Význam slova offshore

11. 04. 2011
Offshore

Co znamená slovo offshore? Co je to daňový ráj? Tyto výrazy mohou mít pro různé lidi různý význam. Základní pojetí daňových rájů je velmi staré a konzervativní.

Význam slova offshore

Charles A. Cain, M.A., A.C.I.B., T.E.P.

- Ostrov Man; výkonný předseda společnosti SKYEFID Limited, šéfredaktor prestižního časopisu Offshore Investment, člen řady mezinárodních organizací 

Slovo offshore má mnoho subjektivních významů. Pro olejáře může být spojeno s pobytem na vrtné plošině někde v Severním moři nebo v Mexickém zálivu. Ale pro někoho ze světa financí to jednoduše znamená cizí zemi, která umožňuje někomu, kdo se nachází mimo tuto zemi, získat pro sebe určité zvláštní finanční výhody. Pro mě jsou offshore třeba i Spojené státy, protože v rámci Spojených států mohu využít jistých daňových zvýhodnění. Jinými slovy, offshore je všude mimo zemi, kde sídlím.

Přetrvává všeobecně rozšířená, ale základní záměna mezi "offshore podnikáním" a místem, kde k "offshore podnikání" dochází. Nemyslím, že existuje nějaká "offshore země" jako taková. Jsou pouze země, které ve větší či menší míře umožňují "offshore podnikání".

Jestliže založíme v americkém státě Delaware společnost s omezeným ručením (LLC) tak, že jejími společníky budou dvě osoby s trvalým bydlištěm mimo Spojené státy, a jestliže celý příjem této společnosti bude vznikat v důsledku podnikání mimo území USA, pak tato firma zároveň zůstává celkově osvobozená od daní ve Spojených státech. Toto je "offshore podnikání", jak je prováděno v USA. Je tedy USA offshore zemí? A co třeba Velká Británie se svou zvláštní zákonnou úpravou týkající se tamního pobytu rezidentních cizinců bez trvalého bydliště nebo operací mezinárodních holdingových společností? Rezidenti bez trvalého bydliště mohou ve Velké Británii žít bez jakéhokoli daňového zatížení, což je privilegium, které neposkytuje ani řada tzv. daňových rájů.

Stěží se v Evropské unii najde země, která by mohla směle čelit obvinění, že umožňuje "offshore podnikání". Všichni víme o holandském "osvobození příjmů z kapitálových účastí", belgické "řídící společnosti". A co vzájemné konkurenční boje pro získání japonských přímých investic do ekonomiky (daňové prázdniny nebo přímo dárky, úplatky, provize - říkejte tomu, jak chcete). V těchto souvislostech jsou samozřejmě vládní podpory pouze negativními daněmi.

Je pravda, že všude na světě se vyhledávají konkurenční výhody pro podnikání. Zdanění je náklad. Podnikatelé v mezinárodním měřítku mohou dosáhnout konkurenční výhody snižováním nákladů. Pokud chtějí jednotlivé země přilákat investice a zvyšovat prosperitu, musí se spolu utkávat na poli poskytování daňových výhod.

Realitou zůstává, že offshore země neexistují. Útok na offshore aktivity, které probíhají například na Jersey, je současně i útokem na offshore podnikání ve Frankfurtu, Londýně nebo New Yorku.

Pokud někdo mluví o offshore zemích, většinou tím myslí přibližně 40 malých zemiček, často ostrovů, které se rozhodly přilákat "offshore podnikatele" poskytováním zvláštních daňových úlev. Bohužel tato zkrácená definice mýlí nejen novináře, ale i eurobyrokraty a europolitiky. Pokud někdo něco označí za offshore zemi, myslí tím pouze místo, kde se offshore podnikání koncentruje. Proto si musíme dávat dobře pozor na to, co říkáme. Měli bychom přestat mluvit o offshore zemích. Spíše bychom měli diskutovat o offshore podnikání, které může být prováděno v každé zemi na světě.

Dalším aspektem rádoby nazývaných offshore zemí je, že se navzájem velmi liší - mají rozdílné právo, jazyk, kulturu i daňový režim. Některé z nich jsou velmi důvěryhodné a konzervativní, jiné zase velmi liberální. Některé jsou velké a mocné, jiné jsou nepatrné. Avšak dnes, v době hnutí proti praní špinavých peněz a obchodu s drogami, neexistují země bez jakéhokoli právního rámce a v mnohých offshore zemích je zákonná regulace mnohem přísnější než v tzv. onshore zemích. Údaje poskytnuté některými eurokraty a europolitiky by byly k smíchu, pokud by nebyly tak absurdní a mylné.

Různé země se cílevědomě specializují na rozdílné věci. Například Nizozemsko a Kypr jsou špičkou ve vytváření sítě dohod o zamezení dvojího zdanění, Velká Británie a Irská republika jsou nejlepší v osvobozování rezidentů od daňové povinnosti.

Proto tedy nemůžeme všeobecně mluvit o daňových rájích nebo offshore zemích. Není možné některou zemi izolovat nebo různé země účelově sdružovat do skupin. Bylo by to neproduktivní a marné.

Co je tedy offshore podnikání?

Podle mého názoru se jedná o podnikání uskutečňované v jedné zemi a týkající se podnikatelů a/nebo majetku v zemi jiné, přičemž úřady v prvně zmíněné zemi na toto podnikání z různých důvodů neuvalují daňovou povinnost ani jej jinak nezatěžují.

Tato definice vytváří obrovský rámec pro potenciální podnikání.

V posledních letech začal vzrůstat tlak na některé menší jurisdikce poskytující offshore finanční služby. Tento tlak přichází od větších zemí s výraznějším daňovým zatížením, které jsou znepokojeny tím, v jaké míře jsou jejich státní příslušníci a podniky schopny vyhnout se zdanění.

Na tomto místě musíme vymezit rozdíl mezi vyhnutím se placení daní (tax avoidance) a daňovým únikem (tax evasion). Daňový únik lze definovat jako jednoznačné neplnění existující daňové povinnosti. Nemělo by být zaměňováno s vyhnutím se dani formou minimalizace daňové povinnosti při využití legálních metod. Zmatky v pochopení těchto dvou konceptů jsou částečně způsobeny nedokonalým překladem. Více než co jiného je však má na svědomí nespokojenost mnoha byrokratů a nekompetentní pojetí či implementace opatření a zákonných úprav, které přivedou na svět. Abychom se vyhnuli těmto zmatkům, měli bychom pravděpodobně přejít od výrazu "vyhýbání se placení daní" k výrazu "efektivní daňové plánování". Daň je náklad jako každý jiný a jako takový musí být také dobře naplánován.

Nezákonný daňový únik je samozřejmě podvod. A to podvod velmi nebezpečný i pro člověka, který jej páchá. Člověk, který má svá aktiva ilegálně uložena v zahraniční bance nebo držené prostřednictvím trustové společnosti, se dopouští kriminální činnosti ve své vlastní zemi. V důsledku toho dochází k velkým problémům i při převodu majetku na dědice v případě smrti a nebo k ještě větším problémům, pokud zmíněná banka tato aktiva prostě zpronevěří.

Lidé, kteří mají svůj majetek nezákonně uložen v zahraniční bance, se často spoléhají na zákony o ochraně důvěrných informací v zemi, kde dotyčná banka sídlí. To je ale dvojsečná zbraň. Banka může aktiva odcizit nebo zpronevěřit a klient nemůže nic dělat. Existuje mnoho důvodů, proč si lidé chtějí udržet své záležitosti v tajnosti. Pojďme se zamyslet nad některými z nich:

  • rodinné vztahy,
  • nedůvěra ve vládu a v právní systém,
  • osobní zvyklosti, které nemusí být ani politicky korektní ani sociálně akceptovatelné,
  • politika.

Kromě nich se vyskytuje i řada dalších důvodů, proč si lidé přejí utajit záležitosti, které však nejsou všeobecně akceptovatelné:

  • utajení kriminálního činu,
  • spáchání podvodu na obchodních partnerech,
  • podvedení manžela nebo jiného člena rodiny.

Problém tkví v tom, že lze jen velmi obtížně určit, s jakým úmyslem je snaha o dosažení utajení důvěrných informací realizována, a je-li tento úmysl čestný či nikoli.

Donedávna panovalo všeobecné přesvědčení, že v rámci dané země není nutné zkoumat původ přijatých finančních prostředků ani identitu či charakter klienta pod podmínkou, že tento klient nespáchal trestný čin v dané zemi. Jinými slovy - pokud pan Joe Soap (řekněme, že je to jeho jméno) vystoupil v nějaké zemi z letadla bez průkazu totožnosti s velkým kufrem peněz, neexistoval důvod, proč cokoli kontrolovat. Výsledkem bylo samozřejmě obrovské zneužívání této benevolence. Banky často otevíraly účty na základě minima informací, často znějící na falešná jména.

Mnoho zemí toto pojetí skutečně prosazovalo. Na špici žebříčku zemí se zákony o ochraně důvěrných informací bylo Švýcarsko. V současné době však byly tyto zákony opakovaně napadány, když světovou veřejnost upoutalo, jak se švýcarské banky za tyto zákony po celých padesát let od skončení 2. světové války schovávaly, aby zatajily aktivní spolupráci s nacistickým Německem při krádeži židovského majetku a následně odmítly přeživším Židům přístup k majetku, který jejich příbuzní poslali do Švýcarska do bezpečí.

Zákony Kajmanských ostrovů týkající se utajení důvěrných informací mají proti americkému tlaku přibližně stejnou šanci jako slaměný domeček proti vlkovi z pohádky o třech prasátkách. Zavyl, zafoukal a domeček byl pryč!

Tento pirátský přístup nemůže přežít, ale je třeba poznamenat, že zde stále jsou některé země, které dále kráčejí po této velmi svůdné, ale nebezpečné cestě. Byla to pouze otázka času, kdy větší země pochopily, co jsou tyto "ráje" skutečně zač - pirátská doupata plná zločinců a jejich podvodně nabytých peněz.

Mezinárodní společenství se teď musí rozhodnout, jak s tímto problémem naloží. Cílem je ochránit zákonné právo slušných občanů na ochranu důvěrných informací a zároveň identifikovat kriminální živly, zabavit jejich ilegálně nabytý majetek a dohnat je i jejich pomocníky před soud.

Výsledkem těchto úvah jsou zákony proti praní špinavých peněz. Tato legislativa je výsledkem snahy Organizace spojených národů. Zákony tohoto typu jsou již v platnosti, nebo v platnosti velmi brzy budou ve všech závislých územích Velké Británie. OSN, Velká Británie i USA vyvíjejí v tomto směru značný tlak i na nezávislé země v karibské oblasti. Převážil názor, že asistovat při trestných činech páchaných lidmi v jiných zemích či přijímat výtěžek z těchto trestných činů plynoucích, je samo o sobě trestných činem.

Následně začala diskuse o tom, co je vlastně trestný čin. S touto diskusí bylo spojeno mnoho toužebného očekávání, ale celá záležitost v tomto bodě zůstala stále nejasná. Začíná však postupně převažovat názor, že trestným činem v rámci offshore podnikání je jakákoli činnost, která by byla hodnocena jako trestný čin přímo v offshore zemi, pokud by tam byla spáchána. Mezi takové trestné činy patří i daňový únik. Argument, že ilegální daňový únik nemůže být hodnocen jako trestný čin v daňovém ráji, kde není zavedena daň z příjmu, je nesprávný. Každá země má nějaký daňový systém. To, že lze daňový únik realizovat v rámci dvou různých zemí, nemusí znamenat, že daňové systémy obou těchto zemí musí být identické. Pašování může být daňovým únikem stejně jako falšování účetních knih za účelem snížení daně z příjmu.

Poskytovatelé služeb v "offshore zemích" využívali starý argument, že daňové záležitosti jejich klientů nejsou jejich starost. Pokud zahraniční klient hodlal otevřít bankovní účet, koupit společnost nebo ustavit trust v offshore zemi, nebylo povinností právní firmy zjišťovat či ověřovat, jestli klient dodržoval daňové a devizové zákony nebo někdy i náboženské normy ve své vlastní zemi. To už neplatí. Členové představenstva Deutsche Bank, kteří byli v Německu trestně stíháni (Financial Times, 17.6.1999), protože jejich zahraniční pobočky přijímaly vklady od německých občanů, kteří následně neplatili daň z úroků, budou nepochybně uplatňovat zmíněný argument. Uvidíme, jaký bude výsledek. Jestliže prohrají, což se může stát, bude mít tato kauza velký význam pro budoucnost.

Ale to ještě není konec. Útok na využívání ochrany důvěrných informací při zatajování trestné činnosti pokračuje. Kancelář OSN pro kontrolu drog a prevenci kriminality ve Vídni nedávno (1999) zveřejnil studii "Finanční ráje, bankovní tajemství a praní špinavých peněz", napsanou čtyřmi významnými autory. Nadpisy kapitol řeknou vše: "Cyklus praní špinavých peněz v akci", "Globální finanční systém, offshore finanční centra a země s bankovním tajemstvím", "Případy týkající se daňových rájů a zemí s bankovním tajemstvím", "Offshore finance, bankovní tajemství a organizovaný zločin", "Otázky k zamyšlení".

Kapitola "Otázky k zamyšlení" obsahuje následující okruhy:

  • Samostatnost. "Prodej" či "pronájem" suverenity degraduje právní instituce jednotlivých národů. Komentář: Samostatnost je relativní. Záleží na uznání ostatních. Suverénní státy, které se propůjčují k tomu, aby zneužívaly státy jiné, by neměly být překvapeny, že jejich požadavky na privilegia samostatných států budou ignorována. S tímto komentářem nelze než souhlasit.
  • Utajení. "Pokud nejsou sporné otázky upraveny smlouvami daleko přesahujícími dnešní dohody o vzájemné právní pomoci a Úmluvu z roku 1988, je schopnost světového občanskoprávního i trestněprávního systému řešit problémy vyplývající z globálních obchodních transakcí značně omezená." Komentář: Tomuto bodu je třeba věnovat zvláštní pozornost. Mnoho lidí oceňuje soukromí, zejména pak ti, kteří jsou populární nebo bohatí. Musí existovat odpovídající ochrana proti zneužití důvěrných informací těmi, kteří k nim mají přístup.
  • Mezinárodní obchodní společnosti. "Mezinárodní obchodní společnosti jsou běžně využívány ve strukturách pro praní špinavých peněz, neboť poskytují neproniknutelnou ochrannou vrstvu kolem vlastnictví majetku." Komentář: Zpráva navrhuje, aby mezinárodní obchodní společnosti přestaly být v celosvětovém měřítku uznávány anebo aby jejich využívání bylo omezeno pouze na situace, kdy by byly vlastněny nebo řádně řízeny výhradně regulovanými a licencovanými institucemi. Zdá se být nevyhnutelné a nikoli nerozumné, že se dříve či později objeví mezinárodní úmluva ustavující určitou minimální oznamovací povinnost, kterou bude muset plnit každá společnost. Nesplnění takové oznamovací povinnosti bude znamenat, že daná společnost nebo mezinárodní obchodní společnost jednoduše vůbec nebude mezinárodně uznána jako společnost. Tato oznamovací povinnost může zahrnovat jména jednatelů a funkcionářů, závazky a hypotéky a základní roční účetní rozvahu, která bude vykazovat majetek společnosti a jeho původ. Kromě toho může být vyžadováno i zveřejnění jmen skutečných vlastníků v neveřejném vládním rejstříku. Pokud však bude nějaká taková povinnost zavedena, musí být uplatněna mezinárodně a na jednotném základě.
  • Trusty. Zpráva pojednává o některých dobrodružnějších změnách v trustovém právu, zejména ve vztahu k trustům pro ochranu majetku. "Stejně jako v případě mezinárodních obchodních společností i tyto speciálně vytvářené trusty zašly daleko za svůj původní účel správy a řízení majetku ve prospěch někoho jiného." Komentář: Zpráva doporučuje změny v trustovém právu, které by umožnily identifikaci jednotlivých stran trustu a registraci těchto informací ve veřejném rejstříku. Veškeré podmínky trustu musí být v trustové listině (tedy konec Letters of Wishes a tajných dodatků). Utajené dodatky budou postaveny mimo zákon. Bohužel některá doporučení tak, jak jsou navrhována, se staví proti běžnému trustovému právu. Bude samozřejmě možné, aby byl trust uznáván pouze tehdy, pokud existuje jednoznačný a jasně identifikovaný zakladatel i beneficienti. Trustové právo se tímto směrem však posouvá již nyní, kdy nejsou uznávány například tzv. trusty "Červeného kříže" (Red Cross trusts) (srov. Steele v. Paz).Tato oblast vyžaduje velmi obezřetnou práci právníků zaměřených na právo spravedlnosti a není polem pro policisty v těžkých botách.
  • Ochrana právník - klient. Právníci, kteří jakýmkoli způsobem asistují při kriminální činnosti, ztratí svou imunitu a stanou se spoluviníky. Komentář: Tato oblast také vyžaduje opatrné zacházení. Již nyní zákony proti praní špinavých peněz umožňují případné porušování občanských práv, když znemožňuje lidem obviněným z trestné činnosti využít důvěrného právního poradenství a podpory.
  • Kreditní karty. Informace o účtu by měly být přístupné úřadům jakékoli země, ve které je karta aktuálně používána. Komentář: To se zdá být rozumné.
  • Měna. Měnou volenou pro ilegální operace je americký dolar. 75% procent dolarových bankovek v oběhu je mimo USA. Pokladna Spojených států z tohoto používání získává ročně okolo 16 miliard dolarů. Zpráva doporučuje pravidelné upomínky, díky nimž by se držitelé dolarových bankovek museli buď zveřejnit, nebo prokázat úmysl hromadění těchto bankovek. Komentář: Toto je vysloveně praktické a lze to ze strany Spojených států snadno uskutečnit, pokud se k tomu rozhodnou. Jakmile dolar přestane být atraktivní, bude se místo něj pochopitelně používat Euro.
  • Zamezení zneužívání oblastí volného obchodu. Zpráva volá po výrazně přísnější regulaci těchto zón, pokud vůbec budou dál existovat. Komentář: Zóny volného obchodu by měly být omezeny na osvobození od nepřímých daní. Ve všech ostatních ohledech by měly být regulovány jako cokoliv jiného.

Další diskutované záležitosti:

  • Finanční spekulace jako ochrana. Zpráva vyžaduje mnohem přísnější regulaci.
  • Potřeba informací. Zpráva doporučuje vládám zveřejňovat mnohem více informací o mezinárodních obchodních transakcích.
  • Výměna informací a zpravodajství. Zpráva doporučuje mnohem rozsáhlejší mezinárodní spolupráci v této oblasti.
  • Offshore bankovnictví. Zpráva zkoumá potřebu vytváření "skořápkových" bank, které jsou jinak známy jako cubicle banks nebo managed banks.
  • Obchodníci s cennými papíry. Zpráva požaduje, aby byly regulováni stejně přísně jako banky.

Zpráva dále zmiňuje i další, méně závažné problémy.

Až potud je vše v pořádku. Zločinec a jeho komplicové budou odhaleni a obžalováni. Ale co se stane s klientem, který jen hledá trochu soukromí? Všechna výše zmíněná doporučení budou pravděpodobně realizována. A budou fungovat, protože jakýkoli odborný poradce, který bude vědomě napomáhat zločinci nebo defraudantovi, bude u soudu rychle vyřízen. To znamená, že tento poradce se stane de facto policistou. Bude záležet na něm a na jeho "odborné péči" (due diligence), což je moderní slangový termín pro "pečlivé prošetření čestného úmyslu a poctivosti každého nového klienta".

Ale co s minulostí? Pokud jsem před třiceti lety přijal klienta, který přinesl v kufříku výtěžek z daňového úniku, nespáchal jsem žádný trestný čin. Pokud dodnes existuje trust s těmito penězi, spáchám zločin tím, že část z nich využiji na zaplacení školného pro klientovy děti? Budu tím operovat a nakládat s výnosy z trestné činnosti? Odpověď zní, že jednoduše nevíme. Soudy o této záležitosti neuvažovaly. Nicméně s ohledem na doslovné znění řady ustanovení je odpověď takřka jistě "ano". To tedy znamená, že tlak na vyřešení těchto přetrvávajících problémů by měl být obrovský. Navíc, pokud nechceme mít ve finančním světě chaos, bude nutná daňová amnestie

Kombinací všeobecné legislativy proti praní špinavých peněz a konce ochrany důvěrných informací v případě jakékoli stopy skutečné či údajné kriminality se riziko pro odvážné firmy poskytující služby v rámci offshore podnikání stává neúnosným.

Můžeme tedy zajistit ochranu důvěrných informací alespoň pro slušné klienty? Určitě můžeme zajistit jejich bezpečí před vyzvídáním individuálních čmuchalů a dokonce před tiskem. Ale ochrana informací před vládními institucemi je věcí minulosti. Skutečným nebezpečím je možné zneužití těchto pravomocí ze strany vlád. Jsem si jist, že tato skutečnost bude palčivou otázkou příštího desetiletí!

Za předpokladu uskutečnění změn se můžeme pokusit nastínit budoucí podobu "offshore" finančního sektoru. Nic se nestane s daňovou konkurencí v rámci zemí, kde jsou daňové systémy vytvářeny společností podle jejích vlastních požadavků. Situace je nepřijatelná pouze tam, kde je daňový systém záměrně zkonstruován jako ekonomická zbraň proti sousedním zemím.

Nic se nestane s touhou po soukromí a důvěrnosti. Situace je nepřijatelná pouze tam, kde je systém nabízející toto soukromí zneužíván osobami usilujícími o zakrytí trestné činnosti.

Nezmění se volný trh ani konkurenční poskytování finančních služeb. Problémy vznikají pouze tam, kde bude zneužita volná tržní konkurence. Bohužel na volném trhu stejně jako v oblasti pohybu národních měn špinavé peníze vyhánějí čisté. Pokud budou podvodníci a šarlatáni bohatnout na podvodech a defraudacích, bude to chudé svádět k jejich následování. Současně se bude zhoršovat i postavení obezřetných a profesionálních poradenských firem, kteří za své služby budou muset nevyhnutelně inkasovat více než levný podvodník, který se nebude zajímat o činnost svého klienta. Bohužel, v neregulovaném konkurenčním prostředí je velmi jednoduché pro šarlatána vypadat jako levný, pružný a klientsky vstřícný praktik, zatímco obezřetní profesionálové budou působit draze, puntičkářsky a neefektivně.

Budoucí standardy jsou nyní takřka zřejmé. Firmy nebo země, které nebudou dodržovat tyto principy, budou odsouzeny celým světem.

  • 1. Poznej svého klienta

Nestačí obdržet pár referencí a fotokopii pasu. Vše může být zfalšováno. Doporučení či referenci lze koupit. Vzpomínám si, že jsem jednou obdržel jako referenci jméno solidního vysokého amerického politika. Následně jsme zjistili, že doporučení je bezcenné. Politik byl podplacen. Právníci i bankéři mohou být podplaceni.Fotokopii pasu lze padělat snadno. Jakmile je taková fotokopie vyrobena, jak často je kontrolována úřady v příslušné zemi? Prakticky nikdy. To znamená, že padělat fotokopii pasu je ta nejsnazší věc na světě. V současnosti začíná převažovat trend požadovat právníkem ověřenou fotokopii poslední faktury za veřejné služby, kde se uvádí jméno a adresa dotyčné osoby. Ale i ta je snadno padělatelná. Dokonce i když si vyžádáte veškeré reference, zkontrolujete pas s příslušnými úřady a fakturu za veřejné služby s příslušným veřejným úřadem. Všechno může být zfalšováno odhodlaným podvodníkem.Ani ne za dvacet minut po napsání předchozích řádků přišel do mé kanceláře klient a klidně se přiznal, že si právě otevřel dva účty ve velké bance na falešné jméno podložené padělanými dokumenty a referencemi! Bylo to tak snadné!

  • 2. Obchodní nástroje

Jsem přesvědčen, že v průběhu příštích pěti let - nebo opravdu velmi rychle, bude existovat mezinárodní úmluva o typech podnikatelských subjektů. Musíme očekávat, že aby společnost (či jiná organizačně - právní forma podnikání) byla uznávána, bude třeba splnit minimální požadavky na zveřejnění určitých informací ve veřejném rejstříku. Předpokládám, že tato úmluva bude zajišťovat, aby:

  • identita skutečných vlastníků byla zaznamenána v neveřejném úředním rejstříku,
  • akcie na majitele a další vlastnické nástroje umožňující převod bez jakékoli písemné dokumentace budou postaveny mimo zákon,
  • použití právnických osob jako jednatelů ve společnostech bude postaveno mimo zákon.
  • identita všech jednatelů, všech funkcionářů a všech ostatních výkonných osob bude muset být registrována ve veřejném rejstříku,
  • veškeré plné moci vydané společností budou muset být registrovány ve veřejném rejstříku,
  • veškeré hypotéky či jiné formy zatížení budou muset být registrovány ve veřejném rejstříku,
  • auditované výroční účetní výkazy o zdrojích a užití prostředků budou muset být evidovány ve veřejném rejstříku,
  • všichni profesionální správci trustů (kteří své služby poskytují přímo či nepřímo za úplatu), budou muset být registrováni.
  • 3. Výměna informací

Během pěti let budou zákonná opatření ohledně výměny informací mnohem rozsáhlejší než nyní. Bude existovat mezinárodní úmluva, která mezi jednotlivými signatáři zajistí vzájemné uznávání veškerých daňových závazků daňových poplatníků. Dále úmluva zabezpečí povinnost každé země aktivně spolupracovat s ostatními zeměmi při výběru jejich daní. Pravděpodobně také určí bázi, podle níž budou osoby zdaňovány, čímž ukončí zmatek mezi daňovými systémy založenými na zdroji příjmů, trvalém pobytu nebo občanství. Poslední zpráva OECD publikovaná v dubnu 2000 míří jednoznačně touto cestou.

  • 4. Spoluviníci

Napomáhání k nezákonnému daňovému úniku je trestným činem již dnes. Toto bude soudy zdokonaleno do podoby blízké přechovávání kradeného majetku. Bude existovat mezinárodní úmluva o vztahu právník - klient, která zajistí, aby trestnou činnost nebylo možné skrýt za ochranný štít advokátovy imunity.

  • 5. Vyloučení zemí, které nesplní vytyčené podmínky

Země, které odmítnou přistoupit k těmto úmluvám, budou považovány za mezinárodní vyděděnce. Velmi dobře se pak mohou stát terčem ekonomických sankcí i horších věcí.Pokud vše řečené shrneme, dny daňových rájů jsou sečteny. Mezinárodní finanční pirátství už nebude dále akceptováno.