Moderní řešení Vašich klíčových potřeb
Od roku 1992 poskytujeme komplexní a kvalitní offshore služby

• O nás
  • Sponzorství
  • Proč nám naši klienti důvěřují?
  • Co hledají naši klienti?
  • Založit offshore společnost nestačí
• Pro média
• Spolupráce
  • Unie offshore poradců
  • Akont - spolupráce
  • Spolupracující společnosti
  • Kariéra

Hledané slovo

Často se ze strany podnikatelů setkáváme s otázkou, jakým způsobem zajistit vyšší ochranu investovaných prostředků do podnikání. Jedním z řešení pro zvýšení jistoty je zapojení zahraničního investora do podnikatelského projektu. Důvod? V případě porušení práv a znehodnocení investic plynoucích ze zahraničí může mít Česká republika na krku další mezinárodní arbitráž z titulu porušení patřičných bodů obsažených v bilaterální Smlouvě o podpoře a ochraně investic (dále jen Smlouva).

Jak silný instrument může tato Smlouva ve skutečnosti být, se často sami přesvědčujeme v médiích. Snad každý slyšel například o několikamiliardovém sporu CME versus Česká republika nebo marném boji České republiky s nejmenovaným představitelem společnosti Diag Human. Na počátku byl u obou případů chytrý a připravený zahraniční investor a nyní jsou jejich společnou a nemilosrdnou zbraní právě diskutované Smlouvy, které způsobují citelné šrámy rozpočtu České republiky. Ano, tyto Smlouvy jsou bezpochyby silným štítem před znehodnocením investic v důsledku jednání či nejednání ze strany státních institucí.

První myšlenky jsou datovány kolem roku 1989, kdy si tehdejší Československo začalo velice rychle uvědomovat důležitost budování tržní ekonomiky a masivního přílivu zahraničních investorů. Velkou roli v lákání zahraničního kapitálu zde sehrály právě inkriminované Smlouvy, které zaručovaly ochranu takovýchto investic. Standardem všech smluv a hlavním motivem je příslib „spravedlivého a rovnoprávného zacházení“. V současné době má ČR podepsanou smlouvu s 80ti zeměmi (prakticky se všemi vyspělými) a další jsou připraveny k ratifikaci.

„Každá majetková hodnota použitá k podnikatelským účelům v souladu s hospodářskými aktivitami investora jedné smluvní strany na území druhého smluvního státu dle předpisu druhé smluvní strany, přičemž dohoda dále může obsahovat demonstrativní výčet jednotlivých druhů investic.“

V definici (výčtu) investic je velice důležité sledovat, zda se obsah dohody vztahuje i na nepřímé investice. Tento aspekt je v praxi ochrany investic nesmírně důležitý. Jde o typický příklad, kdy investice je z důvodu daňové optimalizace či z jiných obdobných důvodů uskutečňována prostřednictvím třetí osoby registrované v jiné zemi, ovládané ovšem původním investorem. Zda se bude tento prostředník považovat za skutečného investora či nikoliv, bude záviset obvykle na místu řízení v případě sporu ohledně investice. Tato otázka velmi významně souvisí s problematikou sídla, tj. zda je domicilem investora země jeho inkorporace či zda bude jeho sídlo posuzováno podle principu kontroly či skutečného řízení. Právě domicilace investice, resp. Domicilace investora, bývá zcela zásadní pro určení, zda a které dohody použít a jaký procesní způsob ochrany investice bude aplikován.

Tím vlastně narážíme i na všeobecnou vlastnost Smluv: mají stejný nebo podobný formát, ale obsahově se každá smlouva liší! Tudíž je při výběru jurisdikce jako země zdroje investic vždy nutné přistupovat individuálně a důkladně prostudovat konkrétní Smlouvu.

Nadnárodní koncerny vždy dopředu analyzují smluvní vztahy státu, ve kterém hodlají investovat. Dle výsledků analýzy pak rozhodují o nejvýhodnějším teritoriu pro umístění zdroje investice pro případ možných budoucích sporů. Doporučuje se i sledování mezinárodní praxe a konstruovat situaci ještě před uskutečněním investice tak, jak by ji s největší pravděpodobností řešili rozhodci sporu. Kdo by vůbec ve věci rozhodoval, lze zjistit v příslušné Smlouvě.

Možná Vás nyní napadá myšlenka: „A jakým způsobem jsou pak zajištěny investice ze zemí, se kterými nemá ČR uzavřenu žádnou takovou smlouvu?“ Odpověď na tuto otázku najdeme v § 25 Obchodního zákoníku, který v několika větách definuje z jedné strany možnost vyvlastnění majetku, který byl součástí zahraničních investic, ale z druhé strany i povinnost poskytnutí náhrady investorovi v plné hodnotě dotčeného majetku. Pokud však existuje Smlouva, bude vždy nadřazena ustanovení Obchodního zákoníku a bude obsahovat silnější ochranné prostředky.

Uvědomme si, že žijeme v nedokonalém právním prostředí a přítomnost mezinárodních prvků značně posiluje pozici oprávněných pro vymahatelnost svého práva. Investice ze zdrojů zahraničního investora je a bude vždy chráněna silněji než v případě českého investora. Z tohoto hlediska by byla opravdu škoda tuto možnost ochrany majetku nevyužít.