Čeští miliardáři se stěhují do Lucemburku

30. 07. 2015

Kypr je vhodný pro východní oligarchy, úspěšní byznysmeni západního střihu kontrolují své investice z Nizozemska a Lucemburska.

30.7.2015

Daniel Křetínský nově kontroluje svůj podíl v EPH z Lucemburska místo z Kypru. Je to věc prestiže. Kypr je vhodný pro východní oligarchy, úspěšní byznysmeni západního střihu kontrolují své investice z Nizozemska a Lucemburska. I tak lze vysvětlit nenápadnou transakci, kterou provedl spoluvlastník a šéf Energetického a průmyslového holdingu (EPH) Daniel Křetínský. Svůj díl v energetické skupině dnes vlastní prostřednictvím lucemburské firmy EP Investments. Do konce loňského roku přitom podíl – necelých 20 procent akcií a třetinu hlasovacích práv v EPH – kontroloval přes kyperskou firmu Mackarel Enterprises. Změnu týdeník Ekonom odhalil v textu výroční zprávy holdingu. "Důvodem je stabilita podnikatelského prostředí v Lucembursku, vymahatelnost práva a ochrana investic. Tento přesun nemá žádné daňové konsekvence, z pohledu platby daní je neutrální," uvedl k přesunu firmy Křetínského mluvčí Daniel Častvaj. Podle odborníků, s kterými Ekonom Křetínského krok konzultoval, je třeba hledat souvislost s aktuální expanzí skupiny EPH na energetické trhy v Británii a Itálii. Kypr nemá na Západě tak dobrý zvuk, bývá spojován s aktivitami ruských a ukrajinských oligarchů. Naopak Lucemburk je obecně považován za důvěryhodnou adresu. Změna je zatím pouze částečná. Své podíly přes kyperské firmy nadále vlastní ostatní akcionáři holdingu EPH, tedy slovenský byznysmen Patrik Tkáč a skupina investorů sdružených v J&T Private Equity Group.

Křetínský následoval Vítka a Volkswagen

Svá firemní impéria kontrolují ze zahraničí desítky českých miliardářů. Vedle Křetínského je to třeba Petr Kellner, Karel Komárek, Pavel Tykač, Marek Dospiva, Luděk Sekyra a od loňska také realitní magnát Radovan Vítek. V praxi mají na výběr ze tří zemí, které nabízejí výhodné podmínky pro holdingové struktury. Jedná se o Nizozemsko, Lucembursko a Kypr.

Mezi laickou veřejností se takový postup bere jako trik otevírající cestu k daňovým únikům, realita je však jiná. Daňová optimalizace není hlavním motivem. Jmenované země lákají byznysmeny na stabilní právní prostředí, rychlé a férové rozhodování soudů i možnost bránit se proti případnému znehodnocení investice v tuzemsku – třeba s pomocí mezinárodní arbitráže. Historicky si drží prvenství mezi daňovými, či spíše legislativními ráji Nizozemsko, které dodnes vede žebříček největších investorů v Česku. Zájem o něj však mírně opadá. Podle statistik analytické firmy Bisnode klesl počet českých firem kontrolovaných z této země za posledních pět let o tři stovky na 4225. Naopak roste zájem o Kypr – ve stejném období vyrostl o třetinu na 2123 podniků.

Počet českých společností ovládaných z Lucemburska sice klesá, objem tamních investic v Česku naopak roste. Vedle Daniela Křetínského se o to zasloužil také Radovan Vítek. Ten dříve svoji realitní skupinu Czech Property Investment (CPI) kontroloval napřímo, od loňského července je jejím přímým vlastníkem lucemburská CPI Property Group. Tato změna souvisí s rok starou transakcí, jejímž výsledkem byla fúze Vítkovy privátní skupiny CPI s německou realitní společností GSG Group, jejíž akcie jsou kotovány na frankfurtské burze. "Motivací tedy byl především prostor pro expanzi, administrativní a legislativní zátěž je naopak náročnější," dodává mluvčí CPI Jan Burian. Lucembursko nabízí prakticky stejné daňové výhody pro umístění mateřského holdingu jako Nizozemsko. "Má výhodnější prostředí pro fondy, zejména pro tamní obdobu fondu kvalifikovaných investorů, na druhou stranu je proti Nizozemsku dražší a tamní úřady jsou méně benevolentní při posuzování finančních transakcí," vysvětluje Martin Felenda, řídící partner poradenské firmy Schaffer & Partner.

Do třetice lze zmínit krok, který provedl koncem loňského roku koncern Volkswagen. Ten dříve vlastnil společnost Škoda Auto prostřednictvím nizozemské dceřiné firmy, nyní ji kontroluje přes Lucembursko. Vzhledem k výši kapitálu Škodovky tento krok významně zahýbal s loňskou statistikou o zahraničních investicích v Česku. Fenomén ovládání českých podniků prostřednictvím schránek v daňových či legislativních rájích se totiž netýká jen českých či slovenských miliardářů a multimilionářů. Stejně v praxi postupují také velké mezinárodní koncerny. Kromě výše zmíněného Volkswagenu lze jmenovat třeba Deutsche Telekom (T-Mobile), RWE, Tesco Stores, Vodafone, Philip Morris, SABMiller nebo pojišťovací skupinu Generali. Společnosti ze Spojených států amerických též často využívají vlastní daňový ráj, kterým je Delaware. Druhý nejmenší federální stát USA, který se na mapě jeví jako malá tečka mezi Marylandem a Atlantským oceánem, funguje podobně jako Nizozemsko – od daní osvobozuje zisky z aktivit mimo své území. Přímého vlastníka z Delawaru má v tuzemsku například GE Money Bank, McDonald’s ČR či firma Aramark.

Jsou ráje a ráje

Všechny daňové ráje od Nizozemska až po Marshallovy ostrovy se v Česku někdy nesprávně "házejí do jednoho pytle". Správné je mezi nimi rozlišovat. Jejich společným rysem sice bývá osvobození od daně z přijatých dividend ze zahraničí, ale jinak hrají rozdílné úlohy.

Nejprve k daňové motivaci. Slabinou většiny právních řádů včetně toho českého je, že dochází k dvojímu zdanění zisků. Třeba majitelé akciové společnosti či "eseróčka" odvedou z vytvořeného firemního zisku 19procentní daň. Pokud se následně dohodnou na výplatě podílu na zisku, zaplatí státu ještě 15 procent z vyplacené částky. To však platí jen v případě majitelů – fyzických osob. Jakmile je držitelem aspoň desetiprocentního podílu jiná firma se sídlem v Evropské unii, výplata dividendy je od srážkové daně osvobozena. Taková úprava byznysmeny přímo vybízí k zakládání složitých firemních struktur a vyvádění zisků do daňových rájů, kde daň z přijatých dividend nestrhávají. Nizozemsko a Lucembursko nabízejí navíc "přidanou hodnotu" v podobě přívětivého legislativního a podnikatelského prostředí. A nejen to. "V praxi se lépe prodává lucemburská či nizozemská firma, pod kterou patří jedna či více společností v Česku, než české společnosti samostatně. Tento postup využívají hlavně velké mezinárodní společnosti," říká Martin Felenda.

Své zkušenosti s tím má také energetická Skupina ČEZ. Když kupovala v roce 2006 polské elektrárny Chorzów Elcho a Skawina, koupila spolu s nimi od původního amerického vlastníka i nizozemskou "nadstavbu". O něco později se situace opakovala v Rumunsku, kde ČEZ získal větrné parky Fantanele a Cogealac i se strukturami na Kypru. Zatímco zmíněné kyperské společnosti ČEZ likviduje, firmy registrované v Nizozemsku si ponechá. "Použití těchto entit přináší benefity různého druhu – výhodnější ochranu investic i stabilnější a předvídatelnější právní prostředí," vysvětluje mluvčí ČEZ Barbora Půlpánová. Po negativních zkušenostech, které ČEZ zaznamenal jako vlastník rozvodné sítě v Albánii a Bulharsku, nyní v centrále energetické skupiny uvažují o častějším využití struktur v zemích typu Nizozemska. "Ochrana investic společnosti, a tudíž zájmů akcionářů je pro nás prioritní, proto neustále hledáme způsoby, jak snížit možná rizika na minimum," dodává k tomu Barbora Půlpánová.

Adresa v Nizozemsku se totiž může hodit, zejména v případě expanze za hranice Evropské unie. Hlavně s ohledem na výhodně formulované mezivládní smlouvy o ochraně investic. Proto není náhoda, že skupina PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera proniká na ruský a čínský trh prostřednictvím nizozemských firem. Další byznysmeni založili struktury v zahraničí poté, co ztratili iluze o férovém podnikatelském prostředí v tuzemsku. Příkladem může být majitel výrobce autodílů Brano Group Pavel Juříček, který v květnu oznámil, že přestěhuje sídlo holdingu do Nizozemska. Reaguje tím na případ, kdy po zmanipulovaném konkurzním řízení přišel o investici do společnosti Mora-Top. Pokud tamní firma funguje jako pouhá "schránka" a nevyvíjí v regionu Beneluxu aktivní činnost, vyjde její provoz až překvapivě levně. Podle Martina Felendy se administrativní a provozní náklady na fungování mateřské firmy v Nizozemsku vejdou do deseti tisíc eur za rok, v případě Lucemburska je to zhruba dvojnásobek. Jistou nevýhodou je, že uživatel této služby sdílí kancelář, jednatele či asistentku s desítkami jiných firem.

Ryze daňovým rájem je Kypr. "Disponuje nejlepším a nejvýhodnějším daňovým systémem v rámci Evropské unie. Daň z příjmu právnických osob je na úrovni 12,5 procenta, nicméně v praxi je možné ji výrazně snížit," říká Karel Pluhař, topmanažer firmy Akont Trust Company, která nabízí zakládání firemních struktur v zahraničí. Dividendy přijaté ze zahraničí či vyplacené jiné firmě daněny nejsou. Mezi další výhody Kypru patří nízká administrativní náročnost podnikání, a to třeba i ve srovnání s Nizozemskem. Díky výhodně napsaným smlouvám o ochraně investic se kyperské struktury mohou hodit při pronikání na ruský, ukrajinský či kazašský trh.

Do jiných destinací pak míří podnikatelé, kteří si přejí zamaskovat vlastnictví konkrétní firmy. Historicky se pro tento účel využívaly hlavně firmy založené na Britských Panenských ostrovech či na Kajmanských ostrovech, ale tyto země pod mezinárodním tlakem od úplné anonymity ustoupily. V posledních letech proto roste obliba jiných lokalit, jako jsou Seychely, Belize a Panama. Nejdokonalejší utajení firemních majitelů dnes nabízejí Marshallovy ostrovy v Tichomoří.

Také na mapě Evropy lze nalézt jednu zemi, která nabízí podnikatelům vytouženou anonymitu. Jedná se o Lichtenštejnsko a jeho nadace. Ty lze v této zemi založit nejen za účelem podporování charitativních a obecně prospěšných činností, ale také vlastní osoby či rodiny. Zájem o tamní nadace mezi bohatými Čechy roste, jak potvrzuje Karel Pluhař. "Tamní nadace umožňují flexibilní správu majetku při jeho současném oddělení od původního vlastníka. Riziko nežádoucího nakládání s majetkem je přitom minimální," dodává Pluhař.

S exotickým sídlem je lepší neprovokovat

Firmy z exotičtějších míst, tedy takzvaných off-shore finančních center, se mezi vlastníky velkých a známých českých společností příliš nevyskytují. Důvody jsou logické – takové firmy na sebe přitahují nežádoucí pozornost finančních úřadů a odstup si od nich drží banky a obchodní partneři. Mezi výjimky patří Via Chem Group, dnes v insolvenci se nacházející hlavní akcionář ústecké Spolchemie. Tato firma je v médiích spojována s kontroverzním finančníkem Petrem Sisákem, který se v minulosti "zviditelnil" třeba vyváděním peněz z privatizačních fondů. Jako přímý vlastník Via Chemu je v obchodním rejstříku zapsána firma Euro Capital Alliance se sídlem na Britských Panenských ostrovech. Na stejném souostroví má své sídlo také firma Faltha Investment, která je s 95procentním podílem hlavním akcionářem známé jihočeské mlékárny Madeta. Panamská firma Marathon Holdings je pak většinovým akcionářem libereckého výrobce bionafty Oleo Chemical. V obou případech jsou koncovými vlastníky české fyzické osoby.

Další firmy ovládané z ostrovů v Karibiku lze nalézt v nižších patrech byznysu. Některé v minulých letech vlastnily v tuzemsku solární elektrárny, jména firem registrovaných na Britských Panenských ostrovech se vyskytovala i v kauzách týkajících se Dopravního podniku hlavního města Prahy. Podle oslovených odborníků si dovolí vlastnit českou firmu přímo z Karibiku nebo Seychelských ostrovů jen amatér. Nejde jen o pošramocenou pověst. Dividendy či jiné příjmy z mimoevropských daňových rájů, s nimiž Česko nemá dohodu o zamezení dvojího zdanění, jsou od roku 2013 daněny sazbou 35 procent namísto obvyklých 15 procent. Zkušenější byznysmeni proto postupují jinak. Český podnik vlastní prostřednictvím nizozemské či kyperské firmy a teprve nad ní je v řetězci společnost z off-shore finančního centra či lichtenštejnská nadace.

Jak časté jsou takové případy? Jistý přehled nám může dát pohled do statistik České národní banky. Ke konci loňského roku měly tuzemské osoby nainvestováno v Nizozemsku 158 miliard korun a na Kypru 17,7 miliardy korun, v exotičtějších off-shore finančních centrech to byly jen stovky milionů korun. Jedná se o sumu zahrnující půjčky a reinvestovaný zisk. Výše uvedená čísla ukazují, že převažuje jednodušší řetězec: český byznysmen – nizozemská či kyperská firma – podniky v Česku. Pokud má místní nebo zahraniční investor v řetězci vloženu ještě schránku v Karibiku či na Seychelách, zpravidla se tím nechlubí. Mezi výjimky patří Čedok, který ve své výroční zprávě přiznává, že nad přímým vlastníkem z Lucemburska se nachází firma Odien Capital Partners III registrovaná na Kajmanských ostrovech. Koncovým vlastníkem skupiny Odien pak jsou američtí investoři.

České firmy pod kontrolou z ráje

13 tisíc českých společností má vlastníka z daňového ráje, hlavně z Nizozemska, Kypru a amerického státu Delaware. Lucembursko je na čtvrtém místě. Taková je výše základního kapitálu českých společností vlastněných firmami z off-shore daňových rájů. Podle oslovených odborníků si dovolí vlastnit českou firmu přímo z Karibiku nebo Seychelských ostrovů jen amatér.

Zdroj: http://ekonom.ihned.cz/c1-64394490-cesti-miliardari-se-stehuji-do-lucemburku