Zahraniční nástroje robustní ochrany soukromí

20. 10. 2013
Daňové plánování, Offshore, Ochrana majetku, Diskrétní vlastnictví, Onshore

Využití zahraničních společností je po celém světě nejužívanějším nástrojem zajištění anonymity vlastnictví. Zapojení jiné než „domovské“ jurisdikce vlastníkovi umožňuje pohybovat se vně systému a omezit závislost na jediném prostředí, snížit svoji zranitelnost vůči změnám daňového a právního systému

Boj proti anonymnímu držení majetku má první výsledky – zrušené anonymní akcie a warranty na akcie. Významu nabývají komplexní trustové a statutární služby.

Využití zahraničních společností je po celém světě nejužívanějším nástrojem zajištění anonymity vlastnictví. Zapojení jiné než „domovské“ jurisdikce vlastníkovi umožňuje pohybovat se vně systému a omezit závislost na jediném prostředí, snížit svoji zranitelnost vůči změnám daňového a právního systému. Neméně podstatná je informační bariéra mezi jurisdikcemi. Zatímco v rámci jediné země je výměna informací mezi databázemi nejčastěji automatizovaná, mezinárodní spolupráci nelze vynutit tak snadno. Země využívané k mezinárodnímu plánování také přinášejí řadu dalších výhod. Podstatná je minimálně proměnlivá legislativa, stabilnější daňový systém a změny avizované několik let dopředu. Neméně důležitý je i důraz na tradici právního státu, svobody jednotlivců a důvěru v podnikatelské prostředí. Díky těmto vlastnostem jsou zahraniční jurisdikce méně náchylné k nepredikovatelným změnám nebo přijímání účelových zákonů. Přes značné výhody zahraničních jurisdikcí je situace výrazně komplikovanější než před pouhými pěti nebo deseti lety. Anonymní formy vlastnictví jsou celosvětově pod silným tlakem. Snahou mezinárodních organizací jako OECD a jednotlivých států je přiřadit k majetku jeho skutečného vlastníka, zanést jej do registru a připravit si půdu pro libovolné využití této informace do budoucna.

Anonymita jen pro vyvolené

S trochu nadsázky, informace jsou komodita s cenou rostoucí úměrně nedostatku prostředků ve veřejných rozpočtech. Neustálý tlak na zjišťování informací – vytváření, správa a především propojování stále podrobnějších databází – vytváří informační síť, ze které je složité uniknout. Tlak na poskytování informací a také jejich výměnu navíc neustále roste. Čím více informací státní autority dostávají, tím více jich chtějí. Budoucí vývoj dobře ilustruje současný, v pořadí už čtvrtý návrh evropské směrnice o předcházení praní špinavých peněz a financování terorismu. Tento materiál si společně se stanovisky Finančního akčního výboru klade za cíl zpřehlednit finanční toky a propojit spravovaný majetek s fyzickými osobami. Návrh má dopadnout nejen na společnosti, ale dotkne se i regulace trustů, svěřenských fondů a dalších podobných instrumentů. I přes nepolevující tlak na prolomení anonymity vlastnictví existují a budou existovat způsoby robustní ochrany soukromí. Globální vývoj však činí tyto nástroje dražšími a méně dostupnými. Příkladem je likvidace levných nástrojů typu anonymních akcií na majitele nebo anonymních warrantů na akcie v České republice, na Seychelách a výhledově i ve Velké Británii.

Populárním nástrojům anonymity končí životnost

Prvními oběťmi zpřísňující se regulace se staly anonymní akcie a warranty na akcie. Nástroje jsou velmi levné, robustní, efektivní, a tedy oblíbené. Jejich slabinou je snadné zrušení pomocí jednoduchých legislativních změn. Zatímco zrušení institutu trustu nebo investičního fondu by byl hluboký zásah do právního uspořádání, zrušení anonymních akcií a warrantů na akcie je izolovaným a často vítaným zásahem bez širších dopadů. Anonymní akcie na majitele je v současnosti možné v několika málo jurisdikcích vydávat, ale počet těchto zemí se postupně zužuje a během několika let nastane situace, kdy zcela vymizí. S možností vydávat anonymní akcie ve stále exotičtějších jurisdikcích nabývají na síle i slabé stránky s nimi spojené. Pokud neexistuje žádný záznam o skutečném vlastníkovi, bývá obtížné, až nemožné otevřít na takovou společnost bankovní účet. Značná část bank spolupráci odmítne se zdůvodněním, že offshore společnost s nejasným vlastníkem a bez vedeného účetnictví je příliš riziková z hlediska AML legislativy (zákonům proti praní špinavých peněz a financování terorismu). Podílové warranty na majitele jsou v principu téměř totožný nástroj. Warrant je „poukázkou“ na akcii, samotné akcie bývají zaknihované v registru, tedy nejsou v listinné podobě. V registru se nachází jméno původního akcionáře, a z vnějšího pohledu je tedy vlastník identifikován. Vlastník warrantu na akcie má veškerá práva akcionáře, včetně práva na dividendu. Převod podílových warrantů na akcie lze uskutečnit pouhým předáním, je tedy možné anonymně měnit vlastníka společnosti bez nutnosti vytvářet o této změně okamžitě záznam. V krátkodobém až střednědobém horizontu je možné anonymních akcií a warrantů na akcie využívat na jakýkoli typ transakcí, kdy je rozhodující rychlost, jednoduchost a vysoká flexibilita. Typicky jde o prodeje podílů ve společnostech. Z dlouhodobého hlediska je použitelnost tohoto nástroje velmi nízká, proto lze řešení doporučit jen na přechodnou dobu, než se vlastník rozhodne pro jiný způsob řešení svých potřeb.

Role trustových služeb sílí

Odstranění jednoduchých nástrojů vede k zavádění náročnějších, ale robustních instrumentů odolných proti rychlým a snadno uskutečnitelným změnám legislativy. Tyto nástroje lze shrnout do pojmu trustové služby. Vyznačují se vstupem prostředníka (osoba, trust, nadace) mezi vlastníka a ovládaný majetek. Majetek je ovládán na základě neveřejné smlouvy a prostřednictvím veřejných registrů není možné propojit původního vlastníka se spravovaným majetkem. Díky této vlastnosti je mnohem obtížnější trustové služby regulovat. Specifikem českého prostředí je neochota trustových služeb využívat a ze zvyku spoléhat na anonymní akcie na majitele nebo warranty. Zatímco zahraniční klienti automaticky zajišťují anonymitu vlastnictví trustovými službami, čeští a slovenští klienti dávají přednost přímočarým nástrojům. Vzhledem ke světovému vývoji však nezbývá než si na nové nástroje přivyknout.

Statutární služby

Statutární (nominee) služby spočívají ve jmenování spolehlivé fyzické nebo právnické osoby do pozice společníka/akcionáře společnosti. Ve všech, ať už veřejných nebo neveřejných registrech pak figuruje dotyčná osoba. Klíčové je nastavení smluvních vztahů opravňujících osobu jednat pouze dle přání vlastníka a zajistit oboustrannou právní ochranu pro případ možného budoucího nežádoucího jednání. Vztah mezi skutečným vlastníkem a nominee je upraven v listině o svěřenectví (trustee agreement), která není veřejná, a říká, že nominee drží podíly ve společnosti/jedná za skutečného vlastníka, a všechny zisky plynoucí z držby tohoto podílu plynou skutečnému vlastníkovi. Za své služby dostává nominee poplatek. Při zapojování jmenovaného společníka/ akcionáře je nutné si uvědomit, že osoba může být vedena v desítkách až stovkách dalších společností. To není na překážku z hlediska práva, nicméně může dojít k poškození image v případě dostupnosti jména ve veřejných registrech. Společně se jmenovaným vlastníkem jsou často využívány také služby jmenovaného jednatele/statutárního orgánu. V některých jurisdikcích (Singapur) je v zákoně přímo zakotvena povinnost mít ve statutárních orgánech osobu rezidentní v dané jurisdikci. Nominee jednatel poskytuje výhodu v podobě skutečnosti, že na žádné smlouvě, faktuře nebo jiném dokumentu figuruje jméno a podpis najatého profesionála, nikoli vlastníka. Z pohledu náhrady anonymních akcií a warrantů je jednoduché využití jmenovaného vlastníka a jednatele ideálním nástrojem ochrany soukromí a patrně jej využije nejširší spektrum vlastníků společností.

Trust

Trusty jsou skloňovaným právním instrumentem, zejména z důvodu jejich nedávného zakotvení do české legislativy v podobě institutu svěřenského fondu. Trusty jsou nástrojem primárně určeným ke správě, uchování a ochraně majetku. Jejich základním principem je vyjmutí majetku z vlastnictví konkrétní osoby a jeho vložení do samostatné formy, trustu.

Z pohledu náhrady anonymních akcií a warrantů na akcie je jednoduché využití jmenovaného vlastníka
a jednatele ideálním nástrojem ochrany soukromí využitelným nejširším spektrem vlastníků společností.

Majetek vložený do trustu nemá vlastníka, pouze správce zajišťujícího správu majetku, a beneficienty (obmyšlené), kteří přijímají požitky. Správce ve veřejnoprávních registrech vystupuje jako vlastník, což zajišťuje robustní anonymitu za velmi omezené flexibility. Jednou vložený majetek nelze ze standardního trustu vyjmout, ale další majetek může být kdykoli po dobu existence trustu vkládán jakoukoli osobou. I z nemožnosti vyjmutí majetku z trustu však existují výjimky uplatnitelné za určitých okolností ve vybraných jurisdikcích. Při zakládání trustu je nutné volit jurisdikci s velmi stabilním právním prostředím a tradicí v oblasti zachování anonymity vlastnictví odpovídající potřebám klienta. Důležité je, aby byla trustová listina neveřejným dokumentem a jurisdikce neměla požadavky na zveřejňování jmen beneficientů. V případě, že chce být beneficientem osoba vkládající majetek, je výhodnější využít například soukromou nadaci v Panamě, která toto na rozdíl od většiny trustů umožňuje. Další výhodou nadace je, že má na rozdíl od trustu právní subjektivitu. Při zvažování, zda využít zahraniční trust nebo český svěřenský fond, jednoznačně lépe vychází zahraniční trust. Zakladatelská listina leží mimo českou jurisdikci a kdokoli bude požadovat přístup, musí vyhovět zahraničním zákonům kladoucím značný důraz na ochranu soukromí. V českém prostředí je svěřenský fond zcela novým institutem a než budou jasná pravidla nejen ochrany soukromí, ale také zdanění, uplyne dlouhá doba. Ve srovnání se statutárními službami jsou trusty a nadace zcela legitimní formou správy majetku s vysokou mírou prestiže. Kořeny trustového práva sahají až do období křížových výprav a moderní trustové právo je platné déle než 200 let. Z hlediska image se tak jedná o velmi silnou a dostupnou formu správy majetku.

Investiční fondy, fondy kvalifikovaných investorů

Při výčtu anonymizačních nástrojů nesmějí chybět investiční a další fondy, které zajišťují silnou a vysoce prestižní ochranu identity vlastníka. Investiční fond je ve většině jurisdikcí silně regulovaný instrument, sloužící ke správě vloženého majetku. Podobně jako v případě trustu ve veřejnoprávních rejstřících je jako vlastník vždy viditelný investiční fond. V případě dalšího zájmu o zjištění informací je dohledatelný správce fondu, ve většině případů právnická osoba disponující kvalifikovaným personálem. Investiční fond má povinnost zjistit totožnost investora a provést due dilligence, nicméně není povinen tyto informace žádné další autoritě sdělovat. Vztah spočívá ve vložení majetku do investičního fondu (vlastník získává podílové listy nebo akcie fondu), přičemž vlastník rozhoduje o investiční strategii (případně zvolí investičního manažera, který o strategii rozhoduje). Vzhledem k tomu, že investiční fond je výrazně regulovaný, je nejen velmi prestižní, ale také poměrně nákladný. Aby byly náklady únosné pro širší počet vlastníků, dochází v praxi k situaci, kdy fond funguje v roli deštníku, pod který jsou umístěny další desítky subfondů, zapouzdřující jednotlivé vložené majetky. Výsledné řešení zachovává všechny imageové prvky investičního fondu, přičemž jednotlivé majetkové struktury jsou vzájemně přísně odděleny, a nedochází tak ke sdílení rizik ani zodpovědnosti. Oproti trustu přináší investiční fond vyšší flexibilitu – vložený majetek lze vyjmout (vrátit investorovi) anebo přesměrovat do jiné entity odpovídající aktuálním potřebám klienta. Stejně tak lze prostřednictvím investičního fondu dosáhnout významných daňových úspor. Například v České republice jsou zisky daněny pětiprocentní daní z příjmů právnických osob, nikoli 19%. Jedná se tak o nejkomplexnější z představených řešení s mimořádně vysokým stupněm prestiže, vhodné pro zajištění rozsáhlého majetku.

Shrnutí

Jednoduchá, levná a efektivní řešení v podobě anonymních akcií na majitele nebo anonymních warrantů na akcie v krátké době nebudou realizovatelná v prestižních jurisdikcích a ze střednědobé perspektivy zanikne tato možnost globálně. Změna souvisí s legislativou, jež stále silněji bojuje proti anonymnímu majetku. I přes stále přísnější zákony existují a budou existovat rozdíly mezi tím, jak zákonodárce opatření myslel, jak je napsal, a jaký je praktický dopad a přesný výsledek jednotlivých procesů. Všichni vlastníci požadující zajištění robustní anonymity vlastnictví budou muset využít sofistikovanějších služeb. Jednoduché, levné a flexibilní zajištění anonymity vlastnictví nabízí využití jmenovaného vlastníka/ jednatele. Toto řešení je dostupné a robustní i z dlouhodobé perspektivy. Jeho hlavní nevýhodou je negativní dopad na image – jmenování vlastníků je považováno za obcházení zákona, a pokud jmenovaná osoba figuruje ve více společnostech, budí řešení nedůvěru. Cenově dostupné, robustní a prestižní je řešení prostřednictvím zahraničního trustu nebo nadace. Jedná se v angloamerické tradici o respektovaný a zcela legitimní způsob zajištění správy majetku. Trusty a nadace získaly díky implementaci svěřenského fondu do nového občanského zákoníku jasnější zakotvení také v českém právu, což je základním předpokladem rozšíření tohoto v zahraničí velmi oblíbeného instrumentu. Vrcholnou prestiž a značnou flexibilitu poskytují vlastníkům investiční fondy. Ty, podobně jako trusty, vystupují ve veřejnoprávních registrech z pozice vlastníka majetku. V minulosti šlo o nástroj dostupný pouze nejsilnějším investičním skupinám, v současnosti mohou výhod zastřešení vlastnické struktury investičním fondem využívat širší skupiny vlastníků.

Naše služby a řešení v této oblasti

Vypsané služby v této oblasti

Z nabízených řešení pro Vás vybíráme