Využít daňový ráj je podobné jako využít daňového poradce

30. 08. 2011
Daňové plánování, Offshore, Ochrana majetku, Diskrétní vlastnictví, Onshore

Rozvor Michal Friedberger, prezident Unie Offshore Poradců ČR

30.8.2011, Hospodářské noviny

Společnosti vyhledávají daňové ráje kvůli výhodným daním, anonymitě vlastnictví, lepší ochraně investic, ale také kvůli lepší image. Podobné výhody přitom někdy nabízejí firmám i standardní ekonomiky, což platí například o USA. "Česká společnost registrovaná v Nizozemsku se díky těmto výhodám snáze dostane na západoevropský trh, z České republiky zase naopak cizí firma jednodušeji pronikne na Východ," říká Michal Friedberger, prezident Unie Offshore Poradců ČR, která se zabývá problematikou daňových rájů.

HN: Co je typické pro daňové ráje?

Mezi klasické daňové ráje, nazývané též offshore centra, patří země v Karibiku, jako jsou například Britské Panenské ostrovy, Kajmanské ostrovy nebo Seychely. Dají se poznat podle paušálního zdanění, které je navíc zpravidla velmi nízké. Je zde tedy možné založit společnost, která zaplatí jednorázovou částku, například 200 dolarů, bez ohledu na zisk. K takzvané optimalizaci daní, o níž se v souvislosti s daňovými ráji hovoří, se ovšem využívají i některé standardní ekonomiky. Společnosti, které jsou v nich registrovány, platí daně, podávají daňová přiznání a vedou účetnictví podle mezinárodních účetních standardů, ale mají kromě toho určité daňové úlevy. Můžeme sem zařadit třeba i investiční pobídky pro zahraniční investory v Česku

HN: Co vše daňové ráje – kromě výhodných daní – společnostem nabízejí?

Firmy je využívají především ze čtyř důvodů. Prvním je zmíněná snaha zajistit si co nejnižší daně. Daňové ráje ale lákají i anonymitou vlastnictví – majitelé firem nechtějí, aby bylo možné zjistit z obchodního rejstříku, kdo společnost vlastní. To ve světě není tolik běžné. Praxe bývá taková, že úřady mají k dispozici informaci o vlastnících firem, veřejnost nikoliv. Třetím důvodem je snaha mít sídlo v zemi s právním systémem, který vlastníkům lépe ochrání majetek na základě smluv o ochraně investic. V České republice často nikdo neví, jak se v budoucnu změní zákony. Když je pak na některé aktivity, jako třeba na fotovoltaiku, zpětně uvalena daň, je to problém. Posledním důvodem pro přesun sídla společnosti do daňově výhodné země je image. Pokud si česká společnost zvolí za sídlo mateřské firmy zahraničí, působí to na její partnery příznivě. Nizozemská firma českého vlastníka může snáze proniknout do západní Evropy. Při expanzi na Východ je zase výhodnější mít sídlo firmy v Česku.

HN: Kolik českých společností využívá daňové ráje?

Statistiky nemáme a velice obtížně se to odhaduje. Podle agentury ČEKIA, která vychází z údajů z obchodního rejstříku, jich ale bylo koncem loňského roku přibližně jedenáct a půl tisíce. Zájem českých společností o daňové ráje se přitom v posledních letech stále zvyšuje. V minulosti je využívaly hlavně kvůli daním, dnes je to především kvůli ochraně majetku. Většinou jde však o kombinaci různých výhod. Holdingové společnosti, které jsou matkami českých firem, jsou v současnosti zakládány hlavně na Kypru a v Nizozemsku, ale také ve Švédsku nebo Švýcarsku. Dovoz z Číny se zase často uskutečňuje přes Hongkong, Dubaj nebo přes USA.

HN: Přes USA?

Pokud správně nastavíte podmínky, je tímto způsobem možné dosáhnout zajímavých daňových výhod. V praxi je to tak, že uvedená společnost nesmí mít příjmy z území USA a její vnitřní nastavení musí odpovídat legislativě. Musí splnit podmínky pro takzvané pass through zdanění. Což znamená, že se nedaní na úrovni společnosti, ale až na úrovni vlastníků. Pak nejsou daně placeny v USA. Podobný systém má třeba také veřejná obchodní společnost registrovaná v Česku.

HN: Kdy má smysl přesunout sídlo firmy do daňového ráje?

Úspora z využití daňového ráje musí vyvážit náklady, které pro firmy činí ročně běžně tři až deset tisíc eur. Ve světě využívají služeb daňových rájů všechny významné zahraniční firmy. Z nedávného článku agentury Bloomberg například vyplývá, že zdanění zisku společnosti Google dosáhlo díky využití různých daňových struktur asi tří procent.

HN: daňové ráje Češi často vnímájí negativně. Právem?

I když mají u české společnosti kvůli aktivitám některých "podnikatelů" z devadesátých let velmi negativní nálepku, nejsou daňové ráje nic nelegálního. Vše je ovšem třeba nastavit tak, aby nebyly porušovány zákony České republiky ani jiných zemí. Je to vlastně podobné jako v případě daňového poradce. Také on má při zpracování daňového přiznání možnosti, které mu dává zákon. A závisí pouze na něm, zda je využije. Když se tak nestane, není to protizákonné a nic se neděje. Ovšem poškodí tím klienta.

HN: Anonymita firem v daňových rájích nahrává praní špinavých peněz. dá se tomu zabránit?

Zda se někde perou špinavé peníze, musí ohlídat finanční instituce, a to tak, že zjistí, odkud tyto peníze pocházejí. Získat informaci o tom, kdo je skutečným vlastníkem anonymních společností, které působí v daňových rájích, je někdy samozřejmě obtížné. A je to možné zneužít. Když se ovšem zjistí, že některé daňové ráje umožňují prát peníze přes finanční instituce nebo společnosti, které v nich mají sídlo, dostanou se na černé listiny. Ty sestavují Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) nebo mezinárodní organizace FATF (Financial Action Task Force), určená pro boj proti praní špinavých peněz a terorismu. Tyto organizace vytvořily pravidla, která musí daňové ráje – a nejen ty – dodržovat. Jde přibližně o 40 kritérií. Po nedávné globální recesi je OECD přehodnotila. Vznikl tak nový seznam pravidel.

Aktuálně jsou na černé listině nespolupracujících zemí FATF pouze Írán a KLDR. Mezi státy, které deklarovaly, že budou spolupracovat, ale nepostupují dostatečně rychle při přijímání potřebných opatření, patří Bolívie, Kuba, Etiopie, Keňa, Myanmar, Srí Lanka, Sýrie a Turecko. Když se dostane některá země na černou listinu, mají místní banky potíže s převodem prostředků do zahraničí, společnosti z této země si zase těžko mohou otevřít účty u zahraničních bank a nikdo s nimi nechce obchodovat

HN: Po finanční krizi a recesi hledá řada států další zdroje příjmů. Snahy omezovat aktivity daňových rájů proto sílí. Mělo toto úsilí nějaký efekt?

Nemělo. Offshorestáty ale přijaly některá opatření,která po nich vyspělé státy požadovaly, například smlouvy o výměně informací. Jednotlivé země chtějí samozřejmě vybrat co nejvíce daní a získat touto cestou co nejvyšší příjem do státní kasy. Podnikatel považuje naopak daň za náklad, který platí za to, že mu stát poskytuje určitou ochranu, právní bezpečí, vymahatelnost práva nebo infrastrukturu. Když si podnikatel myslí, že je to příliš velká částka, hledá jiné řešení.

HN: Jak je na tom Česká republika?

Podle výše daní z příjmů právnických osob patří naše země v rámci OECD ke státům s vyšším zdaněním. Podstatný ale je pocit řady podnikatelů, že daně v Česku neodpovídají úrovni služeb, kterou za to od státu dostanou. Domnívají se tedy, že platí za něco, zač by platit neměli. Stačí se podívat na kauzy z médií týkající se podplacených nebo pochybných zakázek. Podnikatelská sféra to vnímá velmi špatně a říká si, proč máme vlastně hradit takovéto aktivity

HN: Nakolik přispěly daňové ráje ke zjednodušení, nebo dokonce snížení daní ve světě, případně k poklesu byrokracie a korupce?

V sedmdesátých letech, kdy propukla ekonomická krize a daně byly velmi vysoké, přišla celosvětová daňová reforma. Některé analýzy naznačují, že příčinou byly daňové ráje, které tehdy využívalo tolik společností, že jednotlivým zemím vlastně nezbylo nic jiného než svůj daňový systém reformovat. Daňové ráje tak představují určitou protiváhu, která nutí vyspělé státy, aby se alespoň trochu přizpůsobily podnikatelům a změnily své systémy zdanění, aby donekonečna nebobtnaly. Myslím si, že vzhledem k současné recesi globální ekonomiky, která je hlubší, než se původně předpokládalo, musí znovu přijít nějaká další reforma daní.

Naše služby a řešení v této oblasti

Vypsané služby v této oblasti

Z nabízených řešení pro Vás vybíráme