[ 
tisk ]
tisk ]V euroaféře s tajnými konty jedou také Češi
Hospodářské noviny, 10. 3. 2008
Pokud má Česko o údaje skutečný zájem, neměl by být s jejich získáním problém. Již 26. února prohlásil mluvčí spolkového ministerstva financí Thorsten Albig dokonce přímo v České televizi: "Pokud budeme požádáni, poskytneme spřáteleným státům odpověď."
"Můžeme opravdu jen spekulovat, proč třeba Dánsko odmítá data s odkazem na etiku. Chce chránit své politiky či podnikatele?" upozorňuje například analytik České spořitelny Petr Zahradník.
Pokud má Česko o údaje skutečný zájem, neměl by být s jejich získáním problém. Již 26. února prohlásil mluvčí spolkového ministerstva financí Thorsten Albig dokonce přímo v České televizi: "Pokud budeme požádáni, poskytneme spřáteleným státům odpověď."
Minulý pátek Albigova kolegyně Ulrike Abratisová pro HN ještě jednoznačně vysvětlila: "Více než prohlásit, že data zájemcům nabízíme, jak to učinil pak Albig, udělat nemůžeme. Pokud Česko o data zájem má, stačí se obrátit na německé daňové úřady, které se tím zabývají, například v Severním Porýní-Vestfálsku. Ty se potom podívají, zda na CD vůbec data o českých občanech jsou, a předají je Spolkovému centrálnímu úřadu pro daně a ten potom české straně." Jak jinak se informace z diskety mohou do Česka dostat než díky oficiální žádosti? Ministerstvo financí samo takovou cestu popisuje. "Nebyl by problém se k nim dostat přes spolupráci evropských daňových správ," potvrdil Kalousek.
Šéf české správy Knížek dodává podrobnosti: "Spolupracujeme v rámci nadnárodního sdružení správ IOTA. Data bychom měli získat díky vzájemné výměně informací."
Utajit v Česku nějaké citlivé informace ovšem bývá pro státní správu často problém. Pokud by je však získalo ministerstvo oficiálně, bylo by možné aspoň snáze kontrolovat, jak s nimi nakládá.
"Jedou" v tom i Češi?
Disketa údajně obsahuje přes 4500 záznamů. Zatím nikdo oficiálně nepotvrdil, že v ní kvůli snaze schovat peníze před zdaněním figurují i tuzemští podnikatelé a firmy. Existují pro to však hodně výrazné indicie. HN to jednak naznačil zdroj, který má údajně informace o části databáze přímo se jmény daňových hříšníků ze střední a východní Evropy.
Ekonomové potvrzují, že země sotva může být vůči daňovým únikům imunní, zvlášť když aféra zasáhla už několik set lidí s v sousedním Německu. "Žádné konkrétní informace nemám. Ale například lichtenštejnská banka LGT sháněla klienty i v Česku," říká například Zahradník.
"Je to spekulace, ale vyloučit českou účast v aféře nemůžeme. Výše daňových úniků u nás by ovšem byla úměrná menšímu počtu bohatých lidí," předpokládá bývalý ministr financí Bohuslav Sobotka, místopředseda ČSSD, podle něhož by Česko o data požádat mělo.
Konečně šéf daňové správy Knížek jasně prohlašuje: "U manažerů úniky takřka vylučujeme, dostávají plat už zdaněný. Ale můžeme určitě důvodně předpokládat, že se o to mohly pokoušet samy firmy. Vůbec to nebereme na lehkou váhu."
Špatní poradci
V Česku i dnes působí řada podnikatelů a společností, které "daňovou optimalizaci" nabízejí. "Některé volají členům představenstev firem a lidem, kteří mají vyšší příjmy, a nabízejí jim možnosti daňových úlev v zahraničí. Většinou se jedná o společnosti, které mají jepičí život. Často se totiž přejmenují, aby nebyly dohledatelné," vysvětluje David Marek, hlavní ekonom společnosti Patria Finance.
Jednou ze společností, která své jméno neskrývá a radí při založení firmy v "daňovém ráji", je Akont. Firma ovšem zcela odmítá, že by s praxí vedoucí k současné aféře měla něco společného. "V té kauze zřejmě lidé špatně využívali služeb lichtenštejnských nadací a tím se dostali do rozporu se zákonem. Měli by vyhodit své daňové poradce, že je neupozornili na problém, který může nastat," tvrdí zástupce Akontu Michal Friedberger.
