Změny v DPH při přeshraničním poskytování služeb vyplývající z novely směrnice 2006/112/ES s účinností od 1. 1. 2010

09. 04. 2010
Daňové plánování, České a slovenské společnosti, DPH

Český daňový systém bohužel nelze považovat za stabilní nebo s jasnou dlouhodobou koncepcí. Každý rok dochází k novelám několika daňových zákonů, ať už z popudu českých zákonodárců (lobbistů) nebo Bruselu. Nejistota daňového subjektu je proto dosti značná a odhadovat vývoj do budoucna je téměř nemožné. Podívejme se na jednu takovou změnu v zákoně o DPH (ZDPH), která k nám „dorazila“ z EU. Novela se dotýká víceméně všech firem, které jsou angažovány v mezinárodních obchodních vztazích.

Změny v DPH při přeshraničním poskytování služeb

9.4.2010, AKONTinfo 1/2010

NOVÁ PRAVIDLA PRO URČENÍ MÍSTA PLNĚNÍ PŘI POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB

Od 1. 1. 2010 došlo ke změně základního pravidla pro určení místa plnění při přeshraničním poskytování služeb mezi podnikatelskými subjekty (B2B plnění). Nově je místo plnění určeno jako ve státě, ve kterém se nachází sídlo nebo místo podnikání příjemce služby. Jinými slovy, přenesení daňové povinnosti z dodavatele na odběratele (známé jako systém reverse-charge, do konce roku 2009 uplatňovaný pouze pro tzv. katalogové služby uvedené v § 10/6 starého ZDPH) se stává hlavním obecným pravidlem při poskytování služby podnikatelským subjektům (tzv. B2B plnění).

POVINNOST REGISTRACE

Zavedení pravidla reverse-charge jako hlavního obecného pravidla pro určení místa plnění při poskytnutí B2B služeb zřejmě povede kromě jiného také ke značnému zvýšení počtu nově registrovaných subjektů k DPH. Jednoznačným úmyslem EU je ustavičně zvyšovat daňový výnos z nepřímých daní a nejsnazší cestou, jak toho dosáhnout, je zavést taková pravidla, kdy v důsledku jejich uplatňování budou téměř všechny ekonomicky aktivní subjekty plátci DPH.

PLÁTCE POSKYTUJE SLUŽBU

Pro českého plátce je důležité správně vyhodnotit, zda má službu zatížit českou DPH nebo ne, nebo zda mu dokonce nevzniká povinnost zaregistrovat se k DPH v zemi příjemce služby a rovnou odvést místní daň. 

Obecně, pokud plátce fakturuje služby, které mají dle základního pravidla místo plnění mimo ČR a zároveň je příjemcem těchto služeb osoba povinná k dani (ekonomický subjekt - fi rma), nemusí plátce na tato plnění ukládat DPH. 

Pokud bude mít český plátce k dispozici identifikační číslo pro účely DPH (DIČ) příjemce služby, nemusí být na pochybách, že službu může fakturovat bez DPH. V daňovém přiznání bude tato služba vykázána jako poskytnutí služby osobě registrované k dani v jiném členském státě s místem plnění mimo tuzemsko. Nově tuto službu spolu s DIČ příjemce, kódem a počtem plnění uvede také v souhrnném hlášení. 

Pokud však český plátce nebude mít k dispozici DIČ příjemce, ale zároveň bude mít dost důkazů o tom, že příjemce je skutečně osobou povinnou k dani (obchodní firmou - pro tyto účely může sloužit výpis z rejstříku firem, prohlášení odběratele, že jde o osobu povinnou k dani, obchodní hlavičkové papíry atd.), pak také nezatíží fakturu českou DPH, avšak v daňovém přiznání tuto službu uvede jako ostatní služby s místem plnění mimo tuzemsko.

PLÁTCE OBDRŽÍ SLUŽBU

Přijetí služeb od evropského plátce DPH nebo od společnosti se sídlem mimo EU, jejichž místo plnění je určeno základním pravidlem jako v ČR, musí plátce přiznat na výstupu, jako by toto plnění uskutečňoval na území ČR on sám. Zároveň má však většinou (v závislosti na povaze svých uskutečňovaných plnění – zdanitelná nebo osvobozená bez nároku) při přiznání této služby na výstupu také rovnou nárok na odpočet DPH z takto přijaté služby, takže bude jeho pozice z titulu této transakce daňově neutrální. 

Při přijetí služby dle základního pravidla s místem plnění v tuzemsku od společnosti z EU, která nemá přiděleno DIČ, nemusí český plátce v souladu s § 108 českého ZDPH z této přijaté služby přiznávat daň.

NEPLÁTCI VZNIKÁ POVINNOST REGISTRACE PŘIJETÍM SLUŽBY

Českému neplátci, který doposud nepřekročil obrat pro povinnou registraci, ani se nestal plátcem dobrovolně, vzniká povinnost registrace z titulu přijetí služby od plátce z EU nebo od společnosti se sídlem mimo EU, pokud je místo plnění takové služby v ČR. 

NEPLÁTCI VZNIKÁ POVINNOST REGISTRACE POSKYTNUTÍM SLUŽBY

Naprostou novinkou pro české neplátce je povinnost registrace k české DPH při poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě EU. Tato povinnost je dána § 94 odst. 11 ZDPH, který ukládá povinnost registrace ke dni poskytnutí služby s místem plnění podle základního pravidla v jiném členském státě, pokud příjemci služby vzniká povinnost přiznat a zaplatit daň. Je však otázkou, kdy tato situace nastává a jak si má český neplátce tuto skutečnost zjistit. Pokud bychom na danou situaci nahlíželi perspektivou českého ZDPH, pak povinnost přiznat daň při přijetí služby vzniká (českému plátci) pouze při přijetí služby od osoby registrované k DPH v EU nebo od zahraniční osoby, nikoliv od osoby povinné k dani z EU (neplátce z EU). 

Ve smluvních/fakturačních vztazích je proto vhodné si s příjemcem služby vždy vyjasnit, zda mu přijetím služby od českého neplátce vzniká nebo nevzniká povinnost přiznat daň.

SOUHRNNÉ HLÁŠENÍ PRO SLUŽBY

Se změnou způsobu určení místa plnění při poskytování služeb souvisí také nově povinnost vykazování služeb, jejichž místo plnění je podle nového základního pravidla určeno jako v jiném členském státě v souhrnném hlášení (doposud platila tato povinnost pouze pro zboží dodané do jiného členského státu osobě registrované k DPH v jiném členském státě). Souhrnné hlášení je nově možno podat pouze elektronicky. 

APLIKACE NOVÝCH PRAVIDEL VE VELKÉ BRITÁNII A NA KYPRU

Zjednodušeně lze říci, že jakmile dojde mezi dvěma ekonomickými subjekty ze dvou různých členských států k poskytnutí služby, povede takové plnění k povinné registraci jednoho, případně obou subjektů účastnících se této transakce. Ne všechny státy však interpretovaly nové znění směrnice zcela shodně. Připravili jsme pro vás stručný nástin principů uplatňování DPH na přeshraniční poskytování služeb, včetně požadavků na registraci k DPH, jak jsou uplatňovány ve Velké Británii a na Kypru. 

I. VELKÁ BRITÁNIE

Při pohledu na DPH pravidla ve Velké Británii (UK) je nutné rozlišovat mezi společností obchodující na vlastní účet a mezi společnostmi zprostředkovatelů služeb. 

Pro standardní anglickou společnost obchodující na vlastní účet platí, že: 

  1. Při přijetí služby od jakéhokoli subjektu (tedy od plátce z EU, neplátce z EU, od firmy mimo EU) se hodnota přijaté faktury za služby dle základního pravidla s místem plnění v UK započítává britské společnosti do obratu pro povinnou registraci v UK (L68,000), a jakmile je tento obrat překročen, musí se společnost registrovat k britské DPH. Povinnost registrace zde tedy nenastává ke dni přijetí přeshraniční služby.

  2. Při poskytnutí služby s místem plnění dle základního pravidla v jiném členském státě vstupuje hodnota tohoto plnění také do obratu pro povinnou registraci, a jakmile je tento obrat překročen, musí se společnost registrovat k britské DPH. Povinnost registrace zde tedy nenastává ke dni poskytnutí přeshraniční služby.

Společnosti zprostředkovatelů služeb 

U těchto společností platí zásada, že dokud odměna za zprostředkování (commission fee) této společnosti nepřesáhne registrační limit (L68,000), pak není povinna se k britské DPH registrovat.

II. KYPR

Kyperští zákonodárci se oproti britským drží směrnice poměrně striktněji. 

  1. Při přijetí služby od jakéhokoli subjektu (tedy od plátce z EU, neplátce z EU, od firmy mimo EU) se kyperská společnost musí zaregistrovat ke kyperské DPH a již na takto přijatou službu aplikovat reverse-charge mechanismus.

  2. Při poskytnutí služby s místem plnění dle základního pravidla v jiném členském státě (bez ohledu na to, zda je příjemcem služby EU plátce nebo neplátce) se musí kyperská společnost ihned registrovat ke kyperské DPH a také do elektronického systému pro podávání souhrnných hlášení.

ZÁVĚR

Přes veškerou snahu o harmonizaci je nesporné, že jsou nová ustanovení směrnice (a především ta o povinné registraci a přiznávání daně z přeshraničních poskytování služeb za situace neplátce z EU x neplátce z EU) různě implementována v zákonech jednotlivých členských států. Navzdory tomu, že se EU chlubí tím, že oblast daně z přidané hodnoty patří mezi nejvíce harmonizovanou oblast evropského (daňového) práva, podle našeho názoru a řady praktických zkušeností tomu tak zdaleka není. Tato skutečnost je zapříčiněna nejen nejednotným výkladem základních pojmů, ale také odlišnou implementací na úrovni národních legislativ jednotlivých členských států.

Naše služby v této oblasti

Vypsané služby v této oblasti