Přímé investice do zahraničí

02. 04. 1998
Daňové plánování, Offshore, Ochrana majetku, Onshore

Problematika přímých investic do zahraničí.

Přímé investice do zahraničí

24/1998, Ekonom, Ing. Pavel Petrovič a Ing. David Vavruška

Problematika přímých investic do zahraničí.

DEVIZOVÝ ZÁKON 
Navzdory skutečnosti, že jeho přijetí znamenalo pro oblast mezinárodního pohybu kapitálu značné uvolnění devizového režimu, objem českých přímých investic v zahraničí dlouhodobě stagnuje a v porovnání se zahraničními přímými investicemi v  tuzemsku je neporovnatelně nižší. Cílem tohoto příspěvku je na vývoji legislativních opatření posledních let dokumentovat, že právní předpisy tentokrát nejsou na vině - cesta do zahraničí pro české investory skutečně je a zůstává otevřena.

V platném devizovém zákoně, který nabyl účinnosti datem 1. října 1995, je přímá investice definována v § 1 písm. k) jako: „takové vynaložení peněžních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných majetkových hodnot nebo majetkových práv, jehož účelem je založení, získání nebo rozšíření trvalých ekonomických vztahů investujícího tuzemce na podnikání v zahraničí nebo investujícího cizozemce na podnikání v tuzemsku, a to některou z těchto forem:

  • vznik nebo získání výlučného podílu na podnikání včetně jeho rozšíření,
  • účast v nově vzniklém nebo existujícím podnikání, jestliže investor vlastní nebo získá nejméně 10 % podílu na základním jmění obchodní společnosti nebo nejméně 10 % podílu na obchodním jmění nebo nejméně 10 % hlasovacích práv,
  • finanční úvěr na pět nebo více let, poskytnutý investorem na podnikání, na němž má investor účast podle bodu 1 nebo 2, nebo úvěr spojený s dohodou o podílu na rozdělení zisku,
  • užití zisku ze stávající přímé investice do této investice (reinvestice zisku)."

Jak vyplývá z dalších ustanovení tohoto právního předpisu, nevztahuje se na takto definované investice devizového tuzemce žádná restrikce nebo povinnost požádat o povolení. Jinými slovy - české firmy hodlající investovat v zahraničí mají zelenou.

Navzdory této skutečnosti zůstává celkový objem českých investic v zahraničí (800 mil. Kč za poslední rok) jen nepatrným zlomkem v porovnání se stále relativně silným přílivem kapitálu směrem k nám. Investiční aktivity plzeňské Škodovky nebo ČKD Holding Praha přitom jsou spíše světlými výjimkami než příslibem budoucího masového investování našich firem ve světě.

Aktivní saldo kapitálového účtu plynoucí z převahy přímých zahraničních investic v tuzemsku zatím představuje záchranný kruh pro naši platební bilanci. Navíc lze tuto nerovnováhu lapidárně vysvětlit jako důsledek permanentního rozdílu mezi ekonomickou vyspělostí a kapitálovou vybaveností naší republiky a vyspělých zemí západní Evropy.

Skutečnost, že se na objemu přímých investic českých subjektů do zahraničí neprojevuje postupná liberalizace zahraničního obchodu a s ní spjaté odstraňování legislativních i jiných překážek, které v minulosti investování do zahraničí výrazně znepříjemňovaly, je však znepokojivá.

VE ZNAMENÍ LIBERALIZACE 
Přijetí současného devizového zákona předcházela pozvolná cesta otevírání se zahraničí a navazování styků v oblasti mezinárodní obchodní spolupráce.

Oblast liberalizace zahraničního obchodu se v rámci polistopadové ekonomické transformace od samého počátku těšila zvýšené pozornosti - k zásadním opatřením (zejména razantní devalvaci měny) došlo v průběhu prvních dvou let. První změny na poli devizové politiky nastaly již v prosinci 1989, kdy byl narychlo přijat nový devizový zákon č. 162/1989 Sb., který s účinností od 1. ledna 1990 nahrazoval zákon č. 142/1970 Sb. - základ předlistopadové právní úpravy devizového režimu.

Přestože zákon z roku 1989 platil pouze po dobu dvanácti měsíců, znamenal pro oblast pohybu kapitálu přes hranice naší republiky znatelný posun. Jednak předznamenával výrazně liberálnější devizový režim vůči cizozemcům (ti nebyli s ohledem na přímé investice do České republiky nijak omezováni), jednak prostřednictvím § 34 pamatoval i na domácí subjekty. Těm umožňoval majetkovou účast v zahraničních společnostech, i když byla podmíněna devizovým povolením, které vydávaly tzv. devizové orgány - Státní banka Československá v dohodě s Federálním ministerstvem financí a Federálním ministerstvem zahraničního obchodu.

Pojem „devizové povolení" se jako červená nit táhl i dalšími právními předpisy, z nichž nejdůležitější byl nový devizový zákon č.528/1990 Sb. Nutnost požehnání ze strany devizových orgánu se tak po dlouhou dobu vztahovala nejen na majetkovou účast devizových tuzemců na podnikání v zahraničí, ale i na otevírání a vedení účtů v zahraničí, nákup zahraničních cenných papírů a nemovitostí v zahraničí apod. Kromě této formy regulace z devizového zákona z roku 1990 vyplývala devizovým tuzemcům tzv. transferová povinnost (tj. povinnost devizových tuzemců převést do tuzemska veškeré devizové prostředky nabyté v zahraničí) a dnes již neexistující povinnost nabídková (právnické osoby byly povinny odprodat všechny devizy tuzemské devizové bance, fyzické osoby pak musely uložit prostředky přesahující ekvivalent 5 000 Kč na devizový účet vedený u tuzemské devizové banky nebo je vyměnit za tuzemskou měnu).

Do procesu liberalizace měnové politiky a zahraničního obchodu se v průběhu devadesátých let promítla i celá řada politických změn, z nichž jednou z nejvýraznějších byl rozpad tehdejšího Československa. Ten měl, kromě měnové odluky, za následek i  změnu, co se týče obsahu pojmu „devizové orgány". Od počátku existence samostatné České republiky se tímto termínem označovala Česká národní banka a ministerstvo financí ČR.

VLIV ASOCIAČNÍ DOHODY 
Výrazným mezníkem a motorem pro další vývoj domácí devizové politiky se stalo uzavření Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou na straně jedné a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, která vstoupila v účinnost 1. února 1995. V této tzv. Asociační dohodě se smluvní strany mimo jiné zavázaly, že zcela uvolní operace na běžném účtu platební bilance (tj. pohyb peněžních prostředků mezi Českou republikou a zahraničím v souvislosti s obchodem se zbožím a službami, výplatou důchodů a jednostrannými transfery).

Asociační dohoda však měla mimořádný význam i pro uvolnění devizového režimu v oblasti pohybu kapitálu. K datu její účinnosti totiž zanikla povinnost devizových tuzemců, a to jak právnických, tak fyzických osob, žádat o devizové povolení pro přímé investice do zemí Evropské unie. V tomto směru je třeba podotknout, že pro přímé investice uskutečněné na ostrovech, které sice tvoří součást území členských států Evropské unie, avšak mají určitou míru samostatnosti (např. Jersey nebo ostrov Man), se devizové povolení vyžadovalo stále, nezávisle na znění Asociační dohody.

Aby se předešlo případným nedorozuměním, bylo vydáno doplňující opatření ČNB č.93/1995, které kromě výčtu zemí, na které se zánik devizově povolovací činnosti vztahoval, obsahovalo i definici přímé investice. Podle ní se jednalo o investici, jejímž účelem je založení, získání nebo rozšíření trvalých ekonomických vztahů mezi investorem jedné země a podnikem se sídlem v jiné zemi.

POZICE ČESKÝCH SUBJEKTŮ 
V průběhu první poloviny devadesátých let byl devizový zákon č. 528/1990 Sb. konkretizován opatřeními a vyhláškami liberalizačního charakteru. Vydávání devizových povolení se stalo obvyklou záležitostí a i nabídková povinnost se postupně oslabovala. Asociační dohoda podnítila potřebu sestavit a přijmout nový, koncepčně odlišný právní předpis, který by potvrdil deregulační kroky posledních let a sladil je s požadavky, které pro Českou republiku vyplývaly z členství v mezinárodních organizacích.

Tyto úvahy stály u  zrodu současného devizového zákona č. 219/1995 Sb., který jednak sjednotil do jednoho právního předpisu podstatnou část závazků vyplývajících pro Českou republiku z asociační dohody, jednak završil postupný přechod české měny k úplné vnější směnitelnosti pro operace na běžném účtu platební bilance.

Podstatným rysem cit. devizového zákona je, že vymezuje pouze ty operace, na jejichž provádění se váže dočasná regulace ze strany orgánů státní správy. Pokud tedy budeme vycházet z premisy, že stát může zasahovat do práv a povinností občanů pouze v zákonem vymezených případech, pak můžeme říci, že na činnosti, které nejsou předmětem regulace ze strany devizových předpisů, se za žádných okolností nevztahují omezení ze strany státu a není tedy žádných překážek pro jejich provádění.

Nutnost získat devizové povolení k realizaci určitých operací zůstala zachována, výčet operací, na které se vztahuje, se však v rámci uvolňování devizového režimu opět snížil. V případě přímých investic českých subjektů v zahraničí, v předchozí právní úpravě zahrnované do termínu majetkové účasti, bylo devizové povolení potřebné pro aktivity v nečlenských zemích Evropské unie nahrazeno oznamovací povinností. V praxi se tato povinnost zakotvená v §5 devizového zákona plní prostřednictvím vyplnění příslušného tiskopisu České národní banky, přičemž lhůty vztahující se k oznamovací povinnosti a rozdělení jednotlivých typů tiskopisů přitom uvádí vyhláška ČNB a MF č. 261/1995 Sb.

Devizové povolení se nadále vztahuje jen na některé operace, jako je zřizování a vedení účtů v zahraničí, nákup zahraničních cenných papírů, poskytování finančních úvěrů cizozemcům apod. a také na jakékoli jiné než přímé investice, protože z § 16 devizového zákona vyplývá, že pokud investice českého subjektu není přímou investicí podle definice uvedené v úvodu tohoto příspěvku, je pro její realizaci nutné žádat o devizové povolení. To je případ zahraničních portfolio investic, ale i investic do subjektů, které se nezabývají podnikatelskou činností.

před říjnem 1995současný stavpo roce 2000 (předpoklad)
přímé investice devizové povolen oznamovací povinnost oznamovací povinnost
jiné než přímé investice devizové povolen devizové povolen oznamovací povinnost
otevírání a zřizování
účtů v zahraničí
devizové povolen devizové povolen oznamovací povinnost
nabídková povinnost ano ne ne

Budoucí vývoj legislativních omezení vztahujících se k přímým investicím je poměrně jasný. Devizový zákon ve svém obsahu musí reflektovat závazky České republiky, které pro ni vyplývají z asociační dohody. Do pěti let od ode dne nabytí účinnosti dohody, ke kterému došlo 1. února 1995 lze očekávat úplnou liberalizaci operací na kapitálovém účtu. K 1. únoru 2000 by tedy mělo dojít také k deregulaci veškerých investic, tzn. i jiných než přímých investic, a tím i k úplné deregulaci pohybu kapitálu mezi zeměmi Evropské unie a Českou republikou, přičemž se každé z těchto zemí po tomto datu zapovídá zavádět nová devizová omezení či jiná restriktivní opatření.

Naše služby a řešení v této oblasti

Vypsané služby v této oblasti

Z nabízených řešení pro Vás vybíráme