Daňové ráje

01. 02. 1994
Offshore, Onshore

Snem většiny podnikatelů je platit legálně minimální daně a zároveň se potýkat s co možná nejmenšími byrokratickými překážkami. Právě na tomto snu několik desítek zemí založilo svůj rozmach, neboť téměř odstranily byrokracii a současně umožnily některým daňovým poplatníkům daně neplatit vůbec.

Profit 49/1994, Ing. Pavel Petrovič a Ing. David Vavruška

Obecná charakteristika daňových rájů.

Snem většiny podnikatelů je platit legálně minimální daně a zároveň se potýkat s co možná nejmenšími  byrokratickými překážkami. Právě na tomto snu  několik desítek zemí založilo svůj rozmach, neboť téměř odstranily byrokracii a současně umožnily některým daňovým poplatníkům daně neplatit vůbec. Především v posledních dvaceti letech nastal prudký  rozvoj těchto „"daňových rájů", které vytvořily téměř ideální daňové a právní podmínky pro vznik a fungování mezinárodních korporací. Místa, dříve mnohdy známá pouze jako turistická centra, se stala významnými centry finančními, neboť příliv kapitálu vyvolal a rozmach firem zabývajících se finančními službami všeho druhu (právní, poradenské a auditorské společnosti).

Vstřícnost na všech stranách 
Logicky se naskýtá otázka, co vedlo zákonodárce k tomu, aby osvobodil část poplatníků od zdanění? Především je to snaha přilákat  do země kapitál, který by v případě neexistence této výhody neměl důvod sídlit v daném teritoriu. Ten se stal sekundárně zdrojem zisků domácích společností, které mu poskytují potřebné služby. Současně je vyvolán vznik nových zdanitelných příjmů od domácích zaměstnanců zakladatelských firem a firem, které poskytují služby společnostem osvobozeným od daně (charakteristické je, že daně placené fyzickými osobami bývají v takové zemi obvykle relativně vysoké). Tyto faktory vyvolávají cizí investice do infrastruktury, která má v těchto zemích podstatně vyšší úroveň, než  je v dané oblasti obvyklé.

Je zřejmé, že musí existovat zřetelná hranice určující, kdo daně platí v plné výši a kdo ne. Tímto předělem je tak zvaný zákaz podnikání, tj. přijímání úhrad od společností zdaňovaných ve standardní výši (tzv. daňových rezidentů). Není ovšem zakázáno obchodování s jinými společnostmi vyňatými ze zdanění. Je-li tedy například společnost založena v Hongkongu, pak nebude muset platit daně ze zdrojů pocházejících mimo území ostrova, a naopak zdaní veškeré příjmy dosažené z činnosti na ostrově. Tento příklad je samozřejmě určitým zjednodušením, ale vystihuje podstatu rozdílu mezi daňově osvobozenými společnostmi a klasickými firmami, které ze zdanění vyňaty nejsou.

Důležitým rysem zákonodárství některých těchto států je možnost získat bez problémů vysokou míru anonymity pro majitele korporací. Velmi často je nejdůležitější pohnutkou pro založení společnosti v některém z  „podnikatelských rájů" právě touha po anonymitě, protože majetek mnohdy vyvolává nepatřičný zájem. především pro evropské země je charakteristické, že se dá relativně snadno zjistit o každém člověku téměř vše. Tento rys ve spojení s existencí všemocných úřadů logicky vyvolává snahu získat spravedlivou míru soukromí. Ne náhodou jsou v posledních letech nejúspěšnějšími centry pro zakládání výše uvedených typů společnosti  právě země, které umožňují  vlastníkům zachovat téměř úplnou anonymitu ve vztahu ke všem institucím.

Hlavní rysy 
Obecně lze říci, že až na výjimky spojuje tyto daňové ráje několik společných znaků:

  • jedná se obvykle o bývalé koloniální državy, zpravidla britské, jejichž právní řád vychází z anglického, a je tudíž velmi dobře čitelný pro investory,
  • zákonodárci cílevědomě vytvářejí co nejliberálnější podnikatelské klima,
  • slušná úroveň infrastruktury (především dopravní sítě, telekomunikací a bankovnictví).
  • blízkost velkého trhu (Isle of Man, Gibraltar, Guernsey a Jersey, Kypr a Irsko využívají především  Evropané, Kajmanské ostrovy, Britské panenské ostrovy, Belize a Bahamy využívají především Američané, Singapur a Hongkong využívají především Asiaté).

Jednotlivé státy si poměrně značně konkurují nabízením stále výhodnějších podmínek (snižování administrativní náročnosti a podpora budování infrastruktury, nižší poplatky a další), z čehož profituje rychle rostoucí klientela zákazníků z celého světa. Vzhledem k charakteru trhu s daňovými výhodami se dokonce v některých pramenech mluví o novém průmyslovém odvětví. Při podrobnější analýze zákonodárství v různých zemích lze pozorovat několik základních trendů:

  • některé státy se vydávají cestou specializace na určitou skupinu zákazníků (Guernsey a Jersey jsou velmi oblíbenými sídly investičních fondů a společností, jako názorný případ lze uvést Československou obchodní banku, která vlastní podíl v investičním fondu na Jersey; Panama a Liberie jsou známá centra mezinárodních lodních dopravců; Madeira místem registrace soukromých jachet a podobně),
  • další se rozhodla vsadit na jednoduchost zakládání, malou administrativní náročnost a nízké poplatky (například Belize, Kajmanské  ostrovy, Britské Panenské  ostrovy),
  • za speciální skupinu lze považovat několik evropských zemí, které investory lákají na jedné straně nízkým zdaněním (řádově v jednotkách procent) některých druhů společností a sítí smluv o zamezení dvojího zdanění (Kypr),
  • obecně platí, že čím je stát "důvěryhodnější", tím přísnější jsou administrativní opatření a snaha kontrolovat dění ve společnosti například cestou povinného  zaměstnání domácích jednatelů, povinným auditem a podobně (jako příklad lze uvést Irsko, jež má proti ostatním výhodu ve svém členství v Evropském společenství),
  • vytváří se speciální zákony, podle kterých se zakládají společnosti osvobozené od zdanění (tzv. "International Business Companies Acts"),
  • vznikají zákony umožňující vznik jednoúčelových společností (např. zákon o gibraltarské "1992 společnosti", sloužící pouze ke stahování dividend ze zemí Evropských společenství s tím, že se vlastníci vyhnou srážkové dani)

Výběr správné země 
Investor při úvahách o tom, kde bude sídlo jeho nové společnosti, bere v úvahu především tyto faktory:

  • vzdálenost, což je spojeno s četností jeho návštěv v sídle společnosti (krajní možnosti jsou v jednom pólu úplné převedení řídícího aparátu holdingu do nového sídla, což znamená samozřejmě další podstatné náklady spojené s častým cestováním investora, na druhém pólu zachování původního fungování s tím, že společnost je řízena z jiné země a běžný provoz zajišťují místní zaměstnanci).
  • přímé náklady na založení (čili poplatky za vypracování dokumentů, poplatek státu za vynětí ze zdanění, poplatek za získání registrační adresy v dané zemi),
  • sekundární náklady vyvolané tím, že v některých zemích je povinné vedení účetnictví, povinný audit účetní závěrky, nutnost zaměstnání domácích jednatelů, popřípadě pracovníků),
  • jak vysoká je míra anonymity v jednotlivých zemích (zaručená například akciemi na majitele).
  • zda mu vybraná země umožní výhodně naplnit jeho sociální požadavky, co se týče činnosti společnosti (vizte specializace jednotlivých zemí).

Příklad fungování 
Základním příkladem je obchodní společnost zabývající se vývozem a dovozem. Tato společnost sídlí v zemi X a vyváží zboží do země Z.

původní situace (daňová sazba v zemi kupujícího není pro náš model důležitá)

Prodávající
Země X
Daňová sazba: 40 %

------------->

Nakupující 
Země Z
Daňová sazba: ?
Nákup: 90 Kč
Prodej: 170 Kč
Zisk: 170-90=80
Daň: 0,4*80=32
Nákup: 170 Kč

situace po založení nové společnosti (společnosti v zemích X a Y jsou ve vlastnictví téhož subjektu, jehož zisk je tudíž součtem zisků obou společností)

Prodávající
Země X
Daňová sazba: 40 %

------->

Nová společnost
Země Y
Daňová sazba: 0%

------->

Nakupující
Země Z
Daňová sazba: ?
Nákup: 90
Prodej: 100 Kč
Zisk:100-90=10
Daň: 0,4*10=4
Nákup: 100 Kč
Režie: 5 Kč
Prodej: 170 Kč
Zisk: 170-105=65
Daň: 0*65=0
Nákup: 170 Kč

Z uvedeného schématu je vidět, že prodávající firma ze země X tím, že má založenou společnost v zemi Y, dokázala minimalizovat své daňové zatížení na pouhé 4 Kč, dosáhnout zisku po zdanění 71 Kč (10+65-4), a to při 40 % daňovém zatížení ve své domácí zemi.

Nebýt prostředního článku řetězce (země Y), dosáhla by firma sice zisku 80 Kč, ale zároveň by musela zaplatit 32 Kč na daních z příjmů korporací, čili zisk po zdanění by byl pouze 48 Kč. Rozdíl v čistém zisku je tedy 23 (71-48). Je zřejmé, že podobných schémat lze vytvořit velké množství. Je nutné samozřejmě vycházet z konkrétních podmínek jednotlivých firem.

Druhou velkou skupinou jsou společnosti poskytující společnosti poskytující služby zahraničním klientům. Zde vstupují do hry dva daňové faktory :

  • služby poskytuje subjekt sídlící v „daňovém ráji" klientovi, který daňově přihlášen jinde (tím je splněna podmínka vynětí ze zdanění),
  • služba proběhne mimo území, kde je klient daňově registrován (tím se vyhýbá případným srážkovým daním v sídle klienta).

Nestačí jen založit firmu 
Samozřejmě existuje mnoho variant vybudování finanční struktury v závislosti na specifických podmínkách.

K optimální úrovni fungování společnosti se lze přiblížit za pomoci některých podpůrných prvků, ke patří především založení bankovních účtů ve vhodných zemích, kde jsou dobře ovladatelné (i když je samozřejmě možné podávat příkazy faxem, poštou, DHL nebo UPS a podobně). Zde je nutné upozornit, že založení účtu nemusí být zcela bez problémů, neboť z důvodu ztížení nelegálního obchodu se zbraněmi, drogami nebo se změnami podléhajícím embargu OSN a podobně přijaly banky politiku „znej svého klienta".

To způsobuje určité potíže - což se při realizaci podobných dobře míněných úmyslů stává pravidlem - především lidem, kteří se pokoušejí ctít zákony. Pro organizovaný zločin pochopitelně nejsou tato opatření žádnou překážkou. Naštěstí se ukazuje, že některé země opět vytvářejí velmi dobré zákonodárství v oblasti uchování bankovního tajemství, čímž lákají mnohé subjekty, aby své účty otvíraly právě v jejich bankovních institucích.

Kudy cesta do ráje 
Nyní se samozřejmě naskýtá logická otázka, jakým nejjednodušším způsobem se realizuje zakládání společností sídlících v některém z daňových rájů. Odpověď je velmi jednoduchá. Stačí se kontaktovat s některou specializovanou firmou. Je vhodné obrátit se na firmu, která společnosti nejen zakládá, ale také spravuje, vyřizuje administrativní povinnosti a nabízí další služby, které zjednodušují fungování vytvořené korporace. Těmito službami se zabývají, byť jen při velkých zakázkách, i vysoce renomované poradenské firmy (například členové Big six), které mají v daňových rájích samozřejmě svá zastoupení.

V zájmu urychlení svých služeb tyto zakladatelské firmy často vytvářejí společnosti „dopředu", aby umožnily co nejrychlejší cestu k zákazníkovi. V tomto případě dochází při finálním prodeji pouze k předání akcií na majitele a ke změně jednatelů. Součást těchto služeb je samozřejmě také poradenství ohledně fungování společnosti, získání vhodných obchodních adres, daňových záležitostí a podobně. Zde je třeba zdůraznit, že pro firmu, která chce tyto služby provozovat dlouhodobě, založením společnosti péče o zákazníka nekončí, nýbrž teprve začíná.

Na kolik využití služeb takovéto zakladatelské firmy přijde? Cena se samozřejmě liší podle podmínek ve vybrané zemi, podle počtu akcionářů, podle výše základního jmění zakládané společnosti a podobně. „Základní" ceny se obvykle pohybují v prvním roce mezi 160 - 200 tisíc Kč a v dalších letech mezi 40 - 60 tisíci Kč. Pokud má založená společnost fungovat řekněme 10 let, její založení začíná být zajímavé, jakmile by zakladatel doma platil daň přesahující 56 000 Kč. Protože však do „ceny nové společnosti" musíme započíst různé další vlastní náklady (například poštovné a bankovní poplatky) a protože často nelze volit nejlevnější variantu, založení společnosti v daňovém ráji bývá výhodné, až když domácí daň přesáhne zhruba 100 000 Kč.

Zájemcům z České republiky vznikají drobné problémy navíc oproti investorům ze standardních zemí. Příčinou je existence devizového zákona. Podle něj musí zájemce o investování v zahraničí získat k tomuto kroku povolení České národní banky. Je však naděje, že omezení týkající se zahraničních účastí, valut a deviz držených občany nebudou mít dlouhého trvání. Podle slov víceguvernéra České národní banky Pavla Kysilky bude v rámci přechodu k plné směnitelnosti koruny provedena mimo jiné liberalizace kapitálového vstupu našich podniků do zahraničí, přičemž české firmy budou moci používat zahraničních komparativních výhod, jako je například mírnější daňové břemeno.

Dalším problémem je, jak dostat peníze zpět do České republiky. Samozřejmě v případě převodu prostředků k individuálnímu použití má inkasující subjekt povinnost tento příjem zdanit (vztahuje se na něj zákon o dani z příjmu). Nejjednodušší možností, jak zapojit peníze do podnikání na území České republiky, je kapitálový vstup zahraniční firmy. Takto získané fondy se použijí především pro krytí investičních projektů, na které je nutné za normálních okolností nejdříve vydělat, což při daňové sazbě 42% není krátkodobá záležitost. Tato strategie dává rozvíjejícím se českým firmám možnost rychleji získat schopnost konkurence v oblasti kapitálové vybavenosti vůči zaběhnutým zahraničním firmám.

Kudy cesta do pekel 
Rozcestník lze snadno přehlédnout. Stačí překročit platné zákony zemí, jejichž teritorium podnikatelé využívají ke svým cílům - nejen doma a v ráji, ale také v zemích, kde jejich společnost bude mít konto, či kde bude podnikat.

Mohu proto jen doporučit, když založení firmy v daňovém ráji provede odborník, který dokonale zná potřebné zákony a který v případě potřeby poradí, zda by zamýšlená podnikatelská aktivita nemohla z neznalosti jejích aktérů nějaký zákon porušit.

Zkušenosti z ráje 
O uvedené služby nemají zájem jen malé, nepříliš známá společnosti. Daňové výhody přitahují i velké a prestižní firmy (například v Americkém státu Deleware sídlí také z daňových důvodů asi 30 % společností kótovaných na hlavním trhu newyorské burzy NYSE) a také renomované banky z celého světa.

Vzniká tím speciální forma bankovnictví zvaná „"offshore banking". Ta spočívá ve shromažďování deposit od non-rezidentů, kterým je nabízen velmi výhodný úrok nezatížený srážkovými daněmi. Zároveň nejsou samozřejmě zdaněny ani zisky banky, neboť vznikají z obchodu s non-rezidenty. Dalším rysem zdejšího bankovního podnikání je neexistence nucených rezerv diktovaných centrální bankou a závazných pravidel bankovního podnikání, které za normálních okolností zakazují bankám některé riskantní druhy obchodů. Nezanedbatelnou předností jsou i nižší personální náklady. To všechno dělá z „offshore banking" vysoce lukrativní záležitost. Ne náhodou místem největší koncentrace bank není Londýn nebo New York, ale Kajmanské ostrovy, kde na 50 000 obyvatel připadá kolem 600 bank. Z naprosto stejných důvodů se do zemí jako Guernsey a Jersey stěhují investiční fondy a společnosti, přitahované liberálním zákonodárstvím, výhodným zdaněním a výbornou pověstí anglického investičního bankovnictví.

Země nabízející daňové výhody nepožívají samozřejmě mezi finančními úřady ostatních států velké obliby, neboť umožňují úspěšné a zcela legální rozložení daňového zatížení například tím, že si občan platící extrémně vysoké daně změní místo trvalého pobytu do země s přijatelnějšími daňovými sazbami (tím se mimochodem vyhne i omezením vyplývajícím z devizového zákona). Toto je nutné odlišit od zkracování daňové povinnosti, což vzniká vykázáním nesprávné výše daňového základu například cestou falšování dokladů nebo nepřiznáním výnosů. Pokud se jednatelé společnosti vyhnou těmto zavrženíhodným praktikám, nelze jejich snaze diversifikovat své podnikání do různých zemí vůbec nic vytknout.

Bohužel v očích naší veřejnosti zatím tyto pojmy splývají, byť jde o kvalitativně naprosto rozdílné přístupy, a všichni ti, kteří nechtějí platit vyšší daně než je nezbytně nutné, jsou paušálně označováni za podvodníky a osoby nerespektující zákony. Koneckonců každý subjekt, který se snaží využít komparativních výhod jiných zemí, se chová přísně podle základních postulátů všech přijatelných ekonomických teorií. Pozastavuje se snad někdo nad skutečností, že se Česká republika pokouší využít své drobné komparativní výhody v oblasti nízkých platů, čímž se snaží získat zahraniční podnikatele pro zřízení svých firem v naší zemi?

Uveďme si ukázku některé podmínky, za kterých lze podnikat v jednom z daňových rájů - v Belize, pokud ovšem uvnitř země nová společnost obchodovat nebude. Společnost musí mít sídlo v Belize, registrační agent musí být právník či osobnost jmenovaná ministrem. Společnost musí mít alespoň jednoho ředitele a alespoň jednoho akcionáře; údaje o řediteli a akcionářích musí být uloženy u registračního agenta a nejsou veřejně publikovány. Akcie smějí být na jméno i na majitele. Společnost nemusí vést účetnictví ani odevzdávat roční výkazy. Schůze společnosti se mohou konat kdekoliv na světě.

Na závěr připojuji stručný přehled nejdůležitějších států nabízejících výhodné podmínky pro podnikání podle jednotlivých světadílů :

  • Evropa:
    • nulové zdanění nabízejí Isle of Man, Guernsey, Jersey, Gibraltar, Irsko,
    • nízké zdanění nabízejí Maďarsko, Lichtenštejnsko, Kypr, některé švýcarské kantony,
  • Amerika: Kajmanské ostrovy, Bahamy, Britské Panenské ostrovy, Belize, Deleware (USA), St. Kitts a Nevis, Curacao.
  • Asie: Hongkong, Singapur.
  • Afrika: Mauritius, Zanzibar.

Z nabízených řešení pro Vás vybíráme