná pouze základní data potvrzující existenci společnosti a za další informace musí zájemce platit. Onshore společnosti nabízejí  v současnosti výhodný kompromis mezi ochranou soukromí před zvědavci a vysokým stupněm důvěryhodnosti společnosti. Do budoucna je předpokládán postupný posun k důkladnější evidenci vlastníků společností. Nicméně je otázkou komu a za jakých okolností budou informace k dispozici.
  • Offshore společnosti – nejčastějším důvodem využívání offshore společností českými podnikateli je právě ochrana soukromí. V registrech offshore zemí se nachází podstatně méně informací a rejstříky veřejně poskytují pouze naprosté minimum informací ve srovnání se zeměmi OECD. V několika málo offshore jurisdikcích ještě dokonce existují anonymní akcie na majitele. Je však nutné počítat s tím, že anonymní akcie přestanou v horizontu několika let existovat. Využití offshore společností k ochraně identity vlastníka je velmi účinným a relativně málo nákladným nástrojem. S jeho užitím se však pojí rizika v oblasti image. Pokud offshore společnost napřímo ovládá českou firmu, mohou někteří obchodní partneři vyhodnotit obchodní vztahy jako rizikové.
  • Mezinárodní holding – propojením onshore a offshore společností do mezinárodního holdingu vzniká struktura s vysokou důvěryhodností a velmi silnou ochranou vlastníkova soukromí. Ve veřejných registrech primárně figuruje onshore společnost, která má za akcionáře offshore mateřskou společnost ovládanou konečným vlastníkem.
  • Zahraniční trusty a nadace – oba nástroje zajišťují velmi robustní ochranu soukromí a to skutečným oddělením majetku od jeho vlastníka. V případě trustu vložený majetek zcela ztrácí vlastníka a je pouze spravován podle zakladatelových instrukcí. Nadace umožňuje oddělení majetku od původního vlastníka a postavení vlastníka do role uživatele. Nadace je právnická osoba a podobně jako společnost je vlastníkem majetku. Ve srovnání s trustem může být výhodou, že v některých zemích může zakladatel nadace vystupovat v roli správce majetku.

Ochrana soukromí v bankovní oblasti

Příliš mnoho klientů se nechává ukolébat všeobecnými proklamacemi, že veškeré informace jsou chráněny bankovním tajemstvím. Málokdo dnes přesně zná zákonné limity této ochrany v rámci bankovního tajemství. V České republice bankovní tajemství chrání pouze před zájmem veřejnosti, státní orgány se k citlivým informacím dostanou na základě formální žádosti, kterou neprojednává soud.

Pokud je robustní korporátní struktura doplněna slabou bankovní strukturou, dochází k nevyváženému řešení náchylnému k úniku informací.

Bezpečná bankovní struktura se opírá o banky v zemích se silnou tradicí nejen bankovního tajemství, ale také zákony striktně postihující případný neprofesionální přístup bankéřů. Mezi země se silnou tradicí bankovního tajemství patří sousední RakouskoŠvýcarsko nebo Lichtenštejnsko. Otevření účtu v těchto zemích v žádném případě nepřinese anonymitu a bankovní mlčenlivost za všech okolností. Pokud vznikne závažné podezření, že bankovní účet je využíván k páchání trestné činnosti, banka velmi rychle a v plném rozsahu poskytne veškerou součinnost. Významnou výhodou je, že žádost o odtajnění informací posuzuje nezávislý soud, který odmítne nedostatečně podložené žádosti. Je třeba zmínit, že aktivity vyvíjené směrem k automatické výměně bankovních informací výrazně oslabí bankovní tajemství.

Součástí opatření proti úniku informací je zakládání bankovního účtu na právnickou osobu. Pokud fyzická osoba zakládá účet pro sebe, jednoznačné informace se objevují nejen v interních bankovních dokumentech, ale také na výpisech z účtů, marketingových sděleních a dalších materiálech odcházejících z banky bez jakéhokoli zřetele na ochranu klientova soukromí. Účet založený na právnickou osobu na první pohled neodkazuje na konkrétního člověka. Jedná se o ochranu před nekontrolovaným únikem informací směrem k veřejnosti. Každá banka samozřejmě ví, v rámci platné AML legislativy, kdo je skutečným vlastníkem bankovního účtu.

Anonymní vlastnictví je dávno překonaný mýtus

Možnost zcela anonymně vlastnit majetek znamenala, že neexistuje žádná linka spojující skutečného vlastníka s ovládanými společnostmi, cennými papíry, nemovitostmi a dalšími typy majetku. Je otázkou, jestli bylo možné takového stavu někdy docílit. Zcela jisté je, že v 21. století vlastník úplné anonymity dosáhnout nemůže. Soukromí je stále nedostupnější komoditou. Po celém světě sílí tlak vedený OECD na přesnou evidenci vlastníků společností a bankovních účtů. V dlouhodobém horizontu je nezbytné počítat s tím, že dojde k mezinárodnímu sdílení informací o vlastnících napříč zeměmi. Postupnými kroky vzniká globální databáze znemožňující skrytí důležitých informací před státní správou prostým „přesunem“ do jiné země.

Prvním hmatatelným důkazem zesílené evidence majetku je rychlé odstraňování takzvaných anonymních akcií neboli akcií na doručitele. Jejich předložením se vlastník identifikoval a nebyl evidován jejich prodej nebo nabytí. V současnosti je na světě pouze několik málo zemí, které umožňují vydání anonymních akcií. Vzhledem k velmi silnému úsilí OECD je předpoklad, že během několika málo let přestanou anonymní akcie existovat.

V bankovní oblasti anonymní vlastnictví neexistuje už řadu let.

Takzvané číselné účty a další nástroje umožňující otevření bankovního účtu bez jednoznačné identifikace vlastníka z bankovního systému zcela odstranila neustále se zpřísňující legislativa proti praní špinavých peněz. Seriózní banka anonymní účet za žádných okolností nezaloží. Naopak podmínkou založení účtu je nejen poskytnutí informací o vlastnické struktuře, ale také předložení účetních závěrek, auditorských zpráv a dalších dokumentů dokládajících legitimní podnikání právnické osoby.

Je zřejmé, že soukromí je stále nedostupnějším statkem narušovaným extenzivními státními zásahy vedenými na globální úrovni. Diskrétní vlastnictví zůstane za určitých okolností dostupné i přes nové státní regulace. Zúží se manévrovací prostor a dlouhodobá řešení k ochraně soukromí budou vyžadovat mnohem sofistikovanější přístup než pouhé ovládání majetku prostřednictvím společnosti s vydanými anonymními akciemi.