Ráje jsou v módě

06. 04. 1998
Daňové plánování, Offshore, Onshore, Mezinárodní holding

Využívání daňových rájů je ve vyspělém světě naprosto běžné, zejména v případě velkých národních společností. Využívat je může skutečně leckdo, protože možnosti jsou téměř nepřeberné. V poslední době to začínají chápat i naše společnosti.

4/1998, Banky & Finance, Ing. Pavel Petrovič a Ing. David Vavruška

Využívání daňových rájů je ve vyspělém světe zcela běžné.

Využívání daňových rájů je ve vyspělém světě naprosto běžné, zejména v případě velkých národních společností. Využívat je může skutečně leckdo, protože možnosti jsou téměř nepřeberné. V poslední době to začínají chápat i naše společnosti.

Daňový ráj (offshore) - ještě před několika lety termín v našich zeměpisných šířkách známý pouze úzkému okruhu představitelů vyvolených společností, a to zpravidla díky jejich zahraničním partnerům. V současnosti však tento fenomén začíná velmi rychle získávat na popularitě a síle v  podstatě ve všech odvětvích a bez ohledu na velikost daného podnikatelského subjektu. Při pohledu na dnešní světovou ekonomiku nelze přehlédnout skutečnost, že už v podstatě neexistují velké nadnárodní společnosti, které by offshore sektor nevyužívaly.

Po celé planetě 
Země, které lze na základě určitých znaků nazvat offshore finančními centry, se objevují už od první poloviny našeho století. V současnosti jich existuje přibližně padesát a jsou roztroušeny po celé zeměkouli. Přesnější vymezení jejich počtu je však velmi obtížné, ne-li zcela nemožné, a to jednak díky nezřetelnosti hranice mezi daňovými ráji a „zbytkem světa", jednak kvůli neustálému rychlému vývoji v této oblasti. Offshore centra tedy není možné přesně spočítat, nicméně je možné je na základě určitých hledisek alespoň rozdělit do několika skupin. Nejobvyklejšími kritérii pro odlišení jednotlivých jurisdikcí jsou zejména zeměpisná poloha, právní sytém nebo specifika daňového režimu. Z pohledu posledně jmenovaného faktoru můžeme definovat následující skupiny daňově zajímavých jurisdikcí:

  • země, ve kterých neexistuje žádná forma přímého zdanění a státní příjmy pocházejí zejména z celních poplatků (Bahamy, Kajmanské ostrovy a další),
  • státy, které aplikují teritoriální princip zdanění, tzn. že zdanění podléhají pouze příjmy pocházející ze zdrojů na jejich území (Hongkong, Panama, Libérie...),
  • jurisdikce, které určitým podnikatelským subjektům po splnění zákonem stanovených podmínek poskytují vynětí ze zdanění (Gibraltar, Jersey atd.),
  • státy, které při dodržení podobných podmínek jako v předchozím bodu umožňují výraznou redukci míry zdanění, např. Kypr.

Široká použitelnost 
Daňové důvody jsou samozřejmě pouze jedním, i když pravděpodobně nejznámějším motivem pro využívání offshore jurisdikcí. Z dalších oblíbených možností využití liberální legislativy v offshore zemích lze jmenovat zejména:

Holdingová činnost 
V současné Evropě téměř nenalezneme větší konkurenceschopnou holdingovou společnost, která by nějakým způsobem nevyužívala offshore sektor. Nejobvyklejší cestou bývá registrace holdingových společností (sloužících jako mezistupně mezi mateřskou společností a společnostmi dceřinými) v Nizozemsku (případně v Lucembursku nebo na Kypru) a následné profitování z neobyčejně rozsáhlé soustavy smluv o zamezení dvojího zdanění pro převod dividend a kapitálových zisků. Jako příklad aktivity společností z České republiky může sloužit např. Expandia Benelux B.V.

Získávání finančních prostředků 
Offshore společnosti se velmi často zakládají za účelem akvizice a řízení finančních prostředků například prostřednictvím emise obligací nebo hromaděním volných fondů od spřízněných společností. I v tomto případě jsou velmi oblíbené zejména nizozemské společnosti, a to především díky skutečnosti, že v Nizozemsku se neuplatňuje srážková daň z úroků placených nerezidentům. Názorným příkladem může být založení společnosti Komercni banka B.V., jejímž smyslem je výhodné získávání finančních prostředků v zahraničí a jejich následné půjčování společnostem ve skupině.

Mezinárodní obchod 
Společnost založená ve vhodném daňovém ráji může být vynikajícím řídícím centrem pro obchodní transakce všeho druhu. Velké spediční a logistické firmy pak mají možnost využívat sítě zón volného obchodu, bezcelních zón, svobodných celních pásem atd.

Na území jednotlivých offshore center je možno zakládat a provozovat nejrůznější druhy zvýhodněných podnikatelských aktivit. Od běžných offshore společností přes různé formy trustů, nadací a investičních fondů až po licencované banky a pojišťovny. V praxi pak záleží především na konkrétním účelu a smyslu daného subjektu.

Společnosti 
Jednoznačně nejpoužívanější a nejoblíbenější podnikatelské subjekty zakládané v daňových rájích jsou běžné offshore společnosti, kterých se každoročně zakládá mnohonásobně více než kterýchkoli jiných typů subjektů. Příčinou této popularity je především jednodušší a rychlejší proces založení, nižší náklady a univerzálnější použití pro daňové plánování. Standardní offshore společnosti lze z legislativního hlediska zjednodušeně rozdělit do tří kategorií:

Společnosti založené podle speciálních zákonů - existují v zemích, které disponují minimálně dvěma různými zákony upravujícími zakládání společností (jedním pro domácí a druhým pro offshore společnosti) a nejčastěji se nazývají mezinárodní obchodní společnosti (International Business Companies, IBC). Tyto společnosti díky liberálnosti příslušných zákonů požívají celé řady daňových i jiných výhod obvykle výměnou za zákaz podnikání na území dané jurisdikce. Z nejznámějších offshore center nabízejících tuto možnost lze jmenovat například Britské Panenské ostrovy, Bahamy, Belize, Niue, Turks a Caicos nebo Svatý Vincent a Grenadiny. 
Společnosti založené podle všeobecného zákona o společnostech - jsou v některých státech (Hongkong, Irsko, Kajmanské ostrovy, Panama atd.) osvobozeny od zdanění na základě toho, že nepodnikají v zemi svého založení a žádné jejich příjmy nepocházejí ze zdrojů na tomto území, případně splňují určité další podmínky. 
Daňově osvobozené společnosti (tax exempt companies) - jsou v podstatě totožné s předchozím typem společností, neboť nejsou zakládány podle speciálního zákona. Nicméně vyjmutí ze zdanění jim není přiznáváno automaticky, ale teprve na základě žádosti podané u kompetentního orgánu.

Banky 
Offshore banky lze definovat jako standardní offshore společnosti, které jsou zaregistrovány takovým způsobem, aby mohly těžit ze zvýhodněného daňového režimu a zároveň díky příslušné licenci provozovat bankovní činnost. Podle typu licence pak mohou své služby nabízet buďto komukoli (licence neomezená), nebo jen určitým způsobem vymezenému okruhu osob (licence omezená). Za hlavní možnosti využití offshore bank lze považovat například poskytování bankovních záruk a referencí, získávání levnějších zdrojů od jiných bank, zaštiťování některých obchodních transakcí nebo vystupování v kontraktech, které účast banky vyžadují.

Banky operující na území offshore jurisdikcí je možné zjednodušeně rozdělit na dvě základní, navzájem diametrálně odlišné skupiny. První z nich jsou pobočky nebo dceřiné společnosti renomovaných zahraničních bank, které se zaměřují na shromažďování a ukládání finančních prostředků. Z nejvýznamnějších bankovních institucí disponujících takovou pobočkou lze jmenovat např. Barclays Bank, Chase Manhattan, Lloyds/TSB, Nationale Nederlanden Groep (ING) nebo Union Bank of Switzerland. Druhou skupinou jsou menší soukromé banky zakládané fyzickými nebo právnickými osobami, které se nejčastěji používají pro operace v rámci jedné obchodní skupiny nebo k jiným nestandardním účelům.

Pojišťovny 
Offshore pojišťovnami obvykle rozumíme pojišťovací společnosti, které se na základě příslušné licence zabývají pojišťováním rizik vznikajícím zpravidla mimo území, kde jsou registrovány. V offshore sektoru jsou však více než kdekoli jinde vedle nezávislých pojišťoven populární i tzv. kaptivní (závislé) pojišťovny.

Tuto formu využívají určité podnikatelské subjekty s cílem krýt pouze rizika spojená s jejich vlastní činností. Charakteristickým zakladatelem kaptivní pojišťovny bývá koncern nebo holdingová společnost, která tímto způsobem pojišťuje rizika spojená s obchodní činností svých dceřiných společností.

Výhodou tohoto přístupu oproti klasickému pojištění je jednak skutečnost, že pojistné smlouvy mohou lépe zohlednit specifické problémy daného klienta, a jednak fakt, že marže pojišťovny zůstává v konečném důsledku k dispozici mateřské společnosti. Jako důkaz obliby této formy pojištění lze uvést například společnosti Mobil, Total nebo Elf Aquitaine, které vlastní kaptivní pojišťovny na Bermudách.

Státy se brání 
Chceme-li v maximální stručnosti shrnout nejvýznamnější výhody a úlevy, které může podnikatelskému subjektu registrace v offshore centru přinést, jako první ihned vytane na mysli podstatně nižší daňové zatížení. Offshore společnosti jsou ve většině případů osvobozeny od placení jakýchkoli daní, které jsou nahrazeny ročním paušálním poplatkem vládě. Tento poplatek se obvykle pohybuje v  rozmezí od 100 USD do 500 USD, přičemž v některých zemích je doplněn tzv. filing fee, tedy nízkým (řádově v desítkách USD) poplatkem, který musí doprovázet podání příslušného ročního výkazu do obchodního rejstříku.

Z dalších obvyklých výhod můžeme jmenovat například absenci devizové kontroly, minimální kontrolu ze strany úřadů či vlády, existenci sítě smluv o zamezení dvojího zdanění, neomezenost předmětů podnikatelské činnosti a v neposlední řadě i garanci veškerých výhod po určitou dobu v případě změny legislativy.

Jako jednu z mála nevýhod využití offshore sektoru je třeba uvést pochopitelnou skutečnost, že se jednotlivé vyspělé země, kterým se takto nejen snižují daňové výnosy, ale také jim uniká kapitál z ekonomiky, brání zaváděním legislativních opatření, jež ztěžují vytváření a fungování mezinárodních struktur. Je samozřejmé, že se úroveň takových legislativních omezení značně různí, nicméně při jejich podrobnějšímu studiu je patrné, že nepostihují samotné podnikání prostřednictvím offshore zemí, ale spíše jeho zneužívání. Také z toho důvodu je u mezinárodních společností využívání offshore struktur velmi oblíbené, což lze vidět z rozsahu investic v těchto zemích.

Velmi dobrým příkladem výše zmíněné legislativy je zákon o tzv. kontrolovaných zahraničních společnostech přijatých v roce 1984 ve Velké Británii, jehož cílem je bránit britským společnostem v hromadění finančních prostředkům v dceřiných společnostech v zemích s nízkým zdaněním za účelem snížení celkového daňového zatížení.

Víte, že:

  • hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele Bermud nemá na celém světě konkurenci a hodnotou 29 000 USD převyšuje země jako Spojené státy americké nebo Švýcarsko,
  • offshore centra Hongkong a Kajmanské ostrovy patří vedle New Yorku či Londýna mezi největší finanční centra na světě,
  • offshore jurisdikce Libérie, Panama či Kypr zaujímají přední místa v žebříčku zemí s nejrozsáhlejším lodním registrem,
  • Československá obchodní banka před několika lety založila investiční fond na Guernsey,
  • mnoho společností zakládá své dceřiné společnosti v ČR prostřednictvím nizozemských holdingových společností (DHL, Price Waterhouse, KPMG, Rauters, Renault atd.).

Naše služby a řešení v této oblasti

Vypsané služby v této oblasti

Z nabízených řešení pro Vás vybíráme