II. ročník konference unie offshore poradců diskuse nad současným vývojem mezinárodních finančních center

07. 01. 2002
Daňové plánování, Offshore, Diskrétní vlastnictví

Dne 18. října 2001 se v konferenčním sále hotelu Don Giovanni v Praze uskutečnil již druhý ročník konference Unie Offshore Poradců ČR. Odborný seminář, který po obsahové a finanční stránce opět zajišťovala společnost AKONT, tentokrát nesl název "Mezinárodní finanční centra a globální politicko - ekonomické trendy: hrozí daňové konkurenci a bankovnímu tajemství zánik?"

1/2002, Akont Info

Dne 18. října 2001 se v konferenčním sále hotelu Don Giovanni v Praze uskutečnil již druhý ročník konference Unie Offshore Poradců ČR. Odborný seminář, který po obsahové a finanční stránce opět zajišťovala společnost AKONT, tentokrát nesl název "Mezinárodní finanční centra a globální politicko - ekonomické trendy: hrozí daňové konkurenci a bankovnímu tajemství zánik?"

Jak už název semináře napovídá, byl jeho ústředním tématem velmi aktuální problém, který zůstal poněkud stranou pozornosti domácích sdělovacích prostředků zabývajících se světem mezinárodních financí: v posledních několika letech se offshore centra celého světa (od vyspělých států typu Švýcarska a Lucemburska až k daňovým rájům karibské a pacifické oblasti) stala terčem útoku vyspělých zemí, a to hned na dvou úrovních. První z nich je součástí aktivit organizace zvané Financial Action Task Force (FATF), činné v oblasti mezinárodního boje proti legalizaci příjmů plynoucích z organizované trestné činnosti. Druhý pak souvisí se snahou Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) odstranit offshore centra v rámci tažení proti "nekalé daňové konkurenci". Smyslem konference, které se účastnilo 80 hostů z řad odborné veřejnosti, bylo zamyslet se nad oprávněností těchto útoků a jejich pravděpodobnými důsledky.

Podobně jako při první konferenci Unie Offshore Poradců přijali pozvání a se svými příspěvky vystoupili vzácní hosté. Konferenci svou přednáškou zahájil Dr. Rudolf Stahl, výkonný ředitel a člen správního výboru vídeňské Bank Gutmann AG, dalšími přednášejícími byli pan Imre Pukhely, viceprezident Bank Vontobel AG z Curychu, a pan Thomas Peacock, kanadský právník a významný specialista na problematiku karibských zemí.

Zatímco se zástupci obou zmíněných bank zaměřili na hodnocení z pozice svých zemí (Rakousko, Švýcarsko), pan Peacock ve své dvoudílné přednášce přinesl mimořádně zajímavý globální pohled, který jsme se rozhodli prostřednictvím následujícího shrnutí přiblížit i těm, jež se letošního semináře neúčastnili.

FATF

Financial Action Task Force (volně přeloženo Speciální útvar pro sledování pohybu financí) je mezivládní orgán, který vznikl v roce 1989 na summitu sedmi nejvyspělejších států světa a jehož smyslem se stal rozvoj a propagace boje proti praní špinavých peněz. Členem FATF se stalo 29 zemí - vesměs ekonomicky vyspělých států západní Evropy a Severní Ameriky.

Již rok od svého založení FATF zveřejnilo stěžejní dokument "40 doporučení", který shrnuje základní opatření, jež by všechny země světa měly v rámci boje proti praní špinavých peněz uplatňovat a prosazovat. Doporučení mají univerzální charakter i platnost a týkají se jak oblasti mezinárodní spolupráce, tak dohledu nad finančním systémem i samotného chování finančních institucí v rámci daného státu.

40 doporučení FATF

Úvodní doporučení FATF (1 až 7) odkazují na tzv. Vídeňskou úmluvu OSN proti nedovolenému obchodu s narkotiky a psychotropními látkami z 20. 12. 1988. Každá země, pokud to ještě neučinila, by měla urychleně přistoupit k ratifikaci této úmluvy a vytvořit takové podmínky, aby její ustanovení mohly být uvedeny do praxe. Při té příležitosti FATF doporučuje, aby se jako praní peněz plynoucí z obchodu s drogami kvalifikovala i nezávislá vědomá asistence ze strany banky či účetní nebo právní firmy.

Doporučení 10 až 29 se zaměřují na finanční instituce (banky, pojišťovny apod.) včetně těch, které nepodléhají zákonnému dohledu (např. směnárny).

Banky by měly podle FATF bezpodmínečně zajistit, aby znaly identitu všech vlastníků účtů, a to zejména prostřednictvím důsledného vyžadování a kontroly předkládaných dokumentů. Anonymní účty nebo účty vedené pod fiktivními jmény nebudou tolerovány. Údaje týkající se identity klienta, stejně jako informace o všech realizovaných operacích na jeho účtu by finanční instituce měly evidovat minimálně pět let a být schopny je na vyžádání předložit příslušným úřadům (doporučení 12).

Doporučení 14 uvádí, že finanční instituce by měly věnovat zvláštní pozornost jakýmkoli složitým a nezvyklým transakcím a jakýmkoli netypickým rysům transakcí, které nemají zřetelný ekonomický či právní smysl. Pozadí a účel takovýchto operací by měly být co nejvíce prozkoumány, závěry sepsány a uchovávány k dispozici orgánům pro dohled, auditorům či exekutorům.

Doporučení 16 se pak přímo dotýká bankovního tajemství. Podle něj by finanční instituce, jejich statutární orgány či zaměstnanci měly být prostřednictvím zákonných ustanovení zproštěny jakékoli občansko- či trestněprávní odpovědnosti za porušení zákazu prozrazení důvěrných informací uložených na základě smlouvy nebo zákonného či administrativního ustanovení. Tato ochrana před odpovědností by se měla vztahovat i na případy, kdy management či zaměstnanci finanční instituce v dobré víře sdělí příslušným úřadům své podezření, aniž by přesně znali podstatu trestné činnosti, ke které se důvěrné informace vztahují, anebo aniž k nějaké trestné činnosti vůbec došlo. Interní zásady důvěrného styku a bankovního tajemství by stejně jako s nimi související legislativa dané země měly být koncipovány tak, aby nebránily implementaci tohoto i ostatních doporučení FATF.

Finančním institucím by navíc, v souladu s doporučením 17, nemělo být dovoleno, aby upozornily svého klienta, že informace o jeho operacích byly předány příslušným úřadům.

Další doporučení (20 a 21) se vztahují přímo na země s neefektivním dohledem nad finančním sektorem a nedostatečnou legislativou v oblasti boje proti praní špinavých peněz. Finanční instituce celého světa by podle FATF měly věnovat zvýšenou pozornost obchodním vztahům či transakcím se subjekty (společnostmi i finančními institucemi) ze zemí, kde doporučení FATF nejsou aplikována.

Doporučení 22 až 25 shrnují další prostředky boje proti praní špinavých peněz:

  • kontrolu a monitorování fyzického pohybu peněz a jiných likvidních aktiv přes hranice,
  • vytváření úřadů zodpovědných za evidenci bankovních transferů, vkladů a výběrů přesahujících určitou limitní částku,
  • podporu postupného omezování hotovostních plateb a využívání jiných (evidovatelných) forem platebního styku (platební karty, šeky)

Další skupina doporučení (26 až 29) ukládá orgánům pro dohled nad finančním sektorem (tj. zejména centrálním bankám) vytvořit ve svých zemích podmínky umožňující snadnou implementaci a dodržování opatření navržených FATF.

Poslední skupina doporučení se zaměřuje na mezinárodní spolupráci v boji proti praní špinavých peněz. Důraz je přitom kladen jak na posílení kooperace mezi národními orgány a existujícími mezinárodními organizacemi (Mezinárodní měnový fond, Interpol), tak na navazování nových dvoustranných či mnohostranných smluv o právní pomoci a poskytování součinnosti v boji proti praní špinavých peněz. Předmětem takových smluv by podle FATF měla být např. všestranná spolupráce při poskytování informací a shromažďování důkazního materiálu, vydávání trestně stíhaných osob podezřelých či usvědčených z praní špinavých peněz a nebo zadržení a konfiskace majetku.

Kromě vypracování 40 doporučení je velmi viditelným počinem FATF i pravidelné sestavování a zveřejňování seznamu "nespolupracujících" zemí, tj. jurisdikcí, které neprojevují patřičnou součinnost v boji proti praní peněz z trestné činnosti nebo v této oblasti nepřijaly vyhovující legislativu.

Poslední zveřejněný seznam ze září 2001 uvádí následujících 19 zemí:

Cookovy ostrovy, Dominika, Egypt, Filipíny, Grenada, Guatemala, Indonésie, Izrael, Libanon, Maďarsko, Marshallovy ostrovy, Myanmar (Barma), Nauru, Nigérie, Niue, Rusko, Svatý Kryštof a Nevis, Svatý Vincent, Ukrajina.

Zveřejnění tohoto seznamu každoročně vyvolává spoustu polemik (např. proč v tomto seznamu některé daňové ráje figurují a některé nikoli, přestože jejich zákony a celkový přístup jsou takřka totožné). Lze i tvrdit, že zařazení či nezařazení některé země na seznam je více než čím jiným spíše výsledkem subjektivního hodnocení FATF a více či méně úspěšného lobbyingu ze strany postiženého státu.

Přesto se však tento seznam těší značné pozornosti a ocitnout se na něm je pro každou z uvedených zemí velmi nepříjemné. Ačkoli FATF jako nadnárodní organizace má velmi omezené možnosti jak nespolupracující stát trestat, samotné zapsání do seznamu je všeobecně spojováno se ztrátou důvěryhodnosti a může vést třeba i k poklesu přílivu investic. "Black list" navíc v praxi bere na vědomí řada organizací a institucí vyspělých států a k subjektům pocházejícím ze zemí figurujících na tomto seznamu přistupuje se zvýšenou opatrností či dokonce averzí.

Jak pan Peacock ve své přednášce konstatuje, jednou z klíčových oblastí, kam FATF adresovala svoji pozornost, jsou země střední Ameriky a Karibiku, kudy údajně proudí toky špinavých peněz z obchodu s drogami. Při tomto konstatování však FATF úplně ignorovalo skutečnost, že takřka 75 % finančních prostředků, které prošly karibskými finančními institucemi v roce 1998, směřovaly do Karibiku z Floridy. Je veřejným tajemstvím, že zejména banky v oblasti Miami byly a jsou nechvalně známými "přestupními stanicemi" pro praní špinavých peněz.

Nehledě na tuto skutečnost však v karibské oblasti sklidil koncentrovaný tlak své ovoce - většina offshore center výrazně zrevidovala své zákony týkající zakládání a správy společností a finančních institucí anebo přijala novou legislativu zaměřující se na boj proti praní špinavých peněz. V roce 1992 dokonce vznikla odnož FATF v karibské oblasti, jejímiž členy se stalo 21 států Latinské Ameriky a Karibiku.

Základní změny, ke kterým v důsledku aktivit FATF takřka ve všech offshore centrech ve velmi krátké době dojde (a ve většině z nich už postupně dochází), pan Peacock shrnul do následujících bodů:

  • Vlastníci mezinárodních obchodních společností (IBC) nebo podobných daňově zvýhodněných společností budou muset být jednoznačně určeni a evidováni. Tento krok ve svém důsledku povede ke zřizování rejstříků vlastníků/akcionářů a k rušení akcií na doručitele.
  • Offshore banky budou podléhat stejným pravidlům jako jakékoli jiné regulované banky jinde ve světě. Znamená to, že zájemci o vydání offshore bankovní licence budou muset splnit jako ve standardních rozvinutých zemích stejně přísné podmínky ohledně své bezúhonnosti, kapitálové vybavenosti, profesní kvalifikace, zkušeností atd..
  • Značně zesílí mezinárodní výměna informací o klientech finančních institucí. V některých případech bude k výměně informací docházet jen na základě soudního rozhodnutí, v jiných zemích bude moci být důvodem k poskytnutí informace již jen samotné důvodné podezření z trestné činnosti.
  • V mezinárodních finančních centrech budou vznikat orgány pro dohled, které budou zajišťovat bezúhonnost domácího sektoru finančních služeb, mimo jiné prostřednictvím evidence podezřelých transakcí a spolupráce se zahraničními orgány podobného charakteru.

Nekalá daňová konkurence z pohledu karibských zemí

Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) není nutné podrobně představovat. Jenom krátce připomeneme, že se jedná o významnou mezinárodní ekonomickou organizaci, která vznikla v roce 1961 na základě kladných zkušeností s fungováním Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci. Jejím posláním je podporovat opatření přispívající k rozvoji světového hospodářství a mezinárodního obchodu, jakož i ke zvyšování kvality života ve členských i nečlenských zemích při zachování jejich finanční stability. Členy OECD, která působí především jako odborné mezinárodní fórum pro koordinaci ekonomické a sociální politiky členských států, se postupně stalo 40 zemí včetně České republiky.

Jednou z oblastí působnosti OECD je i fiskální politika. A právě v této oblasti, kde se dříve spíše věnovala komparativním analýzám daňových systémů a jejich dopadu na jednotlivé ekonomiky, přišla OECD roku 1996 s novou iniciativou - bojem proti "nekalým daňovým praktikám". Podstata této iniciativy je popsána ve zprávě OECD z roku 1998, která nese název "Nekalá daňová konkurence - nový globální problém". V ní se mimo jiné uvádí, že existence států s preferenčním daňovým režimem způsobuje "erozi daňové báze" v ostatních zemích a ve svém důsledku vede k nežádoucímu odlivu kapitálu a poklesu celosvětového bohatství.

Dva roky po zveřejnění této zprávy OECD vytvořila i seznam "nekale konkurujících" zemí, a to dokonce výrazně obsáhlejší než FATF. Zahrnoval 35 daňových rájů - většinou ostrovů v Karibiku a Tichém oceánu. Právě vládám těchto zemí následně OECD adresovala tzv. commitment letter - prohlášení, ve kterém se příslušné vlády měly svým podpisem zavázat k realizaci opatření nutných k odstranění "škodlivých" aspektů domácí fiskální politiky a přijetí časového harmonogramu, dokdy tyto aspekty budou zrušeny.

Tento modelový dokument je ovšem koncipován zcela jednostranně - neobsahuje žádný závazek či slib ze strany OECD splnit stejné požadavky, které memorandum ukládá oslovené zemi, natož je splnit ve stejném časovém termínu. A to i v případech, kdy některé země OECD nabízí analogické daňové či jiné výhody.

Jeden příklad za všechny: OECD požaduje, aby v rámci bezproblémového zjištění identity vlastníků obchodních společností byly zrušeny akcie na doručitele. Řada států OECD včetně USA, Kanady či Velké Británie přitom existenci akcií na doručitele nebo podobné ekvivalenty uznává. Stejně tak v daňových zákonech jednotlivých členských zemí OECD najdeme řadu ustanovení vytvářejících nejrůznější formy daňových výhod. Ostatně i samotné OECD ve svém alternativním seznamu "zemí s preferenčním daňovým režimem" uvádí dlouhou řadu svých vlastních členských států, jako jsou např. Nizozemsko, Belgie, Maďarsko, Lucembursko, Itálie, Austrálie či USA.

Je tedy zřejmé, že jedním z markantních znaků iniciativy OECD se tak stal rozdílný přístup. Jak bylo během konference Unie Offshore Poradců několikrát zdůrazněno, pokud offshore země podlehnou tlaku a upraví svůj daňový systém, kdo zajistí, aby stejná pravidla byla zavedena a prosazována i v členských státech OECD?

Ve své snaze OECD navíc zapomíná na důležitou skutečnost - možnost stanovit si vlastní fiskální politiku je jedním z nejpodstatnějších rysů suverenity každého státu. Jakákoli snaha ovlivňovat daňovou politiku nezávislé země koliduje i se základními principy OSN, obsaženými třeba v Deklaraci OSN o principech mezinárodního práva. Podle této deklarace má každý stát nezadatelné právo zvolit si vlastní politický, hospodářský, sociální a kulturní systém, aniž by byl jakoukoli formou ovlivňován jiným státem. V této souvislosti se celá křížová výprava OECD jeví jako pochybný a arogantní plán vyspělých evropských zemí vnutit okolním státům svou vlastní daňovou politiku a odbourat daňovou konkurenci jiných zemí, nehledě na její podstatu a její přínos mezinárodnímu obchodu a pohybu kapitálu.

Skutečnost, že ovlivňování fiskální politiky nezávislého státu je nepřípustná intervence a že nejrůznější formu zvýhodnění v daňové oblasti poskytuje většina zemí světa, je ze strany OECD záměrně ignorována. Místo boje států s jednotnou daňovou politikou proti daňovým rájům tak proti sobě v podstatě stojí ekonomicky silné státy a státy ekonomicky slabé, které jsou na lákání investorů formou daňových výhod často existenčně závislé. A přestože OECD podobně jako FATF nemá v rukou nástroje, jak daňové ráje efektivně postihnout, a ve svých výhrůžkách je značně nekonkrétní, v tomto nerovném boji celkem 11 zemí (např. Aruba, Bermudy, Kypr nebo Malta) nátlaku OECD podlehlo a commitment letter podepsalo.

K významnému zlomu snah OECD došlo v roce 2001 po volbách v USA, kdy administrativa prezidenta Bushe vyjádřila jen malé pochopení pro snahu vnutit celému světu jednotný daňový systém. Názor USA, že tato iniciativa je neakceptovatelným zásahem do práva suverénních států, do značné míry otupil ostří celé snahy. V důsledku této skutečnosti OECD ve svém tažení polevilo, ale až budoucnost ukáže, jestli se do boje proti nekalé daňové konkurenci v plné síle vrátí, anebo tento plán bude úplně smeten ze stolu.

 

Naše služby v této oblasti

Vypsané služby v této oblasti