Investice do cenných papírů: Využití společnosti s vysokým autorizovaným kapitálem

01. 09. 1997
Offshore, Svěřenský fond

Při investování do zahraničních cenných papírů je pro investory velmi výhodné využití společností s vysokým autorizovaným kapitálem v zemi s příznivým daňovým režimem. Především se jedná o výhody daňové, i když neméně významnou je i funkce ochrany majetku.

3/1997, Akont Info

Při investování do zahraničních cenných papírů je pro investory velmi výhodné využití společností s vysokým autorizovaným kapitálem v zemi s příznivým daňovým režimem. Především se jedná o výhody daňové, i když neméně významnou je i funkce ochrany majetku. V tomto článku se konkrétně zaměříme na společnost založenou na ostrově Niue, kde poplatky vládě související s vysokým schváleným kapitálem jsou stejné bez ohledu na výši tohoto kapitálu.

Zákon o daních z příjmů osvobozuje od zdanění zisk (v případě fyzických osob), dosažený jako rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou cenného papíru, jestliže mezi nákupem a prodejem uplynulo alespoň 6 měsíců (časový test), a jestliže byly splněny další podmínky - především cenný papír nesmí být součástí obchodního majetku poplatníka. Často je však potřebné nebo výhodné prodat cenný papír dříve a to s sebou nese nepříjemné daňové důsledky. Proto se k investicím především do zahraničních cenných papírů využívá offshore společností, jejichž akcie drží poplatník pochopitelně déle než kritických 6 měsíců. Daňová povinnost tedy nevznikne a nákupy a prodeje jednotlivých cenných papírů z portfolia lze provádět v libovolných časových intervalech.

Při investování do cenných papírů se často spojuje více subjektů, ať již za účelem shromáždění vyššího kapitálu, úspory transakčních a dalších nákladů nebo z jiných důvodů. Přitom se - především v případě dobrých výsledků - nabízí možnost získání dalšího kapitálu vstupem nových investorů a naopak je často třeba řešit situaci opačnou, tj. výplatu společníka - investora, který již nemá zájem na další společné účasti na investování.

Nejznámějším nástrojem, splňujícím nároky na hladký vstup a výstup investorů, jsou podílové fondy - především otevřené. Jejich nevýhodou jsou však přísné zákonné požadavky na založení a provoz, vysoké náklady, nutnost získání povolení od různých regulatorních orgánů, požadavky na zveřejňování určitých informací a povinnost definovat a dodržovat určitou investiční strategii. Jedná se především o nástroj vhodný pro spojování velkého množství víceméně pasivních investorů (tj. neurčují strategii fondu, pouze si zvolí takový fond, který jim nejlépe vyhovuje), u něhož jsou uvedené požadavky do značné míry opodstatněné. Takové fondy jsou zakládány silnými finančními skupinami a pro malý počet aktivně investujících soukromých osob jsou přirozeně naprosto nevhodné.

V oblasti investic do cenných papírů se vytvořila poměrně silná poptávka po instrumentu, který by nabízel obdobné výhody jako podílový fond, ale zároveň nepodléhal výše zmíněným omezením. Tedy aby umožňoval spojit přednosti kolektivního investování - v tomto případě v "malém kolektivu" - s legislativně a daňově liberálním zákonodárstvím, které nabízí především prostředí offshore center. Ideálním nástrojem, uspokojujícím téměř v plné míře tuto poptávku, se ukázaly být offshore společnosti - tradiční "international business companies" - umožňující flexibilní vstup a výstup akcionářů díky vysokému schválenému kapitálu.

Nejedná se tedy o specifický typ společnosti, ale o standardní společnost, charakterizovanou pouze zmíněným dostatečně vysokým schváleným kapitálem, což jí umožňuje fungovat na podobném principu jako otevřený podílový fond. To však platí pouze z ekonomického úhlu pohledu; prizmatem legislativních předpisů se jedná o klasickou "international business company" (IBC), regulovanou většinou Zákonem o mezinárodních obchodních společnostech (IBC Act). Tyto zákony jsou si v tradičních offshore centrech velmi podobné a jsou charakteristické umírněností v požadavcích na společnosti podle nich zakládané - zejména pokud jde o strukturu orgánů, vedení různých záznamů a předkládání informací.

Princip fungování společnosti

Vycházejme např. z následující situace: 2 čeští občané se rozhodnou investovat do amerických akcií dohromady 100 000 USD ze svých prostředků. Z daňových důvodů provádějí tuto činnost přes offshore společnost, kterou založili na ostrově Niue. Okamžitě splacený kapitál této společnosti činí 100 000 USD a je reprezentován 2 akciovými certifikáty na majitele á 50 000 USD. Tito investoři však již předem počítali s možností účasti dalších subjektů na jejich činnosti a pro tuto eventualitu si ponechali dostatečný prostor - společnost zaregistrovali se schváleným kapitálem 5 000 000 USD.

Vzhledem k dobrým investičním výsledkům - hodnotu portfolia se podařilo zdvojnásobit - se po určité době skutečně objevil zájemce o účast na společném investování, ochotný vložit 100 000 USD v hotovosti. Po vložení prostředků mu jednatel společnosti vystaví akciový certifikát s nominální hodnotou 50 000 USD, jenž reprezentuje vlastnictví jedné třetiny společnosti s odpovídající hodnotou 100 000 USD.

S touto operací nejsou spojeny žádné problémy, neboť nové akciové certifikáty v rámci schváleného kapitálu vydávají jednatelé společnosti a není třeba rozhodnutí valné hromady ani splnění žádných jiných procedurálních náležitostí. Podobně jednoduchý je postup v případě výstupu člena ze společnosti. Technicky proběhne přirozeně tak, že se odprodá odpovídající část portfolia a získané prostředky se vyplatí členovi. Společnost tak odkoupí své akcie, které popřípadě může po čase odprodat dalšímu zájemci nebo je umořit.

Nově vydané certifikáty - reprezentující obvykle akcie na doručitele (akcie na jméno jsou samozřejmě také povoleny) - musí být zapsány do rejstříku akcií, který si společnost vede sama v takové formě v jaké uzná za vhodné (např. i v digitalizované podobě) při splnění podmínky, že je schopná doložit údaje v něm obsažené. Tento rejstřík je neveřejný.

Jak jsme uvedli výše, jsou zákony upravující postavení mezinárodních obchodních společností ve všech klasických offshore centrech velmi podobné. Rozhodujícím kritériem pro volbu jednoho z nich budou tedy především náklady na založení offshore společnosti. Vedle standardních nákladů na založení je třeba v tomto případě ve většině zemí počítat se zvýšeným poplatkem vládě, souvisejícím s vysokým schváleným kapitálem. V našem příkladě jsme záměrně zvolili ostrov Niue, kde jsou poplatky vládě stejné bez ohledu na výši kapitálu společnosti, a proto je tato jurisdikce velmi oblíbená při zakládání společností zabývajících se investicemi.