Zajatci daňového ostrova

25. 06. 2009
Daňové plánování, Offshore, Onshore

Před "milionářskou daní" z dílny sociálních demokratů není úniku. Obejít připravovaná pravidla bude pro zaměstnance téměř neřešitelný problém.

25. 6. 2009, Ekonom

Stěhování se do zahraničí, švarcsystém nebo nejrůznější daňové finty. Lze čekat takové reakce po schválení takzvané milionářské daně z pera sociálních demokratů?
ČSSD navrhuje zdanit výdělky nad 100 tisíc korun měsíčně 38procentní sazbou daně z příjmů. A také chce posunout stropy na sociální a zdravotní pojištění. I v tomto případě by bohatší odvedli více.
Pro zaměstnance s příjmy nad 100 tisíc korun přitom mají experti smutnou zprávu: před "honem na úspěšné" prakticky nemáte kam utéci.
"Zaměstnanci jsou v podstatě zajatci. Nějaká daňová optimalizace, jakou běžně dělají firmy, u nich prakticky nepřipadá v úvahu," říká Pavel Jílek, daňový analytik společnosti Akont Trust Company, jež se na snižování daní bohatých specializuje.
Plán sociální demokracie tak naplno zasáhne téměř šedesát tisíc lidí. Ti už nyní odvádějí státu ročně kolem jedenácti miliard korun.
I když jich je mezi zaměstnanci zhruba jedno procento, zajišťují celou desetinu z výnosu daní z mezd. (Tedy jedno procento rozpočtových příjmů.)
Všechny metody, jak se vyhnout "milionářské dani", jsou krkolomné a někdy i právně ne úplně čisté. Jaké se alespoň teoreticky nabízejí?
Buď začnou manažeři pracovat pro firmu v rámci švarcsystému, tedy budou svou práci fakturovat.
Nebo si jejich firmy pohrají s různými druhy pracovních cest a vysíláním zaměstnanců do ciziny. Varianta je i začít pendlovat a denně dojíždět za prací přes hranice.
Nebo se rovnou přestěhovat za prací do zemí, kde jsou k zaměstnancům politici přívětivější.

Ze šéfa přes noc poradcem

Možnost, že se ze zaměstnanců stanou externí poradci pracující jako osoby samostatně výdělečně činné nebo rovnou podnikatelé s vlastní firmou, není příliš reálná.
"Firmy budou určitě hledat cesty, jak svým dobře placeným zaměstnancům ulevit," domnívá se Tomáš Rozsypal z poradenské firmy Deloitte. "V případě švarcsystému by ale musely předělat celou svou strukturu. Když někdo pracuje jako generální ředitel, není možné, aby se z něho přes noc stal poradce."
Manažeři by v případě soudních sporů museli dokazovat, že nevyvíjejí závislou činnost. A v případě, že by fakturovali jediné společnosti, kam by navíc denně docházeli a měli tam i svou kancelář, je to téměř nemožné.
Nejschůdnější cestou je tak alespoň krátkodobě přetavit část platu do věrnostních bonusů nebo výplata prémií předem - ještě před tím, než nový zákon z dílny sociálních demokratů vstoupí v platnost.

Na věčné služební cestě

Oblíbeným trikem praktikovaným v Česku je také vysílání zaměstnanců do zahraničí.
Původní myšlenka je zřejmá - umožnit například počítačovému programátorovi, aby odjel do ciziny, tam zavedl nějaký systém, aniž by si musel vypisovat třeba na třičtvrtě roku služební cestu.
Logiku lze ale obrátit.
Firma může Čecha zaměstnat třeba na Slovensku a domů ho vyslat. Když mu ještě práci rozloží tak, aby oficiálně nepracoval na daném úkolu déle než půl roku, může zaměstnanec v klidu dál žít v Česku a platit nízké slovenské daně.
"Zpětné vyslání jde proti duchu evropské směrnice, která je umožňuje. Na druhé straně je to lepší než klasický švarcsystém," řekl Ekonomu úředník ministerstva financí, který si nepřál být jmenován.

Pendlerství spíše pro dělníky

Další z možností je dát v Česku výpověď, najít si zaměstnání v prvním větším městě za hranicemi a denně dojíždět - tedy pokud manažer bydlí v pohraničí.
Jde ale spíše o teoretickou možnost. Pro lidi s příjmy nad 100 tisíc korun měsíčně, na něž má ČSSD spadeno, pendlování téměř nepřipadá v úvahu. Většinou ho využívají jen hůře placené profese, nejčastěji dělníci, ošetřovatelé nebo uklízečky.
Navíc se bilaterální dohody o zamezení dvojího zdanění, které pendlerům vycházejí vstříc, mohou měnit.
Pět tisíc českých pendlerů dojíždějících do Rakouska tak musí od loňska doplácet daně i doma. Výhodná třicet let stará smlouva, podle níž platili podle rakouských zákonů téměř nulovou daň z příjmu, skončila podpisem nové.
Navíc kvůli progresivní dani by špičkoví experti nebo manažeři s platem nad pět tisíc eur měsíčně beztak v Německu i Rakousku zaplatili na daních více: 42, respektive 50 procent u našich jižních sousedů.
Těm by se vyplatil spíše obrácený postup - pracovat v cizině a zdaňovat v Česku, a to i když vstoupí v platnost návrh sociálních demokratů.

Když do ciziny, tak do Bulharska

Jedinou možností, jak se "milionářské dani" vyhnout, je přestěhovat se natrvalo za prací do zemí, které se dají považovat za zaměstnanecké daňové ráje. Žebříček poněkud paradoxně vede stát, který plastika Entropa charakterizovala jako turecký záchod: Bulharsko.
Tamní desetiprocentní rovná daň je nejnižší v Evropě.
Nejbližší zemí s rovnou daní je sousední Slovensko s devatenácti procenty. Jednu daňovou sazbu pro všechny příjmy má ze zemí EU ještě Litva (patnáct procent), Lotyšsko (25), Estonsko (20) a Rumunsko (šestnáct).
Jenže Češi jsou velmi konzervativní a za prací se do ciziny stěhují jen neradi. V zemích původní evropské patnáctky jich pracuje jen čtyřicet tisíc.
A je tu ještě jeden zádrhel. Daňové soustavy nejsou v Evropě nijak koordinovány. A tak se českým zaměstnancům v cizině může stát, že zaplatí odvody dvakrát.
Například v Belgii, Irsku, Portugalsku, Španělsku a Velké Británii se platí sociální a zdravotní pojištění v jediné dani, takže mohou nastat problémy se zápočtem po návratu do Česka. A pak vznikají nedoplatky.

Spravedlnost nehledejte

Odlivu vysokopříjmových zaměstnanců či daňových "optimalizací" a následného propadu ve výběru daní se tak autor návrhu "milionářské daně", stínový ministr financí Bohuslav Sobotka, nebojí: "Když měsíčně přijdou o deset tisíc korun, tak to není zase tolik peněz, aby se to těmto lidem vyplatilo."
Co přesně ČSSD navrhuje? V prvé řadě zvýšit daně a odvody pro bohaté a na druhé straně snížit zátěž lidí s nízkým příjmem.
Lidový dům předpokládá, že díky zdanění příjmů nad 1,2 milionu korun ročně 38procentní sazbou získá do rozpočtu každý rok pět až šest miliard korun.
Další tři až čtyři miliardy by mohlo zajistit zvýšení stropů pro odvody zdravotního a sociálního pojištění. Ty dnes jsou stanoveny na čtyřnásobek průměrné mzdy, Sobotka ale naznačil, že by mohly stoupnout na pěti, či dokonce šestinásobek.
"Peníze nechceme utratit za nové výdaje. Jde nám o to, aby v době hospodářské krize bohatí, jde zhruba o jedno procento z těch, kdo platí daně, více přispěli ke stabilizaci rozpočtu," vysvětluje Sobotka.
Tvrdí také, že i další evropské země v této době půjdou cestou vyšší daňové progrese.

Tony Blair jako Paroubek

"Ekonomická recese rozhodně není doba vhodná pro zvyšování daní. I země, které se dostaly do velkých fiskálních problémů, například Maďarsko, se spíše snaží snižovat výdaje," oponuje analytik Petr Dufek z ČSOB.
Dodává, že s progresí by se to nemělo přehánět. "Rozhodně nemá cenu říkat, že některý daňový systém je spravedlivější a morálnější. To vždy závisí na úhlu pohledu. Když je ale progrese vysoká, tak deformuje celý daňový systém," zdůrazňuje Dufek.
Někteří evropští politici nicméně o zvýšení daní z příjmů uvažují.
V Lotyšsku chce vláda například odstoupit od konceptu rovné daně.
Levice ve Velké Británii prosazuje vyšší progresi. Labouristé navrhli zvýšit daň z příjmu pro nejvyšší sazby ze současných 40 na 50 procent. Za myšlenkou ale stojí jen Blairovo křídlo labouristů, kteří navíc ve volbách do Evropského parlamentu zažili nejhorší debakl od konce druhé světové války.
S vyšší sazbou pro bohaté počítala i německá SPD, ministr financí Peer Steinbrück ale v dubnu slíbil, že ani kdyby se sociální demokracie dostala letos na podzim do nové vlády, daně se zvyšovat nebudou.

Vějička na chudé a střední třídu

Sobotka nicméně úvahy o vyšším zdanění považuje za správné. Pomůže se rozpočtu, posílí to prý sociální soudržnost.
Navíc se většina populace domnívá, že bohatí mají na stát platit více.
"Nízké daně jsou pro chudé motivací pracovat a nikoliv zůstat na sociálních dávkách. V případě bohatých to už taková pobídka není. O něco vyšší příjem nijak zvlášť nezmění jejich sociálních statut," soudí Sobotka.
"Není to špatně vymyšleno. ČSSD jednak přetahuje část voličů od komunistů. Pokud své plány obratně prodá v médiích, může přilákat rovněž část střední třídy," hodnotí Sobotkovy plány Daniel Kunštát ze Sociologického ústavu Akademie věd.
Připomíná, že nedávné reformy ODS lidem, kteří se hlásí k politickému středu, mnoho nepomohly. Řada z nich naopak postrádá dřívější společné zdanění manželů, o němž se teď opět mluví.

Vše závisí na volbách

Daňová pásma by podle ČSSD měla být minimálně dvě, pro bohaté a pro všechny ostatní. To je však minimální varianta. Mohou být i tři se sníženou sazbou pro chudé. To závisí hlavně na vývoji deficitu státního rozpočtu.
Žádná konkrétní čísla zatím neexistují.
"Jsme opoziční strana a nemáme potřebný aparát, abychom vše přesně spočítali. Taková chvíle nastane ve chvíli, až vyhrajeme volby," vysvětluje Sobotka.
Skutečná podoba daňové legislativy by navíc závisela na tom, jakou vládu pak ČSSD sestaví. "Jiné to bude v případě menšinového kabinetu, jiné za velké koalice s ODS," dodává. V každém případě by se ale mělo ustoupit od superhrubé mzdy.
Střední vrstvy si reálně také mnoho nepomohou, zůstanou zřejmě zdaněny dnešními 23 procenty. ČSSD chce ale obnovit společné zdanění manželů s dětmi, kde by určitě našla společnou řeč s lidovci.
Přesun daňového břemene na majetné patří do vyzkoušeného arzenálu levicových politiků. ČSSD má další plány z tohoto soudku: z dědictví nad deset milionů korun (počítáno dohromady ať jde o nemovitosti, movité věci či peníze) by se platily tři procenta.
Znovu se začne hrát o majetková přiznání. Ta se mají týkat majetku v pořizovací ceně nad dva miliony korun, u nemovitostí by byl limit desetimilionový. V případě nedoložených příjmů by finanční úřady dostaly možnost vyměřit dodatečnou daň 76 procent.
Sociální demokraté také chtějí zastavit už odhlasovaný postupný pokles daní z příjmů podniků a vrátit sazbu na loňských 21 procent.
Lidový dům hledá spojence.
ODS je ostře proti, ale komunisté souhlasí. "Podobné návrhy tu kolují léta. Jednou s nimi přijdeme my, teď je to ČSSD," připomíná místopředseda KSČM Jiří Dolejš.
Lidovci jsou tajemní, i když také oni o zvýšení progrese hovoří. Levice na jejich pomoc trochu spoléhá a chce s nimi o konkrétních číslech vyjednávat.
"Přijdeme s vlastními návrhy," říká ale předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda.

Blahoslav Hruška
Josef Pravec

38 procent
Takovou sazbou chce ČSSD zdanit příjmy nad 100 tisíc měsíčně.

Daně z příjmů fyzických osob v EU

daně z příjmu fyzických osob v EU

Naše služby a řešení v této oblasti

Vypsané služby v této oblasti

Z nabízených řešení pro Vás vybíráme